Svět myslivosti - Fenomén r?stu srn?ích par?žk? (I.)

Pavel Scherer

Že srnci každoro?n? nasazují par?žky, které v podzimních a zimních m?sících shazují, je jist? známo i nezasv?cenému laikovi. Málokdo však ví, co zp?sobuje tento impozantní, pravideln? se opakující proces a pouze málokterý myslivec jej umí p?esn? vysv?tlit. Tuto „záhadu“ již p?ed n?kolika desetiletími dokázali objasnit naši i zahrani?ní odborníci. Ve svém ?lánku si dovolím shrnout znalosti o vývoji srn?ího paroží, které doplním o poznatky získané ve svém chovu srn?í zv??e v zajetí.

Par?žky jsou bezesporu nejvýrazn?jším pohlavním znakem srnc? a obdobn? tomu je u samc? ostatní parohaté zv??e s výjimkou sob?, u nichž paroží dor?stá samicím i samc?m. Parožím nazýváme kostnaté výr?stky, které se pravideln? každoro?n? vyvíjejí na dvou zvláštních vý?n?lcích ?elní kosti zvaných pu?nice.

PU?NICE A PAR?ŽEK
V p?ípad? srn?í zv??e jsou pu?nice založeny již u zárodk? obojího pohlaví, ale nejsou na povrchu ?elních kostí patrné. Jejich zjevn? viditelný r?st za?íná u srne?k? pod k?ží na ?elní partii lebky p?ibližn? po druhém m?síci života a pokra?uje do podzimních m?síc?. R?st pu?nice kon?í zpravidla asi po p?ti m?sících. Poté z pu?nice vyr?stají první par?žky ve form? malých pali?ek krytých k?ží. Jen vzácn? bývají první par?žky srne?k? delší než dva cm. R?st prvotních pali?ek kon?í zpravidla v osmém až devátém m?síci života, kdy je srne?ek vytlu?e. Po krátkém, asi dvoum?sí?ním nošení, bývají pali?ky p?ibližn? v únoru shozeny a po zhojení obnažené plochy pu?nice se pod lý?ím za?ínají tvo?it druhé par?žky, které mívají zpravidla tvar vyššího špi?áka. Mnohdy jsou však lodyhy ?len?ny na vidláka ?i šesteráka. Ro?ní srnci tedy nosí zpravidla již druhé paroží (obr. 2-7).
U nejmladších srnc? sm??ují pu?nice svými konci zpravidla více ?i mén? k sob? – jsou sbíhavé. Toto postavení se však jen z?ídka zachová do vyššího v?ku. R?stem ?elních kostí se pu?nice až do doby, kdy lebka ukon?í sv?j r?st, vzdalují a jejich osy sou?asn? m?ní vzájemnou polohu. Proto bývají v dosp?losti p?ibližn? rovnob?žné nebo mén? ?i více rozbíhavé (obr. 8-11). U n?kterých srnc? vyr?stají pu?nice dál od sebe, u jiných blíž. Postavení pu?nic jako pom?cku p?i ur?ování stá?í uloveného srnce však nelze doporu?it. Na vlastní o?i jsem vid?l trofej starého srnce s pu?nicemi spíše sbíhavými a naopak mladého srnce s rozbíhavými pu?nicemi. Je však nezpochybnitelné, že silné pu?nice na zdravém a konstitu?n? silném srnci jsou zárukou hmotnatých a kvalitních par?žk?.

OD RON?NÍ PO VYTLU?ENÍ
Proces tvorby par?žk? od ron?ní po vytlu?ení se mi poda?ilo zaznamenat fotoaparátem u jednoho z mých srnc? (obr. 12-24).
Par?žek vyr?stá z pu?nice zprvu jako chrupav?itá hmota, tzv. p?edkostní tká?, která se postupn? zpev?uje. Tvo?í se pod lý?ím, které pokrývá par?žek a roste s ním. Lý?í je tvo?eno kratší jemnou srstí a slouží jako mechanická a vyživující ?ást parohu. Mezi lý?ím a rostoucím par?žkem je rozvinuta bohat? rozv?tvená sí? tepen, jimiž krev p?ivádí do par?žku stavební látky. Nejjemn?ji jsou cévy rozv?tveny v chrupav?ité tkáni r?stového vrcholu par?žku. Odtud vedou cévy odvád?jící krev do d?en? par?žku a posléze do d?en? pu?nice a ?elní kosti a z?ásti se vracejí st?nou par?žku do lý?í. Par?žek tedy roste p?ikládáním hmoty ke koncové ?ásti. R?že jsou jeho nejstarší ?ástí a hroty jsou nejmladší, což je pravý opak r?stu rohu u dutorohých p?ežvýkavc? – nap?. muflona, u n?hož je nejmladší ?ást jeho rohu u ko?ene.
Stavbu par?žku ?ídí nervová soustava, p?i?emž r?st každé lodyhy je ?ízen samostatn?. P?ípad, kdy srnec shodil jeden z par?žk? rovného šesteráka d?íve než druhý a následn? nasadil nerovného, jsem popsal v p?ísp?vku ve Sv?t? myslivosti ?. 5/2006.
Vrchol nar?stající lodyhy má schopnost rozd?lit se, ?ímž vzniká základ p?ední výsady. Lodyha se zpravidla na vrcholu posléze nadále v?tví v zadní výsadu a koncový vrchol. U n?kterých srnc? dochází výjime?n? k dalšímu v?tvení (nerovný osmerák apod.). Sm?rem od pu?nice k vrcholu se par?žek postupn? vystužuje minerálními látkami a m?ní se v kost, která má již kone?ný tvar. Povrchové dotvo?ení par?žku, zejména perel, probíhá zejména p?i dokon?ování jeho r?stu.
Chrupav?itý vrcholek par?žku je b?hem r?stu v délce p?ibližn? l,5 cm pružný a ohebný.
Po celou dobu r?stu až do doby krátce p?ed vytlu?ením jsou par?žky v lý?í na pohmat p?íjemn? teplé a kdo m?l možnost „osahat si“ u srnce chovaného v zajetí jeho budoucí ozdobu ve fázi ron?ní, cítil krom? tepla i srnc?v tep. Zp?sobuje to cirkulace krevního ob?hu. Jakmile par?žek doroste do kone?ného stavu, postupn? zmineralizuje až do konc? výsad a dotvo?í se jeho povrch s rýhami a perlami. Podélné rýhování na lodyhách jsou otisky vyživujících cév. Krevní ob?h procházející d?ení par?žku se vlivem mineralizace hrot? výsad postupn? omezuje, až se nakonec zcela p?eruší a par?žek i lý?í ztrácejí p?ísun výživy. Lý?í se za?ne odlupovat od již zmineralizovaného par?žku, což u srnce patrn? vyvolá nutkání k odírání par?žk? o tvrdé ?ásti rostlin a ke??. Lý?í se postupn? sloupne v celých cárech, zpravidla od špi?ky až k r?ži, odpadne a obnaží se zprvu bílá parožní kost, která je pot?ísn?na barvou z odum?elých tepen. Letitým pozorováním délky vytloukání par?žk? mých srnc? mohu v?rohodn? konstatovat, že celý proces v?tšinou netrvá déle než t?i až ?ty?i hodiny.
?asto se uvádí, že srnec lý?í po vytlu?ení zkonzumuje. Toto tvrzení nemohu potvrdit. U mých srnc? vysely cáry lý?í dlouho nedotknuty na v?tvích vegetace, na níž p?íslušný jedinec vytloukal, až úpln? zaschly. Srnec ve volnosti m?že tuto ?innost provád?t snad proto, aby neupozor?oval na svou p?ítomnost p?ípadné predátory.

ZBARVENÍ PAR?ŽK?
V pórech povrchu ?erstv? vytlu?ené parožní kosti se zachycují zbytky barvy, které vytvá?ejí spolu se š?ávami d?evin, na nichž srnec vytlouká a za p?sobení oxidace barvivo dávající par?žku výsledné zbarvení. Zbytky barvy a rostlinných š?áv mají na zbarvení par?žk? pravd?podobn? nejv?tší vliv. Par?žk?m polních srnc?, jimž je do jisté míry zabrán?no vytloukat na d?evinách, z?stává v?tšinou špinav? bílé zbarvení, kdežto srnci z lesa mají par?žky zpravidla tmavé, výjime?n? až ?erné. Na zbarvení par?žk? se do jisté míry podílejí též zbytky k?ry, lýka, prysky?ice a jiných ?ástí rostlin, o n?ž srnec vytlouká a které uvíznou mezi perlami. Jsou-li par?žky dosti pórovité, zachytí se na nich hodn? barviva a jsou tmavší. Tvrdé kompaktn?jší par?žky bývají naopak zpravidla v?tšinou sv?tlejší.

ROLE DOBRÉ VÝŽIVY
Mají-li se par?žky jako útvar vznikající z p?ebytku látkové vým?ny dob?e vyvinout, musí mít srnec v dob? parožení dostatek všech pot?ebných živin k jeho výstavb?. Tímto navazuji na své p?edešlé p?ísp?vky (nap?. Sv?t myslivosti ?. 5/2006), kde dokazuji souvislost mezi kvalitou srn?ích par?žk? a vyváženou výživou, resp. celoro?ní pé?í o zv??. Jsou to zejména bílkoviny uplat?ující se hlavn? p?i r?stu p?edkostní tkán?, která ur?uje velikost a tvar par?žk?. Z minerálních látek je to zejména vápník a fosfor, které zajiš?ují dobré vystužení rostoucího par?žku. Je-li v p?ijímané potrav? nadbytek hodnotných živin, m?že je srnec za p?íznivých okolností využít k vytvo?ení mohutných a bohat? perlených par?žk?. V p?ípad? nedostatku pot?ebných živin mohou vyr?st jen podpr?m?rné, hmotou chudé, slab? ?len?né par?žky.
Dokon?ení v p?íštím ?ísle.