Svět myslivosti - Jaké stavy zv??e jsou opravdu únosné?

Ing. Ji?í Kamler, Ph.D., Radim Plhal a Ing. Jan Dvo?ák, Ph.D.

Hledání rovnováhy v hospoda?ení se zv??í, p?i níž po?etnost zv??e zajistí p?im??ené lovecké využití a zárove? nebude docházet k netolerovatelnému poškozování prost?edí, je jedním z nejkomplikovan?jších problém? myslivosti. Zna?ná prom?nlivost podmínek honiteb, daná zejména konkrétním druhovým zastoupením zv??e a jejími stavy, zdroji potravy pro zv??, zp?sobem hospodá?ského využívání krajiny a rovn?ž mysliveckou pé?í, navíc tém?? vylu?uje možnost stanovit únosné stavy zv??e paušáln? bez podrobného pr?zkumu podmínek každé honitby.

P?es tuto obtížnost se u nás k hospoda?ení se zv??í dlouhodob? používá systém založený na normovaných a s?ítaných stavech tak, jak je stanovuje vyhláška ?. 491/2002. Smyslem normovaných stav? je vyjád?it kvalitu prost?edí a odpovídající maximální p?ípustnou po?etnost zv??e, která se na daném území bez problém? uživí. Teoreticky je tak zajišt?no udržování p?im??ených stav? zv??e a systému se nedá na první pohled skoro nic vytknout (únosný stav odpovídá možnostem prost?edí a je udržován tak, že se každoro?n? uloví celý p?ír?stek, navíc rozd?lený mezi ob? pohlaví a v?kové t?ídy). Výsledky hospoda?ení založeného na používání tohoto systému se však zna?n? odchýlily od zám?r? jeho tv?rc?. Na mnoha místech se nepoda?ilo udržet po?etnost zv??e v rozumných mezích, což je nezpochybnitelné p?i retrospektivním pohledu na vývoj odst?elu a s?ítaných stav?. Vedle neochoty a nezájmu n?kterých uživatel? honiteb p?istupovat k systému zodpov?dn? je hlavní p?í?inou tohoto stavu neschopnost valné v?tšiny uživatel? p?esn? zjistit po?etní stav zv??e. Podhodnocení jejích stav?, p?íp. i nedodržení pom?ru pohlaví se však brzy projeví v mnohonásobném p?ekro?ení „papírov?“ vykazovaných stav?, jež následn? vyprodukují vyšší p?ír?stek, který je složit?jší ulovit.
P?es tyto problémy jde o zp?sob hospoda?ení, který se v r?zných modifikacích a s r?znými výsledky používá ?ad? jiných stát?, p?i?emž n?které zkušenosti by mohly být užite?né ?i inspirativní i pro podmínky naší republiky. Odlišnosti spo?ívají zejména ve zp?sobech ur?ení kapacity prost?edí (normovaných stav?), v metodikách s?ítání zv??e a ve zp?sobech ur?ení po?tu kus? k odst?elu. Základ je ovšem stejný – jde o stanovení p?ijatelného množství zv??e v prost?edí a o každoro?ní zhodnocení p?ír?stku a pot?ebné ?i reálné výše odst?elu.
U nás kapacitu prost?edí uvádí p?íslušná vyhláška, která je výsledkem dosavadních zkušeností s chovem zv??e. Vychází se z toho, že navržené stavy by m?ly p?sobit minimální škody. Bohužel však chybí prokazateln? objektivní zhodnocení vlivu r?zných hodnot po?etnosti zv??e na lesní prost?edí a jasná metodika s?ítání zv??e p?inášející v?rohodný výsledek. P?estože jde o zcela zásadní úkol mysliveckého hospoda?ení, nebyly k této problematice z našich podmínek publikovány podrobn?jší materiály. Vypadá to, jako by každý, kdo složí základní zkoušku z myslivosti, byl automaticky odborníkem na s?ítání zv??e. O to cenn?jší jsou n?které zkušenosti ze zahrani?í, kde bylo zpracováno n?kolik pom?rn? rozsáhlých studií zam??ených na objektivní ur?ení únosných stav? zv??e. Únosné stavy zv??e byly zjiš?ovány s ohledem na poškozování lesních porost? a význam nabytých poznatk? spo?ívá p?edevším v tom, že byly získány na základ? exaktn? zjišt?ných dat a údaj? o skute?ných po?tech zv??e.

JELENCI V SEVERNÍ AMERICE
Jedním z nejd?kladn?jších výzkum? tohoto typu je studie z Pensylvánie (USA), kde se v?dci zabývali stanovením maximálních únosných stav? jelence b?loocasého v lesním prost?edí (J. Wild. Manage., 1989: 524-532). Pensylvánie má jen o n?co málo p?ízniv?jší klimatické podmínky než st?ední Evropa, takže získané záv?ry mohou být cenným vodítkem i pro naše honitby.
Pro výzkum byly vybrány ?ty?i lokality v nadmo?ské výšce 550-700 m v listnatých porostech ve v?ku 60-70 let. Dv? lokality byly zvoleny v lesních oblastech s v?tším výskytem p?irozeného zmlazení pod starým porostem a další dv? v oblastech s více rozvinutým bylinným patrem, kde bylo p?irozené zmlazení lesních d?evin z v?tší ?ásti potla?eno. Na každé lokalit? byla postavena ob?rka o velikosti 65 ha, která byla rozd?lena na ?ty?i r?zn? velké ?ásti. Na všech plochách byly porosty upraveny tak, aby v nich bylo zastoupeno 10 % pasek a kultur s potravní nabídkou pro zv?? a 30 % mladých porost?. Zbytek tvo?ily nevyt?žené mýtní porosty. Toto porostní schéma bylo využito pro podobnost s b?žnými lesními porosty, v nichž se intenzivn? lesnicky hospoda?í. Na díl?í plochy byli vypušt?ni jelenci tak, že bylo dosaženo po?etnosti v p?epo?tu 39, 77, 154 a 309 kus? na 1000 ha. V každé ob?rce byl jednou za dva týdny kontrolován technický stav oplocení a po?et zv??e. Pokud došlo k úniku nebo k úhynu zv??e, byl stav dopln?n o jiný kus, aby bylo zachováno standardní zatížení prost?edí po celou dobu experimentu. Uvnit? každé díl?í oplocenky bylo vyty?eno 60 pokusných plošek o vým??e 40 m2 pro sledování okusu d?evin. Vy?len?ny byly také kontrolní oplocené plochy, na n?ž zv?? nem?la p?ístup, a nemohla tak ovliv?ovat tamní vegetaci. Pokus trval celkem p?t let. Zkusné plošky byly kontrolovány brzy v lét? ve t?etím a pátém roce. Pozornost byla zam??ena zejména na m??ení hodnot u p?irozeného zmlazení listnatých d?evin.
Auto?i podrobn? analyzovali vliv po?etnosti zv??e v jednotlivých ob?rkách na hospodá?ské i ostatní d?eviny. Z výsledk? odr?stání zmlazení vyplynulo, že vysoká po?etnost zv??e (154 a 309 ks/1000 ha) vedla k silnému narušení složení ke?ového patra a zablokovala odr?stání zejména atraktivních d?evin. Nap?. v kulturách a mladých porostech s nízkou po?etností zv??e byly odr?stající d?eviny dvakrát vyšší a vysp?lejší než d?eviny rostoucí pod vlivem vyšších stav? zv??e. Vysoce atraktivní d?eviny p?i vyšší po?etnosti zv??e po p?ti letech zcela zmizely z pokusných ploch, v oblastech s rozvinutým p?irozeným zmlazením je zv?? úpln? potla?ila již ve stádiu semená?k?. I výskyt bylinných druh? se pod vlivem vysoké po?etnosti zv??e snižoval, a to n?kdy až na t?etinu. Pouze st?emcha pozdní (Padus serotina) prokazateln? reagovala nár?stem své po?etnosti na zvýšený po?et zv??e. Zv?? tuto d?evinu nijak nepoškozovala, vyšší stavy zv??e st?emše naopak pomohly v jejím rozvoji tím, že potla?ily jiné d?evinné druhy.
Vysoká po?etnost zv??e na sledovaných plochách se projevila nejen na poškození lesa, ale i na mortalit? zv??e v zimním období. Za p?t let trvání experimentu uhynulo 57 % zv??e chované v po?etnosti 309 ks/1000 ha a 33 % zv??e chované v po?etnosti 154 ks/1000ha. Nejv?tší úhyny byly zaznamenány v p?edjarním období, kdy zv?? již spot?ebovala veškeré zimní tukové zásoby a nem?la p?ístup k vegetaci, která se ješt? zcela nerozvinula. Ze zv??e chované v nižších po?etnostech uhynul za dobu p?ti let pouze jediný kus. Auto?i na základ? zjišt?ných údaj? konstatovali, že maximální p?ípustné stavy zv??e, kdy v dané oblasti nedochází k nadm?rnému poškození vegetace, jsou 115 ks/1000 ha. Pro b?žné hospoda?ení byl však tento teoretický po?et ovšem zredukován na 60 ks/1000 ha ze t?í hlavních d?vod?: 1. p?i plánování se po?ítalo s jarními stavy, p?i?emž populace se následn? rozroste o kolouchy, 2. byla provedena redukce na menší podíl otev?ených ploch s bohatým podrostem, 3. navržené stavy byly zredukovány podle výsledk? kontrolních s?ítání, které ukázaly, že b?žn? používaná metodika podhodnocuje o 22 % skute?né stavy zv??e zjišt?né kontrolní metodou s?ítání trusu. Výsledkem je návrh normovaných stav?, který již zohled?uje i nep?esnost využívané metody s?ítání.
Podobnou metodiku použili též auto?i studie na ostrov? Anticosti (7943 km2) v Kanad? (Oecologia, 2006: 78-88). Ostrov leží 70 km severn? od hranice p?irozeného výskytu jelence a podmínky v zim? jsou na n?m výjime?n? tvrdé. P?esto se tam jelenci po vysazení v letech 1896-1897 úsp?šn? rozmnožili a potla?ili p?vodní vegetaci. I v této oblasti byly využity oplocené plochy o velikosti 20 a 40 ha a byl testován vliv po?etnosti 75, 150, 270, resp. 560 kus? na 1000 ha na zmlazení d?evin. Po jeho vyhodnocení byly jako únosné ur?eny stavy do 150 kus? jelence na 1000 ha i v t?chto málo p?íznivých podmínkách.

ZKUŠENOSTI Z NIZOZEMSKA
Jako t?etí p?íklad je možné uvést studii z Nizozemských v?esoviš? (Biological Conservation, 2002: 65-74), kde byly dlouhodob? udržovány vysoké stavy spárkaté zv??e. Na 1000 ha žilo 96 ks jelení, 32 ks ?erné, 20 ks srn?í, 80 ks da??í a 64 ks mufloní zv??e. Celkem tedy 580 ks spárkaté zv??e na 1000 ha (odhadovaná celková živá hmotnost této zv??e 25 880 kg). Protože tyto stavy zv??e vedly k drastickému poškozování d?evin a tém?? znemož?ovaly obnovu lesa, byly zredukovány p?ibližn? na p?tinu. Po redukci zbylo ve sledované oblasti 48 ks jelení, 24 ks ?erné a 64 ks srn?í zv??e, celkem tedy 136 ks zv??e na 1000 ha (da??í a mufloní zv?? byla zcela vyst?ílena). Údaje pocházejí z oblasti o vým??e 9000 ha porostlé borovými lesy (60 % plochy) a v?esovišti. Poškození d?evin se sledovalo na párových oplocených a kontrolních plochách o velikosti 40x40 m (obdoba nám známých kontrolních srovnávacích ploch). Po zredukování stav? zv??e došlo k prudkému rozvoji ostružiníku a k výraznému zlepšení odr?stání buku, dubu i borovice v lesním prost?edí. Naopak na v?esovištích, která postupn? zar?stají lesem, se redukce zv??e na r?stu d?evin nijak neprojevila. Snížení po?etnosti zv??e na p?ibližn? 140 ks/1000 ha sta?ilo na p?irozenou regeneraci borovice a buku. N?které atraktivní listnaté d?eviny však okus nadále omezoval.
Ve všech t?ech studiích byl zjišt?n významný vliv po?etnosti zv??e na odr?stání p?irozen? obnovovaných d?evin a byly ov??eny po?etní stavy, jejichž udržování posta?uje k vývinu bohatého bylinného a ke?ového patra. Zvyšující se úživnost prost?edí následn? zvýší i množství zv??e, která se v n?m uživí. Dalším významným poznatkem je to, že i p?i poctivé snaze je po?etnost zv??e p?i s?ítání podhodnocena.

A CO NAŠE HONITBY?
Pro naše podmínky vyplývá z výše popsaných výzkum? p?edevším to, že i b?žné lesní prost?edí „unese“ pom?rn? vysoké stavy zv??e v porovnání s t?mi, jež jsme zvyklí vykazovat. To platí zejména pro první dva p?íklady, kdy zv?? navíc nem?la možnost v zim? migrovat na p?ízniv?jší lokality, ani se nemohla napást na polích a loukách mimo les a nikdy nevid?la krmelec. Veškerou potravu proto našla jen v porostech d?evin, a p?esto byly únosné stavy n?kde mezi 60 a 150 kusy na 1000 ha. Je z?ejmé, že intenzivním p?ikrmováním je tento po?et možné výrazn? zvýšit. I v našich podmínkách by tedy mohlo být teoreticky možné udržovat v lese stavy spárkaté zv??e kolem 150 ks na 1000 ha, aniž by se to muselo p?íliš projevit na poškození d?evin. P?esto je v ?R ?ada lokalit, kde se podle výkaz? vyskytují pouze normované stavy zv??e a stejn? je veškeré zmlazení listnatých d?evin zredukováno. To by znamenalo, že naše zv?? je bu? extrémn? hladová a spot?ebuje daleko více p?irozené potravy než jelenci v Americe, nebo jsou naše lesy mnohem mén? úživné, nebo náš systém s?ítání a plánování skute?né stavy podhodnocuje. A? už je situace ve vašich honitbách jakákoliv, ur?it? by bylo vhodné v?novat objektivnímu stanovení po?etnosti zv??e mnohem vyšší pozornost než dosud a zm?nit zažitý nesoulad mezi skute?ností a výkazy. Pravdou ovšem je, že sou?asná legislativa neposkytuje držitel?m ani uživatel?m honiteb p?íliš možností jak stav zm?nit a spíše nutí myslivecké hospodá?e vypl?ovat vše tak, jak to vyžaduje ú?ední šiml a zn?ní p?íslušného p?edpisu.
V??íme, že myslivecké hospoda?ení založené na objektivních informacích prosp?je nejen zv??i a lesu, ale zlepší i v?rohodnost nás myslivc? ve spole?nosti.