Svět myslivosti - 150 let od ulovení „posledního šumavského medv?da“

P?ed 150 lety, 14. listopadu 1856, byl po mnohaletém pronásledování uloven v želnavském revíru Jokuswaldu Janem Jungwirtem tzv. „poslední medv?d Šumavy a ?ech“. Šlo o medv?dici o váze 230 pfunt? (115 kg). Ze všech zpráv o medv?dích lovech je práv? tento lov popsán nejúpln?ji v?tšinou p?ímými ú?astníky. Nap?. Zábavy myslivecké z r. 1857 otiskly ?lánek Poslední medv?d, sepsaný na základ? sv?dectví Johanna Heyrovského, vrchního lesmistra z Hluboké. Letošní výro?í jsme se rozhodli pojmout jako vzpomínku, na níž naváže ?lánek s informací o aktuálním výskytu medv?d? na území ?R a další p?ísp?vky.

V r. 1993 vydala Správa Národního parku a Chrán?né krajinné oblasti Šumava publikaci Ladislava Vodáka nazvanou Šumavští medv?di – jejich historie a perspektivy. Padesátistránková brožura obsahuje krom? jiného historii ulovení posledního šumavského medv?da. Úryvek p?inášíme ve zkrácené a redak?n? upravené podob?.

Co p?edcházelo ulovení

Kolem r. 1850 p?ikázal kníže Schwarzenberg, aby lesní personál ulovil „posledního medv?da“, aby tento nezašel stá?ím nebo nebyl upytla?en. Lesní personál dal knížeti typ – byla to medv?dice žijící v želnavském polesí. Její druh byl zast?elen r. 1839. Bylo to v dob?, kdy se medv?dí teritoria zmenšovala prosv?tlováním prales?, v Bavorsku vypsanými prémiemi a nár?stem venkovského obyvatelstva. A tak lesnímu personálu bylo p?ikázáno slíditi po medv?dici, která m?la brloh na b?ezích Hu?ivého potoka, a p?estože se na ní podniklo více menších loveckých výprav, stále unikala. V pozdním lét? 1855 byla pozorována v noci „sedíc v ovesném poli, kde p?edníma tlapama snímala oves“. Téhož roku narazila žena stožeckého lesního na medv?dici, která se bru?íc proti ní postavila, ale pak se vrátila do lesa. Mnohokrát pak byly nalezeny její stopy a známky jejího výskytu. V zim? ob?as vycházela z doup?te a šplhala prý se na stromy (nejde o šplhání, ale o zna?ení a získávání kambia). Medv?dice se zdržovala na pravém b?ehu Vltavy v divokém poho?í želnavského revíru, odkud vycházela do revír? Nové Údolí, Stožec a Neustift. V lét? p?esazovala Vltavu do ?ernoleského revíru, který s k?iš?anovským a želnavským tvo?ily komplex 20 000 jiter. Práv? v t?chto revírech se šumavští medv?di rádi zdržovali.

Úsp?šný lov

V noci ze 7. na 8. zá?í 1856 padlo hodn? sn?hu a byly obeznány stopy. Medv?dice p?espala v Hirschlagwaldu. Po obnov? 10. 11. byly znovu nalezeny u Jokuswaldu stopy, podle kterých p?esadila Hu?inu. Dne 11. 11. v 9 hod. byl uspo?ádán hon s 27 st?elci. Medv?dice p?ešla k haferdorfskému pastvišti na severovýchodním úbo?í Vltavy a prorazila ?et?z st?elc?. Jednomu selhala zbra?, druhý ji

z 15 krok? zranil na tlap? a další rána z p?ti krok? chybila a medv?dice unikla do vltavské strán?, do svého Jokuswaldu. V noci na 12. listopadu napadlo 10 cm sn?hu, ale nebylo stop. 13. 11. byla op?tn? nalezena stopa, která vedla ze Spáleného lesa do Jokuswaldu. Na noc medv?dice zalehla u potoku Hu?iny v místech s d?ív?jšími názvy Fünguldenbrücke a Hosenreisteig. K ve?eru byla obeznána v rozlehlém a nep?ístupném porostu. Dále již citujeme ú?astníka lovu A. Ziefreunda:

„S Pánem 1856, 13. listopadu m? ve?er kolem 10. hodiny došlo pozvání k medv?dímu honu do Želnavy. 14. listopadu ráno jsem vyrazil se svými adjunkty Trexlerem a Falkenbergem ve vich?ici a sn?hu na Jelení vrchy, kde bylo v 10 hodin shromážd?ní lovc? a odkud se ve vší tichosti vyšlo za loveckou p?íležitostí. Medv?dice byla zaležena v Jokuswaldu pod Blöchenwegem nedaleko Hutscheuschlangu. Bylo nás 46 st?elc? (31 hajných a 15 lesního personálu) a 75 honc?, v?tšinou zam?stnanc? z blízké resonan?ní dílny ve Stožci. St?elci byli co do po?tu rozestaveni tak, aby na pravém a levém k?ídle dosahovali k honc?m, a aby medv?dice byla tak v kruhu uzav?ena. Nahán?lo se ve vánici a po dvou hodinách byla medv?dice vytla?ena z lože sm?rem ke st?elc?m. Hon se p?ibližoval a z levého k?ídla, odkud honci natla?ovali, vyrazila medv?dice na dva st?elce, kte?í utekli. Pak padla rána na pravém k?ídle st?elc?, ale hajný ji ze 40 krok? chybil. Hned na to padly další dv? rány, když narazila na Johanna Jungwirtha, který ji druhou ranou st?elil na komoru. Medv?dice ub?hla 30 krok? a zhasla v houštin?. Bylo to v 1 hodinu odpoledne pod cestou Blechenweg nedaleko lesní partie Hutschenschlag. Jásot a salva výst?el? oznámila konec honu. Nato se st?elci a honci shromáždili kolem uloveného medv?da, aby tak obdivovali neobvyklý exemplá? – domn?le posledního medv?da Šumavy. Š?astným st?elcem, který medv?dici teprve druhým výst?elem kulí složil, je lesní strážce z chalupy v ?ernoleském revíru Johann Jungwirth vulgo Hüttenhansl. Po?así b?hem tohoto lovu bylo strašlivé, bou?e bi?ovala polesím hrozn?, rachot vyvrácených a ?áste?n? zlomených strom? byl k neposlouchání, sníh se sypal v proudech a p?inášel takovou tmu, že nebylo na deset krok? vid?t, a to vše bylo kulisou tohoto nevšedního dramatu. Ojedin?lá honba korunovaná velkým úsp?chem zanechala vše nep?íjemné v zapomenutí. Padl tak poslední „meister Braun“ a lov byl ukon?en. Medv?dice byla pak na saních dovezena do želnavské myslivny a odtud 16. 11. do Horní Plané, kde byla u Grünweberovy hospody p?eložena na další san? sm?rem na Krumlov a Hlubokou. Ve?er zde byla velká slavnost a medv?dici byla vzdána pocta. Za svitu pochodní myslivci držených a hlaholu lesních roh? podal vrchní myslivec hlášení o lovu a kníže odm?nil state?ného st?elce.“

Ulovení medv?da t?žce nesli knížecí myslivci, jimž m?la náležet pocta ulovení „posledního medv?da“, kterou si nechali ujít š?astn?jším mysliveckým mládencem. Od té doby dostal Johann Jungwirth p?ezdívku „Bärenhanzl“ a m?l mnoho nep?íjemností. Ale lid, který nem?l rád knížecí myslivce, to v?d?l lépe. Sv?d?il o tom nápis na trámu horalské usedlosti na Špi?áku u Horní Plané, který jsem si zapsal: „An den Tod des letzten Bären ist der Hüttenhanzl genz unschuldig“.

Bavorský zoolog Jaeckel napsal po složení medv?da v r. 1856: „Šumava ztratila jednu ze svých výjime?ností, notabilitu, o které se v knihách a žurnálech hodn? psalo.“

Poslední nebyl poslední ...

Lesník?m na knížecích polesích bylo p?edem jist? dob?e známo, že ulovená medv?dice nebyla posledním šumavským medv?dem, už z d?vod? migrace z Horní a St?ední Šumavy a Bavorského lesa. Ozna?ení poslední medv?d, které se vžilo pro exemplá? želnavský, mu z toho d?vodu nep?ísluší (Andreska, 1966). Lesmistr John knížeti sd?lil, že v pasovských novinách byly vysloveny pochyby, že by želnavská medv?dice byla posledním šumavským medv?dem. Medv?da vycpal knížecí bažantník Václav Špatný pro lovecké muzeum na Ohrad?. Na míst? zást?elu byl pozd?ji postaven pomní?ek s datem 14. 11. 1856.

Dne 1. 2. 1860 souhlasn? uvád?jí Wenzig, Chadt a John vystopování dvou mladých medv?d? v pomezním Bavorském lese. Roku 1864 zaznamenává pam?tní kniha záto?ského polesí nález medv?dí stopy dne 26. února ve volarské Erlenau (Olšina). Dne 28. února ov??uje tuto stopu vimperský nadlesní Josef John.

V korespondenci s Františkem Špatným píše John: „P?išel od jihu ze Schullerbergu mezi Kušvardou a ?eskými Žleby, prošel stožecké hájenství, kde se n?kolik dní toulal, než ješt? ?tvrt hodinu pod Lenorou p?es Vltavu p?ešel a v šatavské hájenství se dostal. V této Erlenau obcházel a šel n?kolikrát zp?t a ?asto d?lal skoky. Protože nebyl sníh, stopy nebyly, zdá se, že se vrátil do stožeckého hájenství a za ?ty?i dny se jeho stopa na sn?hu našla u Krustlbergu v šatavském hájenství. Tím alespo? potvrzeno jest, že se na Šumav? prastaré plemeno medv?dí zachovalo, což náleží mezi znamenitosti naší vlasti.“

Dne 15. 4. 1864 znovu potvrzuje Josef John, že se tento medv?d toulá v Bavorském lese u Finsterau (Špatný 1864). Vzhledem k zjišt?ní Chadta z 28. 2. 1864 o pozorování medv?da v polesí šatavském a souhlasného sd?lení lesmistra Vodi?ky o polapení medv?da pytlákem z Volar do smy?ky, rovn?ž r. 1864 (k?že medv?da byla prodána obchodníkovi s kožemi ve Volarech), se zdá, že ob? tyto zprávy se týkají jednoho exemplá?e.

R. 1875 byla údajn? nalezena poslední stopa medv?da na Šumav? bez udání místa (Ott?v slovník nau?ný 1901).

Z r. 1889 pochází sd?lení o upytla?ení medv?da do smy?ky u V?elné, nalezené Jaroslavem Hubálkem v poz?stalosti prof. dr. Julia Komárka. František Seidl však sd?luje, že to bylo v r. 1898. Medv?dí k?že byla prý prodána vimperskému tiska?i

J. Steinbrennerovi (Pinc 1963). Podle vypráv?ní prášilských pam?tník? byly nalézány medv?dí stopy ješt? koncem 19. století v roklinách jižního a jihozápadního svahu Plesné.