00UVOD

Úvodník

Doc. RNDr. Petr Koubek, CSc.

Vážení čtenáři,
před 150 lety byla ulovením posledního českého medvěda ukončena existence dříve početné a prosperující medvědí populace. Vše, co po ní zůstalo, je jedna vycpanina a kamenný pomníček s nápisem Bärenstein 14. 11. 1856, stojící na Šumavě poblíž osady Jelení na místě, kde byla medvědice ulovena. V dějinách české myslivosti (lovectví) to bohužel není jediný pomníček – o něco dříve než medvěda stihl stejný osud rysa. Téměř současně s medvědem byl uloven také poslední český vlk a o něco později i divoká kočka. Jen málo chybělo, aby stejný osud postihl i vydru.

Snaha získat co nejvíce trofejí a zvěřiny, touha přilepšit si často vypláceným zástřelným, a především vztah dvou vrcholových predátorů a konkurentů – člověka a velké šelmy – patřily k hlavním důvodům intenzivního lovu velkých šelem v 17. a 18. století. Pokud k tomu přidáme tehdejší úroveň poznatků z ekologie a biologie velkých šelem, lze do určité míry počínání našich předchůdců – myslivců (lovců) – porozumět. Se zvyšujícími se znalostmi a s vývojem společnosti však jakákoliv tolerance k podobným prvkům chování ve vztahu k velkým šelmám (ale také k ostatním druhům živočichů) není možná. I z nedávné historie víme, jak snadno lze manipulovat lidským chováním, jak snadno mohou různé autority ovlivnit vývoj událostí. Připomeňme si, jakou genocidu vyvolalo Fričovo heslo "Smrt vydrám", nebo jak neblaze se na vývoji populací šelem, dravců i sov podílelo nesmyslné členění zvěře na škodnou a užitkovou. Jak asi zapůsobí na nové myslivce věta z jedné učebnice myslivosti: "Všeobecně se dá říci, že velké rozmnožení vlků v 17. století se podařilo myslivcům zdolat."
Opakující se pytláctví velkých šelem a módní likvidace nežádoucích druhů živočichů různými jedy jako by nás vracely daleko do minulosti, troufám si říci ještě daleko před 17. století. I když jsme ze zákona vyškrtli termín "zvěř škodná", vůbec nic se nezměnilo. Obratně jsme tento nežádoucí pojem nahradili termínem predátor a dál místo škodné tlumíme predátory. Jak se zdá, úspěšně. Počet publikovaných nálezů ulovených rysů a otrávených dravců se neustále zvyšuje a jestli má být onou pověstnou špičkou ledovce, je situace kritická. Napravit tento stav je úkol velmi složitý a dlouhodobý. Jediným řešením je zásadní změna v chování nejméně jedné generace myslivců.
Té generace, v jejíž výchově budou uplatněny nejmodernější poznatky z ekologie a biologie zvěře, generace, pro niž bude prioritní ekosystémový přístup k managementu populací volně žijících živočichů.
Bohužel u nás až na výjimky skutečný výzkum lovné zvěře chybí. Jiná situace je ve většině evropských států, kde je výzkum všech druhů zvěře na velmi dobré úrovni. Jsou publikovány stovky prací (v Evropě vychází téměř dvě desítky vědeckých časopisů s tématikou výzkumu zvěře a nespočet odborných časopisů podobných Světu myslivosti a Myslivosti) z různých oborů, zpracovávaná data se získávají velmi často unikátními metodami za použití nákladných zařízení a ve většině států jsou získané výsledky respektovaným "zbožím". Při pohledu do našich odborných mysliveckých časopisů a knih se nemohu vyhnout dojmu, že tyto informace, které můžeme mít zdarma, nevyužíváme, ale ignorujeme. Tento stav je dlouhodobě neudržitelný.
Absence uplatňování moderních poznatků v chovu některých druhů zvěře může mít za následek i významný pokles početnosti těchto druhů. Kamenný pomníček k památce vyhubeného druhu můžeme totiž postavit nejen se zbraní v ruce, ale i obyčejnou neznalostí či hloupostí.

Přidat komentář
Jméno:
Název
BBCode:
Komentář:
Napište číslo stoosmdesátdva

Označit nové komentáře za posledních 24 hodin (1 den)

Označit nové komentáře za posledních 48 hodin (2 dny)

Označit nové komentáře za posledních 72 hodin (3 dny)