Svět myslivosti - Jak jsme filmovali vlka v Karpatech

Musíme se p?edem p?iznati, že se nám poda?ilo nafilmovati ulovení karpatského vlka jen ?irou náhodou a že náš skute?ný plán byl nafilmovat medv?da na újedi uprost?ed pravého karpatského pralesa. Vybrali jsme si jedno z nejromanti?t?jších míst v Karpatech, daleko široko od posledních vesnic, ale p?i tom místo zvolené v takové divo?in? a pustin?, aby se medv?d nebál p?ijíti k újedi ani za dne.

P?ipomínáme všem lovc?m s puškou, že lov kamerou je mnohem t?žší a obtížn?jší, než se oby?ejn? zdá. Vše musí býti p?edem do detail? p?ipraveno a promyšleno, protože s 20 kg strojem nelze b?hati v Karpatech po pralese a choditi na šoula?ky, nebo ?ekati každý den jinde. Natá?ení filmu vydává slabý harašivý zvuk, který však v božském tichu pralesa je daleko slyšeti. Musíte tedy býti dokonale ukryti tak, abyste nemohli býti ani nav?t?eni, ani slyšeni a p?i tom nesmíte býti od újed? vzdáleni více než 50 krok?. Pomohl nám svými velikými zkušenostmi pan lesmistr Sevelda, který pro opera?ní terén zvolil rafinovan? místo na jednom boku prudké byst?iny, kde na otev?eném míst? položena byla úje?, kdežto na druhém boku hluboko v zemi byla vybudována kaverna, spojená podzemní chodbou se stezkou, vedenou na protilehlé stráni tak, aby p?íchod do kaverny nebyl vid?n, ale aby bylo vid?t dob?e na úje?. V kavern? bylo malé okénko a p?ed ním postavena byla kamera, jejíž teleobjektiv sm??oval práv? na úje?. Operatér a lovec spali asi 1/2 km níže v oby?ejné d?eva?ské kolib? a p?icházeli tam vlastn? jen pojísti a vyspati se. Ostatek ?asu prosed?li v úkrytu kaverny. ?ty?i ned?le denn? se opakoval tento monotónní program, a? pršelo nebo padal sníh, a? bylo teplo nebo zima.

K filmování zvolena byla doba, kdy stáda dobytka s hor odešla a poloniny ztichly, a za?ínal pravý podzim. Poslední jelen odtroubil a medv?di za?ali si t?žko shán?ti živobytí a sádlo pro zimní spánek.

Po všelijakých trampotách dostali jsme se kone?n? s celou aparaturou do koliby. Trvalo to dva dny po malé stezce, n?kolikrát p?es vodu až po pás, jindy po mostech nebo houpavých kládách, ale náš operatér pan Zika byl stará vojna, který se ni?eho nelekl a byl v pravém slova smyslu kamerový sportsman.

Byl za?átek ?íjna a po?así dosud dobré a kolibové kanadské žerty, r?zné životní elixíry a „francouzská“ kuchyn? nás držely v dobré nálad?. Újed? byly položeny a tak jsme zde žili jako praví trampové poustevníci a ?ekali jsme na medv?da. V okolí našeho medv?dince, jak jsme naší kavern? ?íkali, m?li být t?i medv?di, mezi nimiž jeden kapitální. Skute?n?, práv? za týden po položení újed? dostavil se medv?d a sežral polovi?ku ko?ské mršiny a ud?lal kolem újed? celé cesty, jak se snažil vnit?nosti odtáhnouti. Medv?d se vždycky snaží úje? odvléci a proto jsme byli nuceni p?edložené kon? p?itlouci do zem? dvoumetrovými koly, protože síla zví?ete je úžasná. Zajímavé jest, že medv?d nerad jde na úpln? ?erstvou mršinu. Vždycky uplyne ?ada dní, než úje? po?ádn? voní, a pak medv?d p?ichází. Na jedno posed?ní, je-li medv?d statný, zmizí skoro polovina kon?. Proto jsme byli nuceni míti v zásob? nové kon?, a nejv?tší potíž byla dopraviti tyto živé zví?ecí trosky 40 km vzh?ru do hor, ?asto n?kolikrát p?es dravou ?eku. Je úžasné, jak dovedou židovští povozníci sed?íti tyto beztoho již vy?azené kon? tak, že je ani ?ezník nem?že koupiti. ?as utíkal, a ježto jsme m?li v této krajin? ješt? nevy?ízené ú?ty se sme?kou vlk? z doby ?íje, položili jsme jednu mršinu na jiné odlehlé místo v hlubokém pralese. A skute?n? za n?kolik dní p?ib?hl náš rusínský hlída? velmi roz?ilený, že vid?l u mršiny brzo zrána p?t nebo sedm vlk?. Tito neš?astní vlci zde byli v po?tu asi 14 kus? již druhý rok, a nejvíc jimi trp?li rusínští gazdové, kterým sežrali na poloninách asi 60 h?íbat, nepo?ítaje celou ?adu kus? zv??e vysoké, kterou strhli po lesních roklích.

Ale také u naší medv?dí mršiny se n?co v noci dálo. Zbytky položených koní mizely a každý den ráno byl nový kus sežrán. Na medv?da to byly p?íliš malé porce a proto jsme i zde za?ali míti podez?ení na vlky. Stopy vám však nejsou nic platné, protože se do sousedství újed? nesmíte p?iblížiti, leda kdybyste se brodili ?ekou.

Ješt? za tmy jsme vystoupili k mršinám, kde byli den p?edtím vid?ni. Umístili jsme opatrn? kameru v optickém dosahu újedi a tak, abychom m?li bezvadný vítr dol? údolím. Sed?li jsme dlouho a dlouho, když kone?n? jsme zahlédli n?jaké šedé stíny. Objevily se a zase zmizely, až kone?n? jsme bezpe?n? rozeznávali, že to jsou dva vlci. Upozornil jsem tiše operatéra, aby na mne nedbal a to?il jen, co bude teleobjektivem vid?ti. Bylo již kolem 10. hodiny dopoledne. Vlci se kone?n? jak hyeny poznenáhlu p?ikrádali a slídili po zemi sm?rem k újedi. Tu jsem se již p?estal starati o operatéra a upozornil jej jen, že budu st?íleti, aby filmoval dále. Nebylo to tak snadné st?íleti. Vlci byli pohybliví a stále jsem je musel v dalekohledu sledovati. Kone?n? se jeden postavil a tu jsem stiskl. Vlci po rán? odsko?ili bleskurychle každý na jinou stranu a nastalo hrobové ticho. Byli jsme oba roz?ilení, ale p?ece jsme se ovládli a ?ekali, až na smluvené znamení p?ijde polesný.

Zdálo se mi, že vím na centimetr p?esn?, kde vlk stál, a p?ece jsme v hustém lopuchu a tráv? nemohli najíti nást?el a barvu. Kone?n? jsme ji m?li. S po?átku málo, ale pak stále více, až kone?n? u starého buku spat?il polesný již ze zdáli zhaslého vlka. Ale nyní zase zakro?ila kamera.

Pak p?išel transport. Ale ten jsme rádi p?enechali našim milým gazd?m, protože z vlka vycházel hrobový zápach. A i kdyby toho nebylo, nebylo nic lehkého odnésti 16 km daleko bestii, která vážila p?es 50 kg. Smrad z vlka, který žral naše mršiny, byl takový, že bylo nutné jej navléci na po?ádnou kládu a tak daleko od t?la unášeli jsme jak filmového herce, tak ko?ist skute?nou do daleké myslivny. Až uvidíte tento film, vzpome?te si, že daleko snáze jest filmovati t?i Grety Garbo v Hollywoodu, než jednoho vlka na Dodiasce.

Stráž myslivosti ?. 5/1935