Svět myslivosti - ÚVODNÍK

krajinu st?ední Evropy ?lov?k významn? ovliv?uje po n?kolik tisíc let. P?edevším rozvoj zem?d?lství a s ním spojený nár?st populace vyžadovaly vždy další a další zem?d?lské plochy, kterým ustupoval les. Ten ve své p?vodní podob? do?asn? p?etrval jen v oblastech vzdálených od lidských sídel, v horských a i jinak zem?d?lsky obtížn? využitelných územích. I tam jej však ?lov?k dostihl, když za lesem, jako zdrojem energie, p?est?hoval své hut?. Byl to ale také ?lov?k, který lesy obnovil a za?al je p?stovat podle pot?eb spole?nosti. Následn? však byly tyto pozm?n?né lesy ob?továny spole?ností ve prosp?ch krátkodobých a krátkozrakých efekt? a cíl?. Dlouhodobá imisní zát?ž zni?ila nebo vážn? poškodila zna?nou ?ást nep?vodních les?, které byly nahrazeny d?evinami, u nichž se ve své dob? p?edpokládala nejvyšší odolnost proti exhalacím.

Mnohé zm?ny v krajin? jsou zkušeností jednoho lidského života nepost?ehnutelné, jiné významn? zasáhly do života i jediné generace. P?es všechny výhrady však obecn? považujeme naši zemi za malebnou a hodnou obdivu. Pestrost pozvolna se st?ídajících krajin, v nichž se p?edchozí vývoj odrazil mírou zastoupení a vzájemných vztah? les?, luk a polí, vodních hladin potok?, rybník?, ?ek a mok?ad?, spolu s typickým osídlením a architekturou dohromady vytvá?ejí pro v?tšinu z nás pocit d?v?rné známosti a sounáležitosti. Je z?ejmé, že takto naši krajinu nemusí nutn? vnímat každý a všude. Nade vši pochybnost je to však krajina naší zem? a lidí, kte?í v ní žili a žijí, jimž pat?í a ?erpají z ní sílu, pou?ení a inspiraci. Lidský rozm?r pocitu souzn?ní s krajinou p?itom nabývá pro každého jinou podobu. Pro jednoho je tímto místem d?v?rn? známé údolí, pro druhého b?eh rybníka ?i snad jeden jediný strom stojící o samot? uprost?ed luk a polí. Všechna tato místa však mají jedno spole?né - jde vždy o krajinu ?lov?kem p?em?n?nou a i nadále aktivn? využívanou.

Touha ?lov?ka po harmonii a dokonalosti, ale i výjime?nosti je tou silou, která v minulosti realizovala mnohé zásahy do krajiny, jež dnes lahodí oku. Považujeme je za harmonické, a ztotož?ujeme si je dokonce s p?írodní krajinou. Soustavy jiho?eských rybník? a Lednicko - Valtický areál pat?í p?itom k nejznám?jším a nejrozsáhlejším. Jen st?ží by se dala spo?ítat další menší území srovnatelných hodnot. Krom? zahrad a park? lze nalézt taková místa p?edevším v okolí bývalých panských sídel a loveckých záme?k? v lesích a oborách. Lesy v okolí Jem?iny, Zlat?šovický park ve Staré obo?e na Hluboké, parkové ?ásti obor Sedlické, Kralické, Lánské, Slavické, Podrážnice, Hukvaldské, Kopidlnské, Jabkenické, Opo?enské, ale i mnohých dalších jsou ukázkami pokorného, citlivého a tvo?ivého p?ístupu našich p?edch?dc? k p?írod? a krajin?.

Musí uplynout více než sto let, než vznikne krajiná?ské dílo, které snese srovnání s náro?nými m??ítky minulosti. Naše zem? v sou?asnosti prochází rozsáhlým útlumem zem?d?lské ?innosti p?edevším v mén? produk?ních oblastech. Jako alternativu pro svoji další existenci hledají mnozí vlastníci využití svých pozemk? formou obor ?i alespo? farem s chovem zv??e. A práv? p?íklad? ú?elného propojení chovu zv??e s vyváženou a originální kompozicí lesních porost?, luk, alejí a vodních ploch máme snad nejvíce v celé Evrop?. Jen je t?eba tu samoz?ejmou krásu starých park? d?kladn? poznat a znovu objevit ve zdánlivé nahodilosti starý zám?r.