|
00UVOD Úvodník Ing. Václav Malík, Ph.D. Vážení čtenáři,
škody působené spárkatou zvěří, jichž se týkají články v úvodu tohoto čísla našeho časopisu, byly, jsou a budou hlavním faktorem při střetu mezi vlastníkem honebních pozemků (resp. držitelem honitby) a uživatelem honitby. Vlastníka pozemku nezajímá, kolik zvěře, dobrých trofejí a loveckých zážitků získává uživatel v honitbě. Svoji pozornost bude stále více zaměřovat na výši nájemného a stav lesa. Nežijme v mylných představách, že pokud sami nebudeme hledat cestu ke konsensu, vše za nás vyřeší dobrý zákon a jeho prováděcí vyhlášky. Pomoc v paragrafech bychom měli hledat jen v krajním případě. Musíme se naučit žít v korektním vztahu vlastník pozemku (resp. držitel honitby) - uživatel honitby - zvěř (resp. druh zvěře) s ohledem na honitbu a její úživnost. Znám mnoho honiteb a jejich uživatelů, kde tento vztah funguje bez ohledu na to, jestli v nich myslivost vykonává profesionální myslivec. V souvislosti s nastolením tohoto korektního vztahu si také myslím, že často utíkáme od vlastních problémů, když se snažíme, aby je za nás řešil někdo jiný. Jako příklad mohu uvést vypouštění rysa k redukci spárkaté zvěře v kulturní krajině. Početní stavy srnčí zvěře v některých oblastech navazujících na velké komplexy lesa, kde mělo dojít ke snížení stavů spárkaté zvěře, rys natolik snížil, že myslivec nemá prostor k hospodaření. Výsledek? Nastalo to nejhorší - nelegální redukce rysa.
Ale zpět ke spárkaté zvěři. Nehodlám poučovat, jakým způsobem plánujeme její lov a z jakých podkladů musíme vycházet. Chci jen upozornit na skutečnost, že každoročně vykazujeme splnění plánu lovu a dodržujeme i zvýšené odstřely. Snad však jen proto, abychom neměli problémy s držitelem honitby (je to ošetřeno smlouvou), či se státní správou. A přesto se každoročně vše opakuje - sčítané stavy několikanásobně převyšují normované a znovu konstatujeme, že škody a stavy spárkaté zvěře narůstají. Již mnoho let musíme podle zákona stavět kontrolní oplocenky. V řadě z nich dnes máme nejen zajištěnou kulturu, ale i mlazinu, zatímco okolo je snad "otrávená" půda, na níž nic neroste ... Chybí nám jasná pravidla kontroly vykazovaných dat - skutečných stavů zvěře a údajů o odstřelu. Nutno však přiznat, že nedodržujeme ani ta současná. Jsem přesvědčen, že největší šanci, jak tento problém začít účinně řešit, mají správci velkých lesních majetků především ve vlastnictví státu - Lesy České republiky, s. p., a Vojenské lesy a statky ČR, s. p. V jejich vlastních honitbách (režijních i pronajatých) je však největší nesoulad mezi skutečnými stavy zvěře, normovanými stavy a vykazovaným odstřelem. Dokladem toho je i rozhovor s ředitelem krajského inspektorátu LČR v Teplicích ing. Janem Ferklem v tomto čísle Světa myslivosti a tabulka ,,Stavy jelení zvěře a její odstřel v honitbách na území LS Litvínov a Klášterec v letech 2001 - 2004", jež je součástí tohoto rozhovoru. Porovnáme-li, jaké procento populace jelení zvěře se dnes vyskytuje v honitbách velkých vlastníků jako stálá zvěř, dojdeme k závěru, že na ostatní honitby zbývá menší podíl, a tudíž i nižší šance ovlivnit současnou situaci. LČR se snažily svými vnitřními předpisy (zástřelné, sankce) v režijních, ale i v pronajatých honitbách přimět svůj personál, resp. nájemce k redukci nadpočetných stavů zvěře, aby se snížilo poškozování lesa. Výsledek byl však vždy podobný: jeden rok se vykazovaly nárůsty v odstřelu a v dalších letech sčítané stavy převyšovaly normované. Pouze v některých oblastech naší republiky s výskytem jelení zvěře se les přirozeně zmlazuje (přičemž zmlazení zdárně odrůstá) a jen málo porostů je poškozováno okusem, ohryzem a loupáním "v přijatelné míře". Nezbývá než konstatovat, že pokud budou lesy spravovat lidé jakkoliv závislí na myslivosti, a ne na stavu lesa a hospodářském výsledku, nemůže dojít ke zlepšení. Na papíře lze vykázat leccos, ale reálný stav lesa a počty spárkaté zvěře podle pohlaví a věkových tříd budou ve skutečnosti zcela jiné. Jelení zvěř, o niž jde především, si v důsledku tlaku civilizace a intenzivního lovu (v určitém časovém období) dokázala v honitbách najít bezpečná místa - nepřístupné, rozsáhlé plochy mladých porostů. V nich se dokáže ukrýt před nebezpečím, ale současně působit značné škody. Letorosty a kůra poskytují přežvýkavcům mnoho důležitých látek, které slouží k načerpání energie a zajištění důležitých životních pochodů. V případě ohryzu, okusu a loupání tedy nejde o zlozvyk, ale o získávání velmi kvalitní potravní náhrady v době, kdy zvěř nemá možnost pravidelných pastevních cyklů. Je škoda, že se v mnoha případech pasujeme na pány tvorstva a všeho moudra, a přitom nejsme schopni v době technických vymožeností nalézt snahu zasednout ke společné diskusi a tento problém začít řešit. Dočasné dílčí vítězství jedné skupiny převažuje nad dlouhodobým společným zájmem. Označit nové komentáře za posledních 24 hodin (1 den) Označit nové komentáře za posledních 48 hodin (2 dny) Označit nové komentáře za posledních 72 hodin (3 dny) Běží díky PowerAkocomment 3.0 |
