JUDr. Ing. Ji?í Stan?k, CSc.
Vážení ?tená?i,
tento úvodník by mohl mít titulek „Není zákon jako zákon“, protože se v n?m chci krátce zamyslet nad zákonem o myslivosti, který platí u nás, tedy v ?R, a zákonem o myslivosti, který s ú?inností od 1. zá?í 2009 platí na Slovensku.
Dlouhá historie spole?ného státu a z toho vyplývající stejné spole?ensko-politické i ostatní podmínky v?etn? zm?n vlastnických vztah? k p?d? po roce 1989 umož?ují hodnotit, resp. srovnávat právní úpravu na úseku myslivosti, zvlášt? s p?ihlédnutím ke skute?nosti, že výchozí a ur?ující podmínky pro p?ijetí nové právní úpravy myslivosti byly jak v ?esku, tak na Slovensku v zásad? stejné.
Pro širokou mysliveckou ve?ejnost nemá valný význam zd?raz?ovat dnes rozdílné legislativní postupy, p?edcházející vzniku a p?ijetí zákona o myslivosti u nás a na Slovensku, i když je mimo jakoukoli pochybnost, že ?eský zákon o myslivosti je negativn? poznamenán, mimo jiné, práv? tím, že jako poslanecký návrh neprošel standardním legislativním procesem.
Mysliveckou ve?ejnost spíše zaujme strohé konstatování, že nový slovenský zákon o myslivosti je opravdu modern? koncipovaným právním p?edpisem, který svými ustanoveními komplexn? pokrývá celou širokou problematiku myslivosti. My m?žeme být hrdí na to, že z n?kterých ustanovení slovenského p?edpisu lze usuzovat, že si naši slovenští kolegové vzali z?ejm? ponau?ení z problém?, které p?inesla, resp. p?ináší naše právní úprava. To platí zejména o tvorb? honiteb složených z honebních pozemk? drobných vlastník?. Namísto komplikovan? vznikajících a stejn? komplikovan? fungujících ?i spíše nefungujících honebních spole?enstev budou na Slovensku žádat o uznání spole?ných honiteb tzv. shromážd?ní vlastník? honebních pozemk?, která nejsou právnickou osobou a nemají žádné orgány ani majetek.
Slovenský zákon m?že být pro nás v mnohém inspirativní. Více než o minimální vým?ru honitby, která je na Slovensku 1000 ha (v oblastech s chovem jelení zv??e dokonce 2000 ha), jde o vý?et subjekt?, kterým m?že být honitba pronajata, vylu?ující z okruhu uživatel? honiteb podnikatele a právnické osoby, kte?í k myslivosti, resp. k honitb? nemají reálný nebo bezprost?ední vztah a myslivost ?asto redukují na pouhý lov nebo snobskou zábavu.
Jde ale také o vyšší nároky na odbornou zp?sobilost myslivecké stráže, která k prosazení svých oprávn?ní m?že používat zákonem stanovené donucovací prost?edky, dále o podrobn?jší úpravu mysliveckého plánování a lovu, o ustanovení obsahující pravidla zacházení se st?elnou zbraní p?i provád?ní myslivosti, o širší oprávn?ní osob vykonávajících státní dozor v myslivosti apod.
Je pravda, že od roku 2001, kdy byl p?ijat, již ?eská myslivecká ve?ejnost náš zákon o myslivosti vst?ebala a že se s ním nau?ily zacházet i orgány státní správy myslivosti, i když je z?ejmé, že mnohdy musí improvizovat. ?etné p?etrvávající problémy, nap?. vysoké stavy spárkaté zv??e a škody, které lokáln? p?sobí, nedokonalé myslivecké plánování i oprávn?ná nespokojenost vlastník? honebních pozemk?, kte?í nemohou dosáhnout zm?ny nebo rozd?lení honebních spole?enstev, resp. honiteb ani v p?ípadech, kdy je takový zám?r zcela legitimní, jsou dostate?ným d?vodem pro to, aby byl náš zákon o myslivosti co nejd?íve novelizován. Váhavý p?ístup ministerstva zem?d?lství, podpo?ený publikovanými názory profesních mysliveckých organizací, preferujících p?ed úpravou zákona nejd?íve vypracování v pojetí jedn?ch nové koncepce myslivosti, v pojetí druhých nových zásad státní myslivecké politiky, dávají tušit, že se pot?ebných zm?n zákona o myslivosti v ?eské republice hned tak nedo?káme. |
Ro?ník 10 (2009) 
