Doc. RNDr. Petr Koubek, CSc.
Vážení ?tená?i,
rád bych v tomto úvodníku zmínil t?i zdánliv? nesouvisející témata, která podle mého soudu vypovídají leccos o naší myslivosti.
Prvním z nich je myslivecká statistika, evergreen ?eské myslivosti, která je pro n?které myslivce dogmatem, pro jiné ter?em úšklebk?. A? si o myslivecké statistice myslíme cokoliv, musíme p?iznat, že je to jediná možnost k získání meziro?n? srovnatelných dat, a nic na tom nem?ní skute?nost, že jsou zatížena jen t?žko odhadnutelnou chybou. Nezbývá tedy než doufat, že chyba je vždy p?ibližn? stejná. V letošní statistice m? zaujaly informace o chovu a lovu siky japonského. Sika je v u nás normován na ploše 16x menší než jelen lesní a jeho normované stavy jsou 13x menší než normované stavy jelena lesního. P?esto je jeho plán lovu pouze 3x menší a odst?el dokonce jen 2x menší! Jen st?ží lze pochopit, jak je možné, že jsme ulovili 174 sik? na každých 1000 ha plochy, kde je sika normován, aniž bychom se alespo? p?iblížili k normovaným stav?m. Jak jinak bychom mohli lovit jejich šestinásobek a odst?el dokonce meziro?n? zvýšit o 1200 kus?. Pokud by byla publikovaná statistická data p?esná, tak v p?ípad? siky japonského by normované stavy (1175 jedinc? a p?i nepravd?podobném koeficientu o?ekávané produkce 1,0 a optimálním pom?ru pohlaví 1:1) umožnily odst?el maximáln? p?ibližn? 600 kus?. V uplynulé sezón? se p?itom ulovilo 9081 kus? siky japonského a Dybowského (oba jsou ve výkaze uvád?ni spole?n?, ale sika Dybowského je jen okrajovým druhem chovaným p?edevším v oborách).
Jen st?ží lze laické i odborné ve?ejnosti p?edložit jednozna?n?jší d?kaz selhání mysliveckého hospoda?ení se zv??í. Podobné výsledky lze bohužel o?ekávat také v p?ípad? ostatních druh? spárkaté zv??e. Dlouhodob? „hospoda?íme“ s n?kolikanásobn? vyššími stavy, než jsou stavy normované, tradi?ním problémem je pom?r pohlaví a v?ková struktura populací, zatajujeme skute?né stavy, ml?ky p?ihlížíme ší?ení nep?vodních druh? a ?ekáme, až nám jejich po?et umožní normování a legalizaci chovu (to platí zejména u zmín?ného siky) a kritéria pr?b?rného odst?elu již dlouho platí jen na papí?e. Výsledkem není nic jiného než škody na lesních porostech a polních kulturách, které místy dosahují až katastrofálních rozm?r?. Lesník hospoda?ící v lesích s „normovanými“ stavy siky, ale i vnímavý návšt?vník p?íslušné oblasti velmi dob?e ví, o ?em je ?e?. Ješt? jednu v?c musím v souvislosti se sikou zmínit, a to fakt, o n?mž mnozí myslivci neradi slyší a kterému i n?kte?í myslive?tí odborníci ješt? po?ád nev??í. Je to schopnost k?ížit se s jelenem lesním. Zatímco škody na lesních porostech lze ?asem odstranit, odstranit poškození genotypu jelena lesního je mnohem t?žší, ne-li nemožné.
A? se nám to líbí nebo ne, myslivost má dlouhodob? velký problém s tím, jak ve?ejnosti co nejlépe vysv?tlit svoji ?innost a hájit svoji existenci. Dlouhodob? vázne – pokud v?bec existuje – kvalifikovaná diskuse s oponenty z ?ad vlastník? pozemk? a r?zných ochraná?ských organizací. Celkovému obrazu nep?ispívají ani nekvalifikovaná a ?asto až arogantní prohlášení r?zných mysliveckých funkcioná?? (hovo?it v této souvislosti o myslivecké dota?ní politice, bez ohledu na krizi, je vskutku absurdní). Za t?chto okolností si v?bec nedovedu p?edstavit, že by mohla vzniknout tolik pot?ebná koncepce myslivosti v ?R, resp. že by bylo možné dohodnout se na n?jaké státní myslivecké politice, že by mohl vzniknout materiál vyžadující shodu s vlastníky pozemk? a r?znými organizacemi myslivosti nep?íliš naklon?nými, a ne pouze shodu funkcioná?? mysliveckého aparátu. Zdá se však, že vzhledem k vyhran?ným postoj?m zainteresovaných stran a vyjád?ení jejich p?edstavitel? je jakákoliv dohoda tém?? nemožná. Snad jen vým?na „vyjednava??“ by nás mohla p?ivést ke kýženému cíli. Zcela jist? budeme muset v lec?ems ustoupit. Za samoz?ejmost považuji p?irozený respekt a úctu k vlastnickému právu a tržní nájemné za pronajaté pozemky. Možná by se nám na oplátku poda?ilo odvrátit požadavek na snížení minimální vým?ry honitby. Pokud se nedohodneme, nastoupí lobbisté, intriky a politika, kdo vyhraje, je t?žké ?íci. Kdo prohraje? M?že to být myslivost, resp. to, co z ní zbude, a p?edevším naše národní bohatství – zv??.
Kdyby náhodou p?ece jen n?kdo nev?d?l, v ?em tkví skute?ný problém ?eské myslivosti, tak doporu?uji p?e?íst si ?lánek naší p?ední parlamentní myslivecké lobbistky, poslankyn? Zuzky Bébarové-Rujbrové, publikovaný v Haló novinách z 30. ?ervence t. r. (pokud se vám je nepoda?í náhodou sehnat, nalistujte si úvodník jakéhokoliv ?ísla ?asopisu Myslivost v letech 1969–1989). Moc by m? zajímalo, jaké pohnutky vedly soudružku poslankyni k napsání toho ?lánku. Ani bych se nedivil, kdyby vznikl na zakázku jako p?edzv?st boje široké fronty za vylepšení mediálního obrazu ?eského myslivce, resp. ?eské myslivosti. K tomu je p?edevším zapot?ebí jasn? ozna?it viníky sou?asného negativního pohledu na myslivost. Autorka je nijak nešet?ila a popo?ad? vyjmenovala: s. p. Lesy ?eské republiky, soukromé subjekty, zbohatlíci, vlastníci, ochraná?ské organizace, r?zní „odborníci“, odborníci typu prof. Mrvy (jde o prof. Radomíra Mrkvu – pozn. aut.), cyklisté, jezdci na koních, ?ty?kolká?i a noviná?i. Proti všem stojí jako k?l v plot? myslivec (autorka napsala „idomyslivec“ – pozn. aut.), který, cituji: „… v o?ích ve?ejnosti klesl málem na úrove? politika.“ Za normálních okolností by se mohl soudný ?lov?k tomuto textu zasmát (alespo? co se obsahu týká, co se týká gramatiky, je to spíše k plá?i), ale když si p?edstavím, že soudružka poslankyn? bude z titulu své funkce se vší pravd?podobností v podobném duchu a stejnými argumenty obhajovat a bránit ?eskou myslivost a diskutovat s oponenty, tuhne mi úsm?v na tvá?i. |
Ro?ník 10 (2009) 
