Ing. Marcel Lehocký
Vážení ?tená?i,
se zájmem jsem si p?e?etl anketu na stránkách ?ervencového Sv?ta myslivosti k otázce „Co je ješt? myslivost?“, kterou položila redakce vybraným respondent?m v souvislosti s intenzivními chovy zv??e. Toto téma za?ala myslivecká ve?ejnost více vnímat v dob?, kdy se naplno provalil skandál se „sv?tovým“ rekordem jelena uloveného v Bulharsku a odchovaného v Rakousku, který na chvíli zat?ásl i Mezinárodní radou pro myslivost a ochranu zv??e (CIC).
Ne že by tento p?ípad znamenal za?átek éry intenzivních chov? zv??e, ale do té doby se o tomto „byznysu“ tolik nemluvilo, a hlavn? – v?tšina myslivc? o n?m nev?d?la. P?iznejme si však, že prvky intenzifikace chov? spárkaté zv??e – by? v menším rozsahu – existují v ?echách a na Slovensku již n?kolik desítek let. Jen se o tom nemluvilo a drželo se to doma v kuchyni pod pokli?kou.
Pokud si trochu za?nete skládat dostupné informace, s hr?zou zjistíte, že byznys s velkými trofejemi má v Evrop? i ve sv?t? obrovské rozm?ry. Pouze z Rakouska bylo vloni vyvezeno 800 silných jelen? „vyrobených na míru“. Nechci tento byznys srovnávat s obchodem s drogami nebo s „bílým masem“, na rozdíl od drog nebo „bílého masa“ totiž není nelegální, protizákonný ?i spole?ensky nebezpe?ný. V sou?asnosti má každá druhá renomovaná lovecká kancelá? ve své nabídce lov kapitální trofejové zv??e na Novém Zélandu. Pouze v?tšina myslivc? s tím má morální problém, nebo? to vše od základ? narušuje zab?hnuté principy naší myslivosti – alespo? co se týká pohledu na trofej.
Co se s tím dá d?lat, jak se tomu postavit, jak to ?ešit? Je uspokojivým východiskem d?lení trofejí podle p?vodu na trofeje z intenzivních chov? a z obor? Kdo a jak to dokáže posoudit? Je paradoxem, že intenzivní chovy, jejichž rozmach byl vyvolán „trofejománií“, nám zanedlouho zlikvidují naše hodnocení trofejí, výstavy, tabulky sv?tových rekord?, tedy vše, co dlouhodob? pat?ilo k hlavní agend? CIC. Co je to vlastn? sv?tový rekord trofeje? Je to nejsiln?jší trofej p?íslušného druhu na sv?t?? Jsou „naše“ tabulky nejsiln?jších sv?tových trofejí úplné? Nemají mnohé rekordní trofeje za?azené v oficiálních tabulkách stejnou historii jako diskvalifikovaný „bulharský“ jelen? Kolik sv?tových rekord? se ro?n? uloví na Novém Zélandu? A kolik v Bulharsku ?i v Rakousku? V našich silách bohužel není trofeje objektivn? rozlišit, stejn? jako mezi nimi nelze nakreslit jasnou d?licí ?áru a „ty špatné“ zakázat.
Lov kapitálních trofejí – zejména v intenzivních chovech – je snobskou záležitostí a v?cí velkých pen?z. Jejich lovci pot?ebují rychle ulovit kapitální trofej, kterou se pochlubí svým známým a n?jaká komise CIC ?i myslivecká výstava je v?bec nezajímá a netrápí. Lov a „výroba“ kapitálních trofejí je tak komerce nejhrubšího zrna. Vyprodukovat kapitální trofej však stojí hodn? pen?z, mnohem více, než trofeje slabší, které nám vyrostou doma v honitb?. A tak se celý „trofejový“ byznys ?ídí a bude ?ídit zákonitostmi trhu. Pokud budou zájemci o lov kapitálních trofejí ochotni zaplatit za odst?el velké peníze, bude se da?it chovatel?m, kte?í zv?? s požadovanými parametry trofeje odchovají a vše p?jde tak jako dosud.
Do tohoto byznysu však mohou vnést podstatný rozm?r globální finan?ní krize a situace na trhu. Chov?, které se zam??ují na produkci kapitálních trofejí, totiž soustavn? p?ibývá. Da?ka s bodovou hodnotou 200–220 b. CIC má již každá druhá obora a za chvíli to tak bude i s jeleny v hodnot? 250 b. CIC. Zatím z toho profitují chovatelé, kte?í produkují genetický materiál pro tyto nové intenzivní chovy. P?ijde však ?as, kdy jelínci (a jejich synové) tohoto p?vodu dorostou do zralého v?ku, bude jich mnoho a nastane problém s jejich prodejem, tedy se zhodnocením celého chovatelského snažení. Budete mít sice v malé ob?rce obrovského jelena a v n?m investovaných n?kolik set tisíc korun, ale zárove? budete mít problém prodat ho poplatkovému lovci, a to i pod cenou vynaložených náklad?. Ale možná, že to bude úpln? jinak.
Myslím si, že je ješt? ?as na to, aby CIC za?ala v?novat mén? pozornosti hodnocení trofejí a sestavování sv?tových tabulek a naopak se mnohem více než dnes zabývala „myslivostí v souladu s p?írodou a v souladu s jejími základními hodnotami a principy“. I nap?. prestižní cena Edmonda Blanca, kterou každoro?n? ud?luje CIC, by mohla být ozna?ením a certifikátem honiteb a obor, v nichž se vykonává tradi?ní, trvale udržitelná myslivost v „souladu s p?írodou“. Trofej se tak op?t stane tím, ?ím byla v minulosti: obrazem populace zv??e a p?írodních podmínek, ve kterých zv?? žije a ne pouze výsledkem intenzivní pé?e chovatel?, p?edevším krmení, p?íp. r?zných manipulací. Nakonec každý myslivec ?i lovec si m?že vybrat, kde a jakou zv?? chce lovit – zda v intenzivním chovu nebo v „p?írod? blízké honitb?“.
A co je ješt? myslivost? Pro každého to, co v ní chce najít. Pro jednoho to bude kynologie, pro dalšího st?electví, pro jiného parta kamarád? ?i práce a živobytí. Pro n?koho to bude malý krmele?ek v honitb? za humny, u n?hož ví o každém srnci, pro jiného lovecká dobrodružství po celém sv?t?. Lovecký lístek bude mít ten, který po týdenním pobytu na chat? v horách uloví svého vysn?ného dvanácteráka, stejn? jako ten, kdo si p?iveze trofej vysn?ného dvacateráka z Nového Zélandu ?i z Bulharska. Nikomu bychom však nem?li „jeho myslivost“ zazlívat a zakazovat. Tak naše myslivost funguje roky a mnoho dalších let bude fungovat. Pouze se vym?ní generace nás, myslivc?. |
Ro?ník 10 (2009) 
