Vážení čtenáři,
na titulní stránce máme tentokrát snímek zajíce na strništi, což naznačuje tematickou orientaci tohoto čísla časopisu. Je to tak, počátkem září se v Roudnici nad Labem konal dvoudenní seminář o zajících, jemuž věnujeme dvojstranu, takže říjnové číslo Světa myslivosti lze považovat za „zaječí“.
Když se před třiceti lety myslivci vraceli z podzimních zaječích honů obtěžkáni úlovky, málokoho z nich napadlo, že by u nás někdy mohlo být zajíců téměř jako pověstného šafránu. Jak to dopadlo, již víme. Úbytek zajíců je problém celé Evropy. Jejich stavy se v posledních letech pohybují na přibližně stejné (z hlediska myslivosti velmi nízké) úrovni a nedaří se je zvyšovat. Mám trochu pocit, že pesimistické pocity ovládly část našich myslivců do té míry, že se zajícem již „moc nepočítají“ a svou pozornost soustředí na něco jiného, např. na divočáky, jichž se u nás loví již více než zajíců. To by mohl být jeden z důvodů nízkého zájmu o roudnický seminář. Na to, že se stavy zajíců dlouhodobě prezentují jako vážný problém, je padesátka přítomných včetně přednášejících skutečně málo.
Dalším důvodem nezájmu o seminář v Roudnici mohl být pocit potenciálního účastníka, že se nedozví mnoho nového. To je v podstatě pravda. Máme prostudovanou biologii zajíce, známe jeho potravní nároky, přirozené nepřátele, choroby atd. Víme, co dělat, abychom zajíci pomohli – musíme intenzivně lovit predátory, zlepšovat jeho potravní podmínky zakládáním políček a biopásů a zajišťováním vody v honitbě, lovit zajíce s rozvahou, nikoliv živelně atd. Pokud to budeme dělat, záhy se ukáže, že stavy zajíců se zlepší. Všechny tyto aspekty přístupu k problematice zaječí zvěře na semináři opakovaně zazněly od více autorů. Skutečně jsme se nedověděli mnoho nového. Skoro mě napadá kacířská myšlenka: proč plýtvat energií a penězi na pořádání semináře, kde se sejde jen hrstka účastníků, aby se dozvěděli to, co už dávno vědí a utvrdili se v tom, že když se vyzkoušené věci dělají dobře, funguje to. Má to cenu? A má smysl psát o tom do časopisu?
Pokud se uspořádá akce s exkurzí, vybírají se místa, kde je co ukázat. Společně s účastníky roudnického semináře jsem měl možnost podívat se do dvou honiteb, v nichž myslivci nerezignovali na současný stav a mohou se pochlubit výbornými výsledky. Na jedné zastávce exkurzní trasy jsme napočítali z jednoho místa padesát koroptví a dozvěděli se, že jde jen o část jejich stavu v honitbě. Před lety byly prý koroptve v těchto místech vzácností. Najednou se člověk může přesvědčit, že „to“ jde. A nemůže nezaslechnout: „Založili jsme políčko a drobné máme dvakrát tolik, co předtím. Viděli to naši sousedé a kroutili nad tím hlavami. Za rok si udělali sami políčko a dnes jsou na tom lépe než my.“ V takových chvílích je jasné, že má smysl organizovat podobné akce jako byl seminář v Roudnici a psát i o známých a vyzkoušených věcech. Příklady totiž táhnou …
Označit nové komentáře za posledních 24 hodin (1 den) Označit nové komentáře za posledních 48 hodin (2 dny) Označit nové komentáře za posledních 72 hodin (3 dny) Běží díky PowerAkocomment 3.0 |
