RNDr. Jakub Hruška, CSc.
Vážení čtenáři,
v tomto čísle Světa myslivosti se sešly dva zajímavé příspěvky. Jednak každoroční rutinní přehled lovu a „sčítaných“ jarních stavů zvěře v našich honitbách za myslivecký rok 2007/2008 vydaný Ministerstvem zemědělství (MZe), a dále velmi zajímavá a profesionálně zpracovaná studie hodnotící mortalitu živočichů na českých a moravských silnicích od dubna 2006 do dubna 2007. Porovnáním údajů z těchto článků čtenář záhy pochopí, proč dávám slovo „sčítané“ do uvozovek.
V tomto příspěvku se zaměřím pouze na zajíce. MZe udává ve svém přehledu úlovek 113 456 zajíců, což je mimochodem nejvíce od r. 1996, kdy odstřel poprvé v historii klesl pod 100 tisíc kusů. Jarní sčítané stavy v r. 2007 byly 305 tisíc kusů a k 31. 3. 2008 324 tisíc kusů. Tato čísla nijak nevybočují z řady posledních deseti let.
Jako blesk z čistého nebe ale do této statistické selanky udeří údaj autorů Hlaváče a Anděla, kteří v podrobném, přírodovědecky vedeném výzkumu odhadli, že na našich silnicích přišlo v období od 1. 4. 2006 do 30. 4. 2007 o život 566 tisíc zajíců. Nechci nijak hýřit vykřičníky, ale každý soudný čtenář jistě pochopil, že něco není v pořádku. Najednou se nám v naší přírodě objevilo skutečně velké množství zaječí zvěře, která se však v mysliveckých výkazech z nějakého důvodu neobjevila (statistika MZe udává za období od 1. 4. 2006 do 31. 3. 2007 úhyn 10 400 kusů). Také je zřejmé, že toto kolosální množství se muselo někde vzít, a to jistě ne jako výsledek rozmnožování oněch 329 tisíc zajíců „sečtených“ na jaře 2006. Pokud by v r. 2006 bylo 66 tisíc zajíců uloveno a 566 tisíc přejeto na silnicích, dostaneme se k ročnímu přírůstku nejméně 623 tisíc kusů. Aby zajíc mohl být přejet, musí se na silnici nějak dostat, takže musí být ve věku alespoň několikatýdenního mláděte. Mimo jiné by to znamenalo, že z oficiálně žijících přibližně 165 tisíc dospělých zaječek (polovina jarního „sčítaného“ stavu) by každá musela vychovat alespoň čtyři až pět zajíčků, abychom se dopracovali k celkovému úlovku a úhynu na silnicích, a to bez rezervy na další ztráty. To by snad bylo teoreticky možné, protože zaječky přivedou v průměru ročně na svět tři až čtyři vrhy o průměrně dvou až třech zajíčatech. Mláďata by však v podstatě nesměla téměř hynout. Všechny studie ale ukazují, že právě mortalita mláďat (vlivem zemědělství, predace, počasí a chorob) je velmi vysoká a je příčinou poklesu stavů zajíce v ČR. Dále by to současně znamenalo, že na podzim by v populaci muselo být nejméně 70–80 % mladé zvěře do jednoho roku věku (nezapomeňme, že přibližně 25 % dospělých zajíců „sečtených“ na jaře uhyne v reprodukční sezóně). A to je údaj, který již lze snadno zpochybnit. Za posledních pět let je totiž průměrné množství mladých zajíců na podzimních výřadech jen 27 %. Podle údajů zjištěných autorem tohoto příspěvku, které budou publikovány v jednom z letošních podzimních čísel Světa myslivosti, kolísalo množství mladých zajíců (podle Strohova znaku) na 22 honech v letech 2003–2007 v českých i moravských honitbách mezi 13–43 %.
Je tedy zřejmé, že „sčítané“ jarní stavy zajíců jsou nepochybně významně podhodnoceny. „Sečtené“ množství by nikdy nemohlo vyprodukovat tolik nové populace, kolik se jí uloví a usmrtí na silnicích. Dalším důkazem nesmyslnosti udávaných jarních stavů je skutečnost, že při celkovém počtu 305 tisíc zajíců „nasčítaných“ v r. 2007 by byla průměrná populační hustota pro celou ČR jen 4,5 kusů/100 ha. Při této populační hustotě a velmi malých domovských okrscích zajíce by zřejmě populace poměrně záhy musela na mnoha místech vymřít.
Na základě shora uvedených údajů lze však poměrně dobře odhadnout, kolik zajíců v ČR žije: je to asi milion kusů, tedy přibližně třikrát více, než jsou udávané „sčítané“ stavy ze statistiky MZe.
Bohužel z této skutečnosti také opět vyplývá to, co mnozí dlouho a dobře vědí: statistika MZe je soubor nesmyslných čísel, která nemají nic společného s realitou a škodí myslivosti, protože ji diskreditují nejen v očích veřejnosti, ale i mnoha myslivců a téměř všech odborníků z řad přírodovědců. Nelze podle nich nic realisticky „plánovat“ a podporují formalismus a lež, která se obrací proti myslivosti samé jako odborné disciplíně.
Je zřejmé, že je třeba opustit současný model sčítání a plánování, který je zcela nerealistický, a místo toho zavést systém nezávislého odhadu stavů zvěře, a především lov neodvozovat od nesmyslných koeficientů, ale podle únosnosti ekosystémů a výše škod působených zvěří v lesích a zemědělství.
Označit nové komentáře za posledních 24 hodin (1 den) Označit nové komentáře za posledních 48 hodin (2 dny) Označit nové komentáře za posledních 72 hodin (3 dny) Běží díky PowerAkocomment 3.0 |
