Svět myslivosti - Význam Franze Vogta pro naše poznání

Prof. ing. Lud?k Bartoš, DrSc.

Máme-li dnes hodnotit význam experiment? Franze Vogta pro naše poznání, musíme zasadit tyto experimenty do historického kontextu. Franz Vogt byl profesí chemik a generální ?editel Schichtových závod?. (To už n?co znamenalo. Schichtovy závody byl nadnárodní koncern ovládající trhy s tuky, mýdlem a pracími prost?edky ve zna?né ?ásti Evropy.) Svým experiment?m se za?al v?novat až na prahu odchodu do d?chodu. Jako chemik nebyl biolog a dá se p?edpokládat, že o celé ?ad? dnes dostupných informací, jako t?eba o podstat? genetiky, nem?l znalosti. Byl to však nepochybn? ?lov?k chytrý s brilantn? logickým úsudkem.

Nadpr?m?rné parohy jelen? byly v uplynulých staletích schra?ovány a nap?. mezi šlechtou vym??ovány jako dary, p?i?emž byla pozorn? sledována hmotnost jelen?. Díky této tradici se nám dodnes dochovaly nejen rekordní trofeje, ale i záznamy o t?lesné hmotnosti lovené zv??e. Nejmohutn?jší jelení parohy Evropy ze 16.–19. století jsou ve sbírce v Moritzburgu v N?mecku. To samoz?ejm? neuniklo zvídavé pozornosti Franze Vogta. Vrtalo mu hlavou, jak je možné, že v minulosti byli jeleni dvakrát tak velcí než jeleni v jeho dob?. Otestoval proto hypotézu, že evropští jeleni a srnci sou?asnosti jsou menší než d?íve kv?li nep?íznivým faktor?m prost?edí a p?i pat?i?né výživ? by mohli dosáhnout zv?tšení velikosti. Jeho práce není pozoruhodná pouze pro okázalé výsledky, ale také pro jasný p?ístup ke komplexnímu problému, spoleh na kvantitativní data, skv?lou fotografickou dokumentaci každého experimentálního kusu a jasnou interpretaci výsledk?. Franz Vogt p?istupoval k jelen?m a jejich výživ? jako k systému, který by mohl produkovat jeleny s parohy v?tšími než nejv?tší rekordní trofeje Evropy, aniž by se p?itom zam??il na d?di?nost velikosti paroží. Ze svého chovu vy?azoval pouze jeleny, jejichž tvar paroží mu p?ipadal nedostate?ný. Vycházel z jednoduchého p?edpokladu, že daný genetický potenciál umožní u všech zví?at dosáhnout velké parohy a velkou t?lesnou velikost. Svým zp?sobem p?edb?hl dobu. Pln? pochopil, že d?di?ný základ se v daných podmínkách neuplat?uje nijak výrazn?. Jedním z jeho hlavních výsledk? bylo, že prokázal u jelen? i u srnc? existenci negenetického vlivu – mate?ského prost?edí, jehož p?sobením se t?lesná velikost a velikost paroží progresivn? zv?tšovala nejmén? po t?i generace u jelen? a po ?ty?i generace u srnc?.
K ?ešení problematiky produkce jelen? se „superparohy“ p?istoupil Franz Vogt jako chemik. Musím p?iznat, že ?ást postup?, které ve svých experimentech použil, si musí ?tená? jeho knih do jisté míry domyslet z nep?ímých náznak?. Není ale pochyb, že nejd?íve analyzoval chemické složení paroh? a kostí jelenovitých, stejn? jako chemické složení rostlin spásaných touto zv??í. Vypo?ítal nutri?ní pot?eby jelenovitých a vyvodil z toho, že p?irozená potravní nabídka z?stává daleko za jejich nutri?ní pot?ebou. Dosp?l k názoru, že evropské p?írodní prost?edí pravd?podobn? neumož?uje za b?žných podmínek vzr?st jelen? rekordních velikostí. To také znamenalo, že obrovští postglaciální jeleni žili v nutri?n? a environmentáln? mnohem p?ízniv?jším prost?edí. Aby zajistil nutri?ní pot?eby, využil Franz Vogt pokrutin z olejnatých semen, z nichž nejlepší byla semena sezamová. Sezamové pokrutiny byly vedlejším produktem výroby Schichtových závod?, a lze proto p?edpokládat, že byly pro generálního ?editele t?chto závod? v zásad? velmi levné, ne-li p?ímo zadarmo. Vogt sestavil dietu, jejíž základ tvo?il pokrutinový kolá? s dietetickým p?ídavkem p?irozeného p?vodu. Jeleni p?ijali dietu hned, srn?í zv?? nikoliv. Franz Vogt proto usoudil, že bude t?eba v?novat ?as pe?livému pozorování, jak si srn?í zv?? po?íná p?i pastv?, kterým zdroj?m potravy dává p?ednost atd. Skute?n?, rozmanitost vysokokvalitní diety byla klí?em k tomu, aby srn?í zv?? brala více potravy. To v plném rozsahu experimentáln? prokázali až Vogtovi následovníci (p?edevším von Bayern 1981), p?estože již sám Vogt dosáhl i u srn?í zv??e pozoruhodných výsledk?.
Franz Vogt se soust?edil na optimální výživu nejen jelen?, ale s nemenším zájmem také laní a jejich embryí. Ze vzniklého potomstva vybral ty nejt?žší a nejd?íve kladené lan??ky (nebo srny) a s t?mi šel do další generace. K nim na ?íji p?ipustil pokud možno nep?íbuzného otce další generace potomstva. Každá nová generace byla charakterizována nár?stem porodní hmotností kolouch?. Ti v dosp?losti dosahovali v?tšího t?lesného rámce a u sam?ího potomstva tím pádem také v?tší parožní hmoty. Do t?etí generace jelen?, kdy byly experimenty ukon?eny válkou, dosáhli jeleni t?lesné hmotnosti 300–350 kg a hmotnosti paroží 11–14 kg. (Srnci se z pr?m?rné celkové hmotnosti 15 kg „zv?tšili“ na 26 kg s hmotností par?žk? 600–700 g!) Franz Vogt byl p?esv?d?en, že horní hranice pro srnce leží na 30 kg celkové t?lesné hmotnosti a 800 g parožní hmoty. Na konci pokus? dosahovali Vogtovi jeleni práv? parožní hmoty asi nejv?tších jelen?. Jeho jeleni a srnci se vyrovnali nebo p?evyšovali tém?? všechny jeleny a srnce ulovené v Evrop? za celá staletí. Trofeje byly hodnoceny Nadlerovou metodou, tehdy v Evrop? široce užívanou, která byla také použita p?i hodnocení Vogtových jelen?. (Pro up?esn?ní: výsledky podle Nadlerovy metody jsou v pr?m?ru jen asi o 10 bod? nižší než v sou?asnosti používaná metoda CIC. Hodnoty jsou zde pro p?esnost uvád?ny podle toho, podle které metody byly skute?n? m??eny.) Rekordní jelení trofej Evropy dosahovala v té dob? 229,00 bodu podle Nadlera, stá nejlepší trofej 200,09 bod?. Z 36 jelen? odchovaných Vogtem nedosáhl pouze jeden hranice 200 bod? podle Nadlera! Vogtovi jeleni dosahovali hodnot 200 bod? ve v?ku ?ty?i až šest a vrcholili v osmi letech v?ku. Z 19 jelen?, kte?í se dožili osmi let, šest p?evyšovalo sv?tový rekord, stejn? jako jeden šestiletý jelen. Nejv?tší Vogt?v jelen dosáhl hodnoty 242,20 bod? Nadlerovy stupnice s vrcholovou hmotností 14 kg parožní a lebe?ní hmoty. Když byly Vogtovy experimenty p?ed?asn? ukon?eny, byli pokusní jeleni 3. generace teprve ve v?ku šest let, tedy o dva roky mladší, než byl p?edpokládaný vrchol parožní produkce. Jeleni 4. generace byli v té dob? teprve mladí?ci. Franz Vogt opakovan? zd?raz?oval, že kvalitní výživa musí být zam??ena p?ednostn? na t?žké lan?, aby mohly odnosit a klást co možná nejv?tšího a nejzdrav?jšího koloucha. Prokázal také, že jeleni musí být v dobrém výživném stavu jeden m?síc p?ed za?átkem r?stu paroží, jinak nedokáží vyprodukovat paroží maximálních parametr?.
Význam práce Franze Vogta z mezinárodního hlediska není zatím pln? docen?n. P?í?inou je skute?nost, že své fotograficky bohat? dokumentované knihy a v nich obsažené principy a výsledky svých experiment? publikoval v n?meckém jazyce. Pro anglosasky orientovaný v?decký sv?t vše, co není v angli?tin?, jako by nebylo. V 80. letech minulého století se pokusil prof. Valerius Geist z Kanady seznámit odbornou ve?ejnost s Vogtovou prací ve svém ?lánku v ?asopise Wildlife Society Bulletin (Geist 1986). Velký ohlas to však, obávám se, zatím nep?ineslo. Jednou z p?í?in m?že také být, že, jak již bylo zmín?no, principy, z nichž vycházel Franz Vogt, se staly principy praktikovanými na farmách jelenovitých v nejvysp?lejším sv?t?, dost možná zprost?edkovan? Vogtovými experimenty do n?jaké míry ovlivn?né. A pokud ne, s prohlubováním znalostí o biologii jelenovitých samoz?ejm? stoupá pravd?podobnost, že stejné principy objeví také n?kdo další. P?ece jen od éry Vogtových experiment? uplynulo 80 let. To je ve sv?t? v?dy p?íliš dlouhá doba. P?esto si myslím, že by se anglickým vydáním st?žejní knihy Franze Vogta Neue Wege der Hege (Nové cesty v pé?i o zv??) pomohlo tento stav napravit a dát tak památce Franze Vogta d?stojné místo v historii v?dy.
Autor pracuje v odd?lení etologie Výzkumného ústavu živo?išné výroby, v. v. i., v Praze – Uh?ín?vsi.