Svět myslivosti - Úvodník

historií st?edoevropského lovectví a pozd?ji myslivosti se již od dávných ?as? táhne kult trofeje. Naši p?edci, a? již to byli Slované nebo Germáni, si tento zp?sob uchování památky na lov oblíbili snad nejvíce ze všech národ?, které kdy k?ižovaly sv?t. Vydrželo nám to až do dnešních ?as?. Nikde ve sv?t? není tato tradice tak silná. P?i své práci ve Skandinávii ?i v severní Americe jsem poznal, že jsme v tomto ohledu skute?n? pon?kud výjime?ní. Skandinávští lovci sice trofej uznávají, ale mnohem d?ležit?jší je pro n? lov. Nikdo z nich se na lov nevydá jen kv?li trofeji. Podobn? severoameri?tí lovci si ozdobí dobrou trofejí chodbu (nebo vjezd do garáže), ale jejich hromad?ní je jim v zásad? cizí. Asijští lovci nemají o trofej v?bec zájem. P?i návšt?v? Konopišt? všichni užasle zírají na tisíce nejr?zn?jších lebek s parožím ?i rohy a obvykle nev??ícn? kroutí hlavami.

Uv?dom?lá pé?e o zv?? je to, ?ím se myslivost odlišuje od lovectví. Pokud je silná trofej výsledkem cílev?domé pé?e v?etn? zodpov?dn? provád?ného pr?b?rného odst?elu holé zv??e a kus je uloven ve „zralém v?ku“, je vše v po?ádku. Možná i díky tomu, že tento zp?sob vztahu k voln? žijící zv??i je výjime?ný, je výjime?ný také náš vztah k trofeji. A je poh?íchu tak trochu vlastnický. Za pé?i vyžadujeme odm?nu. ?asto zejména jen onu trofej, p?i?emž ud?láme hodn? proto, abychom ji získali. Také se ?asto bojíme, aby p?íslušný trofejový kus náhodou neulovili sousedi. Skoro bych ?ekl, že náš vztah ke zv??i není v?bec nezištný. Vždy? výše nájemného se ?asto odvíjí pouze od možnosti získat v dané honitb? dobrou trofej. I škody na lesích rad?ji zaplatíme, abychom neohrozili možnost brzkého získání vytoužené trofeje. Výsledkem honby za trofejemi je bohužel dlouhodob? narušená struktura populací zv??e. V b?žné populaci jakékoliv druhu spárkaté zv??e je velký nadbytek samic a nedostatek dosp?lých samc?. Stále b?žn? platí, že správný myslivec loví jen srnce (jeleny, da?ky atd.) a holou zv?? šlechetn? „šet?í“. Pr?b?rný odst?el pe?liv? provádí, ovšem jen u samc?. Takhle se však nechová myslivec, ale lovec. To, že výzkumy již dlouhou dobu prokazují, že selekce pouze podle paroží nevede ke zkvalitn?ní populace, nebere na v?domí. Pokud se objeví kvalitní samec s dobrou trofejí, je ?asto uloven jako mladý, a to s výmluvou, že když ho nest?elím já, tak ur?it? sousedi, protože ti si na n?jakou mysliveckou etiku nehrají (a co si asi myslí sousedé.). Sta?í zalistovat v katalogu medailových trofejí z lo?ské výstavy v Lysé nad Labem. Z 81 zlatých srnc? jich bylo 31 uloveno ve v?ku 3-4 roky.

Kult trofeje jako hlavního „produktu“ myslivosti byl u nás v posledních desetiletích výrazn? podporován. Po dramatickém úbytku drobné zv??e koncem 70. let 20. století se vlajkovou lodí ?eskoslovenské a pozd?ji ?eské myslivosti stala spárkatá trofejová zv??. O skute?ném d?vodu úbytku drobné zv??e, tradi?n? hlavního zájmu naší myslivosti, se totiž nesm?lo mluvit. Byla jím nemilosrdná zem?d?lská velkovýroba. Zato sv?tové rekordy mufloních toulc? byly prezentovány jako nedostižné úsp?chy naší lidové myslivosti. V tomto ohledu je na míst? znovu položit otázku, kde je hranice myslivosti a komer?ní produkce co nejsiln?jších trofejí za každou cenu. Farmové chovy, v nichž jsou zví?ata (nikoliv zv??) krmena hormonálními p?ípravky a vysoce energetickou potravou, aby byla následn? vypušt?na do obory a tím zlegalizována jako zv?? a ulovena lovcem, který za trofej zaplatí astronomickou sumu, se jist? nedají srovnávat s volnými honitbami. Nedávné získání sv?tové trofeje jelena v Bulharsku, který nese všechny znaky farmov? vykrmeného zví?ete, je možná nep?íjemnou blamáží, jenž op?t negativn? ovlivní náhled ve?ejnosti na myslivost. Zavedení odd?leného hodnocení trofejí z obor a volných honiteb považuji v sou?asné situaci za klí?ové. Nikomu neupírám snahu odchovat zv?? s nejv?tší a nejlepší trofejí (a dob?e ji prodat), ale nastal ?as jasného odd?lení cíleného hospodá?ského chovu a hodnocení zv??e z volnosti.

S kultem trofeje souvisí i její prezentace. V této souvislosti se domnívám, že mén? je ?asto více. Rad?ji si prohlédnu n?kolik vzhledných, p?kn? upravených a p?irozen? vypadajících preparát? (a v?bec nemusí jít o medailové kusy) než ?ady špatn? vypreparovaných, zažloutlých a zaprášených lebek srnc? I. v?kové t?ídy rozv?šených po desítkách v temných zákoutích chodeb a schodiš?. Rovn?ž p?ehlídky zoufale se tvá?ících špatn? preparovaných muflon?, které jsme nuceni zhlédnout na každé v?tší výstav? trofejí, nejsou nikterak povzbudivé. Pokud jsme vložili velké úsilí do získání trofeje (a? již prací v honitb?, nebo zaplacením poplatkového lovu), je t?eba ji i d?stojn? prezentovat. Ukazujeme tím zejména sebe samé a náš vztah k myslivosti a p?írod?. Sou?asná doba není myslivosti p?íliš naklon?na, to všichni dob?e víme. Pokud chceme myslivost skute?n? pozvednout, nesmí být myslivec vnímán jen jako st?elec a shromaž?ovatel trofejí, ale jako osoba, která se ze všech sil pokouší zlepšit p?írodní prost?edí, a pro niž je harmonická krajina poskytující zv??i dobré životní prost?edí jedním z hlavních cíl? snažení.

Takže prosím všechny - trochu mén? trofejí a podstatn? více snahy o pozitivní zm?ny.