Historie výskytu krkavce velkého je dob?e známá. D?íve byl krkavec hojným druhem na velké ?ásti celé severní polokoule. Dramatický úbytek, k n?muž došlo na p?elomu 19. a 20. století p?edevším ve st?ední Evrop?, m?l místy za následek úplné vymizení druhu. Na map? rozší?ení krkavce vznikaly postupn? tak rozsáhlé mezery, že v r. 1940 existovaly v Evrop? již jen zbytkové populace, a to p?edevším v Alpách, ve východním Prusku, Polsku a ve Šlesvicku-Holštýnsku.

P?Í?INY ÚBYTKU
V literatu?e jsou diskutovány p?í?iny d?ív?jšího vymizení krkavce. P?irození nep?átelé byli z?ejm? nevýznamní a nedostatek potravy také nep?icházel v úvahu, vezmeme-li v potaz rozsáhlé potravní spektrum, které krkavec má. Zm?ny prost?edí m?ly z?ejm? jen regionální význam vzhledem k ekologické p?izp?sobivosti druhu žijícího od arktických a vysokohorských poloh (Island, resp. Tibet, kde krkavci žijí v nadmo?ské výšce až 5800 m; na Mt. Everestu byl zaznamenán výskyt krkavce dokonce v 6350 m) až po polopoušt? a poušt? (Somálsko) ?i m?sta. Nejpravd?podobn?jší p?í?inou vyhubení krkavce se tak jeví zásahy ?lov?ka.
Lidé nem?li krkavce v lásce již ve st?edov?ku. Pokládali jej za „ne?istého ptáka“, protože navšt?voval i popravišt?, kde se p?iživoval na poz?statcích odsouzenc?. V pozd?jší dob? zmizel nejd?íve z oblastí, kde vzkvétalo myslivecké hospoda?ení – nap?. z ?ech a Moravy, st?edního N?mecka a západního Polska. Jen ve velkovévodství Schwerin (N?mecko) bylo v letech 1834–75 uloveno 10 440 krkavc?. Vzhledem k domn?lým velkým škodám byli st?íleni a tráveni sta?í ptáci, vybírána vejce i mlá?ata, vyst?elována hnízda a káceny hnízdní stromy.
Po tém?? stoletém období výrazného úbytku za?al v Evrop? na po?átku 50. let minulého století p?irozený rekoloniza?ní proces. P?edevším šlesvicko-holštýnská populace se zotavila natolik, že se krkavci za?ali ší?it na východ, resp. jihovýchod. Ve stejném období pronikli východopolští krkavci až k Od?e. Zajímavá byla situace v alpské populaci krkavc?, která se ve srovnání s výše zmín?nými populacemi posunula jen zcela nepatrn? na severozápad. Vysv?tlení je nutno hledat v biologii krkavc?. Díl?í populace krkavc? vykazují totiž ekologicky setrva?né tendence, jakousi úzkou regionální vazbu na ur?itý typ prost?edí. P?i volb? místa hnízd?ní dávají mladí ptáci po spárování z?eteln? p?ednost stanovištím podobným místu jejich narození. Zatímco populace na severovýchod? Evropy preferuje k hnízd?ní stromy, v Alpách jsou stromová hnízda vzácností. Alpští ptáci jsou v naprosté v?tšin? skalní hnízdi?i, a mladí ptáci se nevzdálí z místa narození obvykle dále než 50 km, takže v Alpách došlo jen ke zmín?nému nepatrnému posunu.

EKOTYPY A JEJICH PROLÍNÁNÍ
V sou?asnosti v Evrop? žijí ?ty?i ekotypy krkavc?. Nejpo?etn?jší je populace na severovýchod? Evropy. Jejím hlavním životním prost?edím jsou jehli?naté lesy. Jižní horská populace, která obsazuje Evropu na jih od Dunaje v?etn? masivu Alp a Pyrenejí, hnízdí tém?? výhradn? na skalách. Pob?ežní útesy a n?které horské celky v Norsku, Velké Británii a Irsku, francouzskou Normandii a Breta? obývá izolovaná horská a útesová populace. Severní planiny Evropy v Dánsku a severozápadním N?mecku jsou domovem nejmenší populace, jejímž hlavním hnízdním prost?edím jsou listnaté, p?edevším bukové lesy.
Hranice areálu výskytu uvedených ekotyp? se však p?inejmenším postupn? stírají. Ší?ení druhu totiž neustále pokra?ovalo, k nejrychlejšímu a nejv?tšímu znovuosídlování docházelo vždy z území s nejvyšší popula?ní hustotou. Sta?í ptáci jsou velice v?rní místu hnízd?ní, mladí obsazují místa ekologicky odpovídající jejich rodišti, a tak se zapl?ují nejbližší mezery v rozsáhlé stejnorodé krajin?. S nar?stajícím popula?ním tlakem a se zvyšující se teritoriální agresivitou jsou mladí ptáci nuceni osídlovat i ekologicky jinak utvá?ené krajiny. Pokud mladý pár akceptuje nový typ stanovišt?, m?že „odstartovat“ další osídlovací vlnu. Existuje pro to ?ada d?kaz?, nap?. p?echod od hnízd?ní na skalách ke strom?m na jihu N?mecka, p?echod od hnízd?ní v ?istých bu?inách k bor?m v Dolním Sasku, nebo hnízd?ní na stožárech vysokého nap?tí (nejd?íve v N?mecku). Lze hovo?it o novém druhu „znovuosídlovací strategie“, jakési regionální synantropii, kdy se po staletí pronásledovaný krkavec stal po prvních pozitivních zkušenostech s ?lov?kem do jisté míry jeho pr?vodcem, p?iživujícím se nejprve na smetištích a r?zných odpadcích, a pozd?ji v jeho blízkosti i hnízdícím. Podle n?kterých autor? probíhá osídlování nového území u nerušené populace asi následujícím zp?sobem: 1. pr?nik jednotlivých pár? do vzdálenosti až 30 km p?ed souvislou linii rozší?ení; 2. vypln?ní vzniklé mezery dalším osídlováním (v p?íznivých podmínkách trvá 3–4 roky); 3. nové pronikání.
V letech 1970–90 bylo rozši?ování areálu druhu a nár?st jeho po?etnosti zaznamenáno p?inejmenším ve 24 státech Evropy. Ší?ení napomohly i reintroduk?ní programy nap?. v N?mecku, Belgii ?i Nizozemsku. V posledn? jmenovaném státu bylo v letech 1966–92 vypušt?no 178 mladých krkavc?, takže nizozemská populace do r. 1992 prudce vzrostla až na 400–475 pták? (v?etn? 50 hnízdních pár?). Krkavec velký je tedy v sou?asné dob? druhem rozší?eným na v?tšin? území Evropy a Asie, v severní polovin? Afriky a v Severní Americe. V Evrop?, která tvo?í mén? než polovinu jeho celosv?tového areálu, žije více než 450 000 pár?.

HISTORIE VÝSKYTU KRKAVCE U NÁS
Pro výskyt krkavce u nás platí totéž, co ve zbytku Evropy. Ješt? v r. 1852 hnízdili krkavci na skalách u Vltavy severn? od Prahy, za dalších 20 let již nehnízdili ani na jimi d?íve hojn? obývané Šumav?. Následovala p?ibližn? stoletá pauza a teprve po ní se krkavci v ?R za?ali op?t pozvolna objevovat. První a z?ejm? hlavní vlna p?išla ze severovýchodu, z Polska a Slovenska.
Na Morav? krkavec zahnízdil poprvé v r. 1968 v okénku z?íceniny hradu Hukvaldy. Také v Jeseníkách se krkavci zdržují od r. 1968, i když hnízd?ní v té dob? ješt? nebylo prokázáno. V Moravskoslezských Beskydech bylo první hnízdo nalezeno v r. 1975 a v tom roce bylo pozorováno i vyvedení mlá?at, avšak p?ekvapiv? daleko na jihu – u Moravského Krumlova. Na Králickém Sn?žníku byli krkavci pravideln? pozorováni od r. 1978.
Pomineme-li ojedin?lé jiho?eské výskyty v letech 1939, 1941 a 1953 (možná zálety z alpské populace), pocházejí první pozorování v ?echách z Doupovských hor z r. 1969, z Krušných hor a ze Svitavska z r. 1972 a z Krkonoš z r. 1974. Tato pozorování nazna?ují cestu ze severu až severovýchodu, kterou se k nám krkavci dostávali hlavn? z území bývalé NDR. T?etí cestou je cesta jižní, jež však byla výrazn? ovlivn?na reintrodukcemi. Naprostá v?tšina údaj? pochází ze Šumavy a týká se páru vysazeného v r. 1974 u K?emelné a pták? vypoušt?ných v Bavorském národním parku. Tam bylo jen v letech 1974–85 vysazeno asi 60 krkavc?, p?i?emž již v r. 1975 byla pozorována stavba hnízda na n?mecké stran? Javoru. První hnízd?ní ve volnosti bylo doloženo v r. 1982.
V ?R žije krkavec v lesích i v otev?ené krajin? bez ohledu na nadmo?skou výšku. Tok bývá pravideln? pozorován až na Sn?žce v nadmo?ské výšce 1600 m, nejvýše nalezená hnízda byla na Šumav? a v Jeseníkách v 1300 m. Hlavní podmínkou je hnízd?ní na nep?ístupném míst?. Proto si ptáci staví hnízda nej?ast?ji v korunách vysokých strom?, dosti ?asto i na skalních st?nách a v poslední dob? i na sloupech vysokého nap?tí. Zvláštností je n?kolikeré zahnízd?ní v propasti Hranického krasu ve št?rbin? st?ny pod úrovní zem?. Hnízda bývají využívána ?adu let po sob? a pak mohou dosáhnout pr?m?ru 1,5 m a výšky 1 m. Krkavci se na hnízdištích objevují již v polovin? ledna. Koncem ledna probíhá tok provázený charakteristickými hlasovými projevy, nápaditými letovými kreacemi a akrobatickými prvky. Ke hnízd?ní dochází od poloviny února do dubna.

ŠÍ?ENÍ A NÁR?ST PO?ETNOSTI
Ší?ení krkavce velkého v ?R je podrobn? popsáno zejména od po?átku 70. let minulého století, kdy prob?hlo první mapování hnízdního rozší?ení pták? pod záštitou ?eské spole?nosti ornitologické a pozd?ji i Ústavu aplikované ekologie Vysoké školy zem?d?lské v Praze a Lesnické fakulty ?eské zem?d?lské univerzity v Praze (mapy 1–3). V letech 1973–77 byla v ?R obsazena krkavcem velkým jen 3 % území, jeho po?etnost byla stanovena na 5–10 pár? a byla vyslovena prognóza dalšího ší?ení. Ta se vyplnila, takže v letech 1985–89 krkavec obsadil 45 % území p?i celkovém po?tu 250–400 pár?. Také v dalších letech ší?ení neustávalo a v období 2001–03 byl již krkavec zaznamenán na 90 % území ?R v po?etnosti 800–1200 pár?. Byla stanovena i rychlost jeho ší?ení (mapa 4): v ?echách to bylo 5–9 km za rok, na Morav? 4–5 km za rok. To je velmi podobné rychlosti ší?ení stanovené v N?mecku za období 40 let (do poloviny 80. let) – 4–10 km za rok.
Stálý nar?st po?etnosti krkavce vzbuzuje u nás, ale i v jiných evropských státech, obavy, a to zvlášt? u myslivecké ve?ejnosti, která mnohdy pokládá ptáka za škodlivého a p?emnoženého. Tak tomu ale rozhodn? není. Krkavec velký jako tzv. „potravní pátra?“ vyžaduje rozsáhlé otev?ené plochy, na kterých m?že praktikovat sb?r potravy a její vyhledávání z velkých výšek na velké vzdálenosti. Obsazuje rozsáhlé, proti p?íslušník?m svého druhu dob?e brán?né teritorium, což se odráží i na jeho nízké hnízdní hustot?, která v Evrop? jen z?ídka p?esahuje 3–4 páry/100 km2, v optimálních biotopech 7–10 pár?/100 km2. Dokonce ani ve Velké Británii, kde hnízdní hustota na shetlandských útesech a v horách Walesu dosahuje 10–17 pár?/100 km2, není krkavec pokládán za p?emnožený druh.
Údaj? o hnízdní hustot? krkavc? u nás je velmi málo. Pocházejí z velkoplošných studií z doby, kdy po?etnost krkavce byla již vysoká. Z 80. let jsou to jen údaje z okres? Semily, Trutnov, Náchod a Rychnov nad Kn?žnou (3695 km2) – 0,3 páru/100 km2 (to však již v sou?asnosti asi neplatí), z 90. let z území Krkonošského národního parku – 2,9–4,2 páru/100 km2 a z po?átku nového tisíciletí z Orlických hor – 2,2–3,7 páru/100 km2. To odpovídá obvyklým údaj?m z Evropy. Existují i údaje z nep?esn? ohrani?ených celk?: v celých Krkonoších je stabilní stav asi 30 pár?, v Jizerských horách 5–10 pár?, na celé ?eskomoravské vrchovin? 60–100 pár? a na Valašsku 35–60 pár?.
Zdání vysoké po?etnosti zp?sobují pozorování pár? s vyvedenými mlá?aty (rodiny se drží pohromad? až do podzimu, p?íp. i p?es zimu). Pozornost p?itahují též hejna shromaž?ující se v mimohnízdním období na místech s mimo?ádnou potravní nabídkou (smetišt?, odpadky odhozené v p?írod? turisty ?i vývrhy zv??e). V takových situacích není zvláštností pozorovat hejna ?ítající mnoho desítek kus?, a to hlavn? od ?ervence (nap?. v srpnu 1990 hejno nejmén? 76 pták? na Rýma?ovsku) až do prosince (nap?. v r. 1992 v Podkrkonoší hejno ?ítající 40–50 pták?). Nápadná jsou i hejna sm??ující k ve?eru na nocovišt? (nap?. opakovaná ?íjnová pozorování 70–90 kus? v Krušných horách). Nezvyklé datum – 2. kv?tna 2004 – se vztahuje k pozorování nejmén? 120 krkavc? na polním hnojišti u Rokytnice v Orlických horách. Mimo?ádn? po?etné hejno o 300 kusech se shromáždilo 5. ?ervence 2001 na skládce komunálního odpadu v Nízkém Jeseníku u Rejchartic. Pokud se tak po?etná hejna slétnou u st?elené nedosledované zv??e, není divu, že z ní druhý den nezbude tak?ka nic. V mimohnízdní dob? podnikají ptáci obvykle v menších hejnech i potulky nep?ekra?ující zpravidla vzdálenost 200 km.

SLOŽENÍ POTRAVY
O potrav? krkavce velkého se toho p?íliš mnoho neví. Ve Šlesvicku-Holštýnsku a v Meklenbursku (N?mecko) bylo ve 2083 vývržcích krkavc? ur?eno 259 drobných savc? (v?tšinou hraboši a krysy), 40 pták?, zbytky 37 z?ejm? uhynulých voln? žijících i domácích zví?at, t?i ryby a jedna žába, dále také bobule a ovoce r?zného druhu. Ve Francii byly ve vývržcích identifikovány zbytky 1250 živo?ich? a rostlin, z toho 700x ovoce, 432x hmyz, 71 savc? (hlavn? hraboši), 26 pták?, osm ryb, dále sko?ápky plž?, obojživelníci, plazi, m?kkýši a raci. Také ve Špan?lsku p?evažuje rostlinná složka (74 %) nad živo?išnou (12 %) a anorganickou složkou (14 %). V monografii o tomto druhu ve Velké Británii (4346 analyzovaných vývržk?) byla ve vnitrozemí nej?ast?ji zaznamenána vlna ovcí a kosti zajícovitých (zajíc a králík), na mo?ském pob?eží ?asy, bezobratlí a ptáci.
Jediný rozsáhlejší výzkum potravy krkavce u nás prob?hl koncem 90. let minulého století (Obuch a kol. 1997), p?i?emž byly analyzovány vývržky a zbytky potravy sbírané v ?R a na Slovensku u hnízd a na nocovištích krkavc?. Rostlinná potrava byla nalezena v 1/3 až 1/2 vývržk? (zbytky obilnin, semena, pecky t?ešní). Z 2692 kus? živo?išné potravy tvo?ili 76,5 % savci 47 druh?, z nichž nejv?tší zastoupení m?li hraboši rodu Microtus a myšice rodu Apodemus. Zastoupení v?tších druh? savc? bylo minimální, s dominancí pod 1 %. Ptáci 66 druh? tvo?ili 10,9 %. Vysoká pestrost pta?ích druh? v potrav? sv?d?í spíše o p?íležitostném lovu nebo o sb?ru uhynulých kus?. Snad s výjimkou vybírání sn?šek a mlá?at z hnízd nejsou ptáci úmysln? lovenou ko?istí. V potrav? krkavc? se našly i druhy zv??e jako je koroptev, tet?ívek a je?ábek, avšak jejich dominance dosahovala zanedbatelných hodnot do 1 %. P?itom šlo pravd?podobn? o uhynulé jedince. Vejce neur?ených druh? pták? byla zjišt?na pouze v 10,2 % vývržk? z ?R a v 6,6 % vývržk? ze Slovenska. Dále byly ve vývržcích zjišt?ny t?i druhy žab (5,8 %), p?i?emž je pot?eba zd?raznit, že krkavec je jediným známým predátorem konzumujícím ve v?tší mí?e ropuchy. Ze ?ty? druh? plaz? (0,5 %) byla nejhojn?jší ješt?rka obecná. V?tší kaprovité ryby (0,8 %) krkavec z?ejm? neloví, ale sbírá uhynulé na b?ezích vod. Množství vývržk? obsahovalo hmyz, mnohé i dosti sko?ápek z velkých plž?. Zajímavostí jsou kusy igelitu, alobalu, papíry, provázky a nit? (na jedné slovenské lokalit? až ve 25 % vývržk?) sv?d?ící o tom, že krkavci sbírali potravu na smetištích a skládkách a polykali ji i s obaly.
Zcela nová a z?ejm? nejdokonalejší práce o potrav? krkavce pochází ze Slovenska (Obuch 2007). Autor v ní zpracoval jak vývržky z konkrétních hnízd, tak zbytky potravy sbírané na nocovištích. Ve v?tšin? vývržk? p?evažovaly kosti a srst drobných savc? (hraboš polní 70 %), v n?kterých oblastech byl vysoký podíl rostlinné potravy, v jiných zbytky antropických produkt?, zejména igelit, mikrotén a hliníková folie, což sv?d?í o sb?ru potravy na skládkách komunálního odpadu. V zájmu objektivity je ale t?eba zmínit i to, že u dvou pár? byla zjišt?na vysoká frekvence výskytu úlomk? kostí mlá?at zajíc? do stá?í jednoho m?síce, což nazna?uje možnost specializace n?kterých pár? na lov zají?at v honitbách s vyššími stavy zaje?í zv??e. Ze zbytk? potravy nasbíraných na nocovištích vyplývá, že krkavci zaletovali z horských kotlin lovit hraboše a další nelesní (myšice k?ovinná) a synantropní druhy drobných savc? (potkan) a sbírat uhynulé ryby do vzdálenosti 5–10 km.

ŠKODÍ, ?I NEŠKODÍ ZV??I?
Všechny uvedené údaje sv?d?í o mimo?ádné p?izp?sobivosti krkavce r?zným zdroj?m potravy. Vyplývá z toho i to, že krkavec je jednozna?n? všežravec, který se z velké ?ásti živí rostlinnou potravou, odpadky, mršinami, a to i ve zna?ném stadiu rozkladu. V živé ko?isti p?evažují hlodavci. Krkavec m?že ob?as ulovit zv?? do velikosti zajíce, vybírá hnízda pták?, a to mu v o?ích myslivecké ve?ejnosti p?it?žuje. V žádném p?ípad? však neplatí – jak se n?kdy tvrdí – že je jednou z hlavních p?í?in úbytku bažant?, koroptví a zvlášt? tet?ev? a tet?ívk?. U t?chto druh? došlo k poklesu jejich po?etnosti ješt? p?ed nástupem krkavce, a i když se dosud p?esn? nepoda?ilo stanovit p?í?iny t?chto po?etních zm?n, zdá se, že na vin? bude – tak jako nej?ast?ji – p?edevším ?lov?k a zp?soby jeho hospoda?ení v krajin? (dlouhodobé používání pesticid? a um?lých hnojiv, vytvá?ení rozsáhlých zem?d?lských i lesních monokultur, ni?ení les? pr?myslovými exhalacemi, likvidace luk a bažin drastickými melioracemi, stoupající urbanizace a industrializace krajiny, nár?st turistického a rekrea?ního tlaku atd.). Krom? toho platí, že všichni krkavcovití ptáci vyhledávají vesm?s hnízda odkrytá, umíst?ná na stromech a viditelná z výšky. Názory o systematickém rabování velmi dob?e ukrytých a zamaskovaných, na zemi umíst?ných hnízd tet?evovitých pták?, se zdají být p?ehnané.
V myslivecké literatu?e se pravideln? objevují i ?lánky o pozorování útok? krkavc? na samice s mlá?aty r?zných živo?išných druh?. To je však spíše náznak testování jejich zdravotního stavu a snaha o ulovení nemocných ?i poran?ných jedinc?.  
Z výše uvedených poznatk? a rozbor? potravy vyplývá, že krkavec velký je v našich podmínkách spíše prosp?šným druhem, lovícím aktivn? drobné hlodavce, ?ímž m?že pomoci tlumit grada?ní druhy (hraboš polní, norník rudý, myšice lesní). Vzhledem ke konzumaci mršin i odpadk? nejr?zn?jšího druhu zastává krkavec v p?írod? významnou sanitární funkci. Zv?? tvo?í jen nepatrnou ?ást jeho potravy a její spektrum nazna?uje, že ji krkavci nemohli lovit a že šlo spíše o mršiny.

PRO? KRKAVC? P?IBÝVÁ?
Co je p?í?inou prudkého rozši?ování areálu krkavce a silného nár?stu jeho po?etnosti? Podobn? jako u jiných v minulosti i sou?asnosti ší?ících se druh? pták? (z nejnápadn?jších nap?. labu? velká ?i kormorán velký) se to dosud pln? nepoda?ilo objasnit. Bude to jist? celý komplex p?í?in, z nichž známe asi jen n?které. K ší?ení krkavce jist? p?isp?ly i výše zmín?né zm?ny v krajin?: s obrovským zvýšením mechanizace a chemizace v zem?d?lství i s industrializací a urbanizací krajiny a rekrea?ním tlakem se zlepšila potravní nabídka krkavc? – zvýšilo se množství kadaver? zví?at, narostl po?et skládek komunálního odpadu, v p?írod? je více zbytk? potravy zanechaných turisty atd. To vše se jist? projevilo i na popula?ní dynamice krkavc?. Zajímavý je názor Obucha (2007), který položil otázku, zda rychlý vzestup po?etnosti krkavce nem?že souviset s akcemi na likvidaci vran v 60. a 70. letech minulého století (cílené odst?ely, vyst?elování hnízd, kladení otrávených vajec). V d?sledku jejich likvidace se v zem?d?lské krajin? mohl otev?ít prostor pro krkavce, který dokáže obratn? lovit hraboše. Pomineme-li, že mohlo jít i o zcela p?irozený pochod související s dlouhodobými popula?ními zm?nami, další d?ležitou p?í?inou bude také jist? zvýšená ochrana krkavce ve v?tšin? evropských stát?. Rovn?ž u nás nebyl krkavec p?i svém ší?ení pronásledován, nebo? již v 80. letech pat?il do ?ervené knihy ohrožených a vzácných druh?. Pozd?ji byl pravideln? za?azován do aktualizovaných ?ervených seznam?, nejprve v kategorii tém?? ohrožených druh?, následn? do kategorie druh? zranitelných. Tím, že byl mén? pronásledován a zneklid?ován, ?áste?n? odložil i svou plachost a stal se, zvlášt? na východ?, druhem hnízdícím i v p?ím?stských lesích a dokonce v m?stských parcích (nap?. Varšava, Bratislava, Moskva, ale t?eba i Berlín ?i Hamburk). Zcela se tedy p?izp?sobil životu v sou?asné kultivované krajin?.

Autor pracuje na Kated?e ekologie a životního prost?edí Fakulty životního prost?edí ?eské zem?d?lské univerzity v Praze.

Přidat komentář
Jméno:
Název
BBCode:
Komentář:
Napište číslo stoosmdesátdva

Označit nové komentáře za posledních 24 hodin (1 den)

Označit nové komentáře za posledních 48 hodin (2 dny)

Označit nové komentáře za posledních 72 hodin (3 dny)