Doc. RNDr. Petr Koubek, CSc., ing. Luboš Novotný, doc. ing. Jaroslav ?ervený, CSc.
Nálezem uhynulého samce šakala obecného (Canis aureus) v blízkosti obce Podolí (okr. Uherské Hradišt?) byl potvrzen výskyt tohoto druhu psovité šelmy také na území ?R. Naše fauna je tím obohacena o nový druh savce.
T?žišt?m výskytu šakala obecného je Indický poloostrov s p?iléhajícími státy. Africko-asijský areál rozší?ení této šelmy zasahuje v Evrop? na Balkán, jižní hranice výskytu prochází Tureckem na sever Afriky. Z historických pramen? víme, že ješt? na za?átku 20. století se šakal vyskytoval v podunajské nížin? až po Neziderské jezero (území Rakouska a Ma?arska). V té dob? byla vedena vážná diskuse o tom, zda nejde o malý poddruh vlka, který byl dokonce v?decky popsán jako (Canis lupus minor).
Šakal se vyskytuje p?edevším v nížinách, kde vyhledává otev?enou krajinu stepního charakteru. P?ednost dává biotop?m v okolí ?ek, b?eh?m jezer, mok?inám, ale osídluje také okraje pouští. Podmínkou výskytu jsou husté ke?ovité porosty s možnostmi krytu.
POPIS A BIOLOGIE ŠAKALA OBECNÉHO
Šakal má t?lo dlouhé až 80 cm, výšku v kohoutku 45–50 cm a ocas v délce maximáln? 30 cm. Základní zbarvení je zlatožluté, na h?bet? p?echází v tmavý pruh, hlava a krk mohou být rezav? ?ervené a hrdlo s b?ichem až bílé. Dosp?lý jedinec má hmotnost 10–15 kg. V porovnání s liškou se šakal jeví jako kratší, na vyšších b?zích a s krátkým ocasem (obr. 1). Popsané znaky by m?ly sta?it k rozlišení lišky a šakala v p?írod? i pr?m?rn? zkušenému pozorovateli. Spolehlivé rozlišovací znaky najdeme na lebce dosp?lých jedinc? (obr. 2). Na rozdíl od liš?í lebky je lebka šakala masivn?jší a širší s kratší nosní ?ástí. Zadní okraj nado?nicových výb?žk? (processus postorbitalis) tvo?í u lišky pravý úhel s podélnou osou lebky, zatímco u šakala (ale také u psa a vlka) sm??ují nado?nicové výb?žky šikmo dop?edu. Mezio?nicové (interorbitální) zúžení lebky u šakala je mnohem výrazn?jší než u lišky. Porovnáním chrupu dosp?lých jedinc? lišky a šakala zjistíme, že šakal má mohutn?jší zuby. Špi?áky má sice kratší, ale na bázi širší než liška (více než 8 mm). Rozdílná je také dolní ?elist obou druh?. Nejspodn?jší zadní výb?žek ?elisti – úhlový výb?žek (processus angularis), je u šakala mohutn?jší, vyšší a sahá nejmén? po konec horního výb?žku – kloubního výb?žku (processus articularis), nebo ho dokonce p?esahuje (obr. 3). U lišky je tomu naopak.
Zam?nit lebku šakala s lebkou vlka není vzhledem k velikosti obou druh? možné, a to ani v p?ípad?, že bychom porovnávali lebku dosp?lého šakala a mladého vlka. Vždy budou patrné rozdíly ve velikosti lebky nebo stupn? zkostnat?ní (osifikace) lebe?ních šv?, pop?. v p?ítomnosti mlé?ného chrupu.
Velmi snadná však m?že být zám?na lebky šakala s lebkou psa, a to p?edevším díky významné velikostní a tvarové rozmanitosti psích lebek, p?edevším k?íženc? r?zných plemen. Psí lebka má na rozdíl od lebky šakala zpravidla výrazný p?echod mezi ?ástí nosní a mozkovou. P?i pohledu z profilu je mozková ?ást klenutá, na šakalí lebce je však klenutí minimální a liška má tém?? rovnou linii nosní a mozkové ?ásti lebky. Spolehlivým znakem pro rozlišení šakalí a psí lebky je výrazný nep?erušovaný prstenec zuboviny na poslední stoli?ce, který je u psa vždy p?erušovaný a mén? výrazný než u šakala (obr. 4). Další rozdílné znaky m?žeme hledat ve tvaru lebe?ních šv? nebo tvaru hrot? nosních kostí. Naprosto jedine?ným a pro ur?ení šakala typickým znakem jsou srostlá b?íška dvou prost?edních prst? na p?edních b?zích (obr. 5; na zadních není tento znak tak z?etelný), která jsou dob?e patrná i ve stopách. Jiné psovité šelmy tento znak nemají.
Podobn? jako liška je šakal všežravý (omnivorní). Srovnání potravy šakala a lišky žijících na stejném území ukázalo, že na rozdíl od lišky u šakala mírn? p?evažuje živo?išná potrava. U šakala byli v potrav? zastoupeni drobní zemní savci (hraboši a myši) v 55 %, u lišky tvo?ila tato složka 35 %. Zbytky r?zných druh? zv??e (jelenovití, prase divoké, zajíc) p?edstavovaly v objemu potravy šakala 40 %, u lišky 45 %. Výrazn?jší rozdíl byl zjišt?n u pták?, kdy u šakala tvo?í tato skupina 2 % potravy, zatímco u lišky 13 %. Naopak velmi podobné je zastoupení rostlinné potravy – 1 % u šakala a 2 % u lišky. Na rozdíl od lišky nebyly v potrav? šakala zjišt?ny zbytky domácích zví?at (u lišky 8 %).
Šakali jsou teritoriální, svá území si zna?kují jako psi rzí a trusem. Jsou monogamní. Samice jsou plné dev?t týdn?, poté v dubnu a kv?tnu vrhají mlá?ata, o n?ž se starají oba rodi?e. Šakali pohlavn? dospívají v 11 m?sících. V oblastech trvalého výskytu se v zim? mohou shlukovat do v?tších sme?ek, z nichž se v lednu odd?lují jednotlivé páry.
ROZŠI?OVÁNÍ AREÁLU VÝSKYTU
Šakal obecný pat?í k nemnoha evropským druh?m savc?, u nichž jsme v posledních desetiletích zaznamenali významnou pozitivní zm?nu ve velikosti areálu rozší?ení. Jedním z hlavních d?vod? jeho ší?ení do st?ední Evropy je r?st po?etnosti ve státech Balkánského poloostrova. Tomu však p?edcházel dramatický pokles po?etnosti zp?sobený velmi intenzivním lovem. Ješt? na konci první poloviny minulého století se jen v Bulharsku ro?n? ulovilo více než 5000 šakal?. Tém?? identické ro?ní úlovky byly také v Rumunsku, bývalé Jugoslávii a ?ecku. V n?kterých státech zvyšovalo atraktivitu lovu vyplácení zást?elného. Je pochopitelné, že nep?íznivý vývoj popula?ní dynamiky šakala, pokles jeho po?etnosti a vymizení z rozsáhlých, d?íve obývaných území, bylo d?vodem k zahájení krok? vedoucích k jeho ochran?. D?sledné dodržování ochraná?ských opat?ení (úplný zákaz lovu, omezení doby lovu atd.) umožnilo vytvo?it podmínky pro návrat druhu nejen do p?vodních oblastí, kde se d?íve vyskytoval, ale také jeho rozší?ení mimo p?vodní areál výskytu. Stoupající po?etnost a nár?st škod p?sobených na hospodá?ských zví?atech a zv??i si dokonce v n?kterých státech vynutil i regulaci šakala.
V sou?asné dob? žije na Balkánském poloostrov? minimáln? 11 500 šakal? (Bulharsko 10 000, ?ecko 1000, Rumunsko 200; informace ze stát? bývalé Jugoslávie chybí) a v Ma?arsku je jejich po?et odhadován na 1000 jedinc?.
První zmínky o ší?ení tohoto druhu mimo oblasti trvalého výskytu máme z r. 1984, kdy byl uloven šakal v Itálii. V r. 1985 byl šakal uloven ve Slovinsku, v r. 1987 v Rakousku, ze Slovenska pochází první zpráva o jeho úlovku z r. 1989 (ze Slovenska jsou známy ?ty?i zást?ely a desítka pozorování) a z N?mecka v r. 1998. Krom? zást?el? a nález? uhynulých jedinc? existuje ?ada pozorování, z nichž dv? jsou i z území ?R. První neov??ené pozorování dvou šakal? pochází z r. 1998 z okolí Kropá?ovy Vrutice (okr. Mladá Boleslav), další z r. 2007 z lokality Horní Ureš na hranici ?R s Rakouskem (okr. ?eský Krumlov). Nálezem samce šakala (11,5 kg) u Podolí (19. 3. 2006) byl kone?n? doložen výskyt tohoto druhu psovité šelmy také na území ?R. Co to pro nás znamená? Z pohledu odborného jde o zajímavou zoologickou informaci potvrzující expanzi šakala obecného na nová území a obohacení fauny ?R o nový druh savce. Z pohledu mysliveckého musíme mít na z?eteli, že tento druh savce sice není uveden v žádném seznamu chrán?ných druh?, ale ani v seznamu druh? vyjmenovaných v mysliveckých zákonech a vyhláškách.
ŠAKAL V NAŠICH HONITBÁCH?
Na míst? je otázka, co bude dál? Máme o?ekávat další invazi? Jak po?etnou? Jaká opat?ení je t?eba p?ipravit? Myslíme si, že na všechny podobné otázky lze pom?rn? snadno odpov?d?t jen s použitím znalostí o dosavadním pr?b?hu ší?ení šakala obecného st?ední Evropou. Vše nasv?d?uje tomu, že i v p?íštích desetiletích bude výskyt tohoto druhu v ?R sporadický. Jistou zárukou je, že od r. 1995 je šakal obecný lovnou zv??í v Ma?arsku (ro?ní úlovek se pohybuje kolem 100 ks) a loví se také v Bulharsku (p?ibližn? 5000 ks), v ?ecku a též v n?kterých státech bývalé Jugoslávie. Dlouhodob? je po?etnost šakala udržována na úrovni, která odpovídá kapacit? prost?edí, a to tém?? vylu?uje jakoukoliv masivn?jší migraci.
Pokud by p?ece jen došlo k tomu, že by se šakal obecný m?l stát trvalým obyvatelem našich honiteb, musíme po?ítat s tím, že m?že významn? zasáhnout do populací drobné i spárkaté zv??e. Je také velmi úsp?šným konkurentem lišky z hlediska potravy a prost?edí a spolu s ní i významným rezervoárem vztekliny a trichinelózy. V tomto ohledu je na míst? jednozna?n? definovat, zda je ší?ení šakala obecného na území ?R žádoucí, nebo jestli bude nutné jeho ší?ení p?im??en? omezovat podobn?, jako je tomu v Ma?arsku. Odpov?? na tuto otázku najdeme, budeme-li sledovat vývoj po?etnosti šakala v Ma?arsku a na Slovensku, odkud p?edevším bychom mohli o?ekávat p?ípadné migranty.
Sou?asné poznatky o výskytu šakala obecného v ?R jsou, jak jste si ur?it? po p?e?tení ?lánku uv?domili, minimální. Kdo jiný než myslivec, trávící mnoho ?asu pozorováním a lovem, by mohl tyto nedostate?né znalosti doplnit. Sta?í bedliv? posuzovat liš?í lebky p?edložené na chovatelské p?ehlídky, sv??it se s neobvyklým pozorováním a také nezatajovat podez?ele vypadající ulovené lišky. Za jakoukoliv informaci týkající se výskytu šakala obecného v ?R budeme vd??ni. Sta?í zaslat zprávu na: Ústav biologie obratlovc?, v. v. i., AV ?R, Kv?tná 8, 603 65 Brno.
Označit nové komentáře za posledních 24 hodin (1 den) Označit nové komentáře za posledních 48 hodin (2 dny) Označit nové komentáře za posledních 72 hodin (3 dny) |
Datum: 30. 04. 2009 11:32:23
Autor: Mikyz
Název: rumunsko
Objevil jsem vynikající stránky zasv?cené Rumunsku. Na stránkách dovolenarumunsko.cz se nachází ucelené všeobecné informace o Rumunsku, Informace pro cestování, dovolená, rady, tipy, Banát, Retezat, Sianaia, Hunedoara, Transilvania, ?erné mo?e, delta Dunaje, malované kláštery...
|
Běží díky PowerAkocomment 3.0 |
