JAK SE POZNAJÍ HYBRIDI?
Po více než 100 letech od introdukce sik? do Evropy nelze p?edpokládat, že by n?kde existovala populace jelena lesního, do níž se historicky nikdy nedostal sika, nebo alespo? jelení zv?? žijící v oblasti se sikou. Hlavní svízel spo?ívá v omezené možnosti rozpoznat skute?ného hybrida F1 generace. Svého ?asu jsme v publikacích na toto téma za?ali rozlišovat hybridy F1 a Fn generace, kdy za „n“ se dá dosadit jakékoliv ?íslo do 30, 40, a možná ješt? více, ve smyslu po?tu generací, které následovaly po prvotním k?ížení. Již jsme si ?ekli, že zp?tné k?ížení na jeden ?i druhý druh vede k rychlému p?evládání vzez?ení druhu, na který se zp?tn? k?íží. Zp?tní k?íženci se pak mohou druhotn? dostat do kontaktu s opa?ným druhem, m?že dojít k op?tovnému k?ížení, ?ímž vznikne zdánlivá F1 generace. A tak je tomu dále, stále dokola a v nejr?zn?jších kombinacích. Setkáváme se tudíž s obrovskou variabilitou stupn? hybridizace. V extrémním p?ípad? nemusí jedinec vykazovat žádné z?etelné hybridní znaky, a? genetická analýza prokáže stopy p?edchozího k?ížení. Hybridní p?vod se v takovém p?ípad? dá odhadovat pouze genetickými metodami, pro praxi zcela nedostupnými. Nemluv? o tom, že tyto metody jsou stále ve vývoji a nemají dosud univerzální ú?innost. Lovec tedy v takovém p?ípad? nemá šanci hybrida rozeznat.
Pokud n?jaké hybridní znaky p?ítomny jsou, je málokterý kus svým vzez?ením na p?l cesty mezi ob?ma druhy, ale vypadá spíše jako jeden z výchozích druh?. Vzpome?me na maternální efekt. V?tšinou tedy vidíme bu? „siku“ nebo „jelena lesního“, který nese znaky, které bychom u toho druhu ne?ekali a které jsou charakteristické pro druhý druh. Obecná zkušenost praví, že je snazší rozeznávat hybridy, kte?í vypadají spíše jako jelen lesní než jako sika. Našt?stí je to pro nás v sou?asnosti d?ležit?jší, protože hrozí p?edevším nebezpe?í genetické kontaminace našeho p?vodního druhu.

HYBRIDI VYPADAJÍCÍ SPÍŠE JAKO JELEN LESNÍ
Prvním a také asi nejnápadn?jším znakem je p?ítomnost skvrnitosti u dosp?lého kusu. Nejtypi?t?jším hybridním znakem je skvrnitost, velmi ?asto se objevující podél h?betu. Tomu málokdo v??í, protože to je znak, který je v našich jeleních populacích k vid?ní snad úpln? všude a je p?ítomný i u nejv?tších kus?. Mnozí se domnívají, že to pat?í k p?irozenému zbarvení našeho jelena, nebo jde o d?sledek k?ížení s n?jakým jiným poddruhem jelena lesního. To první se t?žko vymlouvá, když dnes již neexistuje nikdo, kdo by si mohl pamatovat vzez?ení našeho jelena p?ed prvním importem sik? do Evropy. To druhé je již jednodušší. Do Evropy se po staletí dovážely takové druhy a poddruhy, které mohly „zlepšit“ trofej – maralové, wapiti apod. Jenže žádný z t?chto druh? ?i poddruh? skvrnitý není.
Dalším pom?rn? nápadným znakem je horní úrove? sv?tlého zbarvení ob?itku. Sv?tlá ?ást (m?že, ale nemusí být bílá jako u siky) v?tšinou nep?esahuje úrove? báze kelky a je tedy ve srovnání se standardem jelena lesního snížená. K tomu se m?že p?idružovat vícemén? výrazné tmavší ohrani?ení ob?itku. Kelka bývá prodloužená, n?kdy s náznakem tmavého dorzálního pruhu, který ?asto kon?í p?i bázi kelky. Dob?e je to vid?t na detailu zád? hybridní lan? (F1) z chovu Výzkumného ústavu živo?išné výroby (VÚŽV) ve srovnání s ?istou laní (obr. 1). Ob?itek ?isté lan? (vpravo) na první pohled jakoby také kon?il u báze kelky, ale ryšav? sv?tlá ?ást pokra?uje daleko nad úrove? báze kelky. Hybridní la? (vlevo) má dlouhou kelku s tmav? hn?dým pruhem. Zá?ivá skvrnitost lan? je nep?ehlédnutelná.
Typickým znakem je také bíle zbarvená hlezenní žláza (pod patním kloubem na vn?jší stran? zadního b?hu.) ?istý jelen lesní ji má odlišenou od ostatního pokryvu t?la jednak strukturou srsti, jednak mnohdy i zbarvením, ale zbarvení není nikdy bílé. Je-li u evropsky vyhlížejícího kusu p?ítomna bílá hlezenní žláza, o hybridním p?vodu není pochyb. Žláza vylu?uje lepkavý sekret, a tak se v?tšinou musí nejd?íve set?ít nalepená ne?istota, aby byly bílé chlupy v?bec vid?t. Rory Harrington tvrdí, že p?evládající barva chlup? na této žláze nemusí být bílá, ale že tam je vždycky alespo? n?kolik chlup? bílých.
Paroží hybrid? mívá menší po?et výsad než je v dané populaci jelena lesního obvyklé. O?ník bývá nasazen v ostrém úhlu k hlavní lodyze tak, jak vídáváme u sik?. To je patrné již na po?átku r?stu paroží, jak je z?ejmé na portrétu dvou F1 hybrid? z chovu ve VÚŽV (obr. 2).
Rory Harrington ješt? p?idává ke znak?m hybridizace tmavou skvrnu ve vnit?ní ?ásti slechu, širší boltce a jakoby zkrácenou délku lebky v p?ední ?ásti. To je však skute?n? t?žko rozeznatelné. Jen znalec, který má srovnání výchozích druh?, by se mohl zorientovat. Tyto znaky proto nepovažuji pro praxi za p?íliš spolehlivé.
Znaky hybridizace lze ukázat na fotografiích, pocházejících z ?ízen? vzniklých hybrid? r?zného podílu krve sik? z chovu Roryho Harringtona. Na obr. 3 s holou zv??í je dob?e patrná skvrnitost u lan? vlevo a druhé lan?, stojící za první v zákrytu. La? vpravo má typicky sníženou horní úrove? ob?itku, který je navíc bílý a tmav? rámovaný. Podél h?betního „úho?ího“ pruhu proskakuje skvrnitost. Kelka je výrazn? delší než u jelena lesního. La? vpravo i kolouch uprost?ed mají bílé hlezenní žlázy. U jelen? na obr. 4 je dob?e patrná r?zná úrove? skvrnitosti. U jelena vpravo je celkem výrazná, n?které skvrny jsou dokonce bílé. U jelena vlevo je naopak tém?? neviditelná a žádná skvrna není bíle zbarvená. Oba jeleni mají bíle zbarvenou srst na hlezenní žláze, jelen vlevo má viditeln? nízkou úrove? horní ?ásti ob?itku. U obou jelen? tušíme tmavé ohrani?ení ob?itku. Za povšimnutí stojí normální délka kelky u hybrida vlevo. Všichni t?i jeleni vykazují ostrý úhel nasazení o?níku v??i lodyze. Na fotografii je paroží teprve v r?stu, když však dorostlo, všichni jeleni byli pouze osmeráky. Na rozdíl od hybridních laní p?sobí vyfotografovaní jeleni ve srovnání s „?istým“ jelenem lesním dojmem, že mají zkrácené lebky v obli?ejové ?ásti. Jelen vlevo má navíc pom?rn? výraznou ?ernou skvrnu ve vnit?ní ?ásti pravého slechu. Poznat hybridního koloucha je velmi obtížné, ne-li nemožné. Na obr. 5, po?ízeném v chovu VÚŽV, je zachycen ?tvrtinový hybrid – jde o sv?tleji zbarveného koloucha uprost?ed. Mohla by ho odlišovat velikost p?i srovnání s kolouchem vlevo. Ten ale již ztratil skvrnitost, což je dobrou známkou toho, že je mnohem starší. Kolouch stojící vedle hybridního je tém?? stejn? velký. Teprve p?i ohledání zblízka by se ukázalo, že hybridní kolouch m?l bílou hlezenní žlázu, delší kelku a byl výrazn?ji skvrnitý. To vše si ale m?žeme prohlédnout u krotké zv??e ve výb?hu. V p?írod? tém?? nemáme šanci takové detaily rozeznat.

HYBRIDI VYPADAJÍCÍ SPÍŠE JAKO SIKA
Když se naopak podíváme na hybrida, který vypadá jako sika, je rozeznávání známek k?ížení mnohem t?žší, a bez použití laboratorního vyšet?ení v drtivé v?tšin? p?ípad? skoro nemožné. Hybridi totiž vypadají velmi podobn? jako sikové, zejména pokud již nejde o F1, ale Fn generaci. O hybridním p?vodu sv?d?í v?tšinou jen jejich v?tší velikost. Uvažovaným znakem je skvrnitost v zimní srsti. Pro siky japonské je typické tmavohn?dé až ?erné zbarvení v zimním období. Oproti tomu hybridi bývají i v zim? skvrnití, a to zejména podél h?betní linie. Snadno lze namítnout, že tak p?ece vypadají „dybováci“. Ano, to je pravda. Stejn? tak je pravda, že podle n?kterých autor? sika Dybowského neexistuje, stejn? jako ostatní poddruhy sik? mimo japonské ostrovy, a že jde o produkt mezidruhového k?ížení mezi sikou japonským a asijskými poddruhy jelena lesního. Tím by se vysv?tlila obrovská variabilita velikosti i zbarvení t?chto domn?lých poddruh? sik?. Vzhledem k tomu, že mi toto vysv?tlení p?išlo vždy logické, za?al jsem tento názor sdílet. O to více jsem zv?davý, co k tomu ?ekne sou?asná genetika. Možná budu muset sv?j názor nakonec poopravit.
Jiná otázka je, jaký vliv na siku má hybridizace s jelenem lesním, co se tý?e paroží. Nebezpe?ným tradi?ním p?ístupem v Evrop? je obecný názor, že neobvyklý fenotyp nebo architektonika paroží u siky má p?vod v dávném k?ížení mezi r?znými poddruhy sik?. P?i tom se však v?tšinou již nikdo nezabývá otázkou, jak by m?l takový mezipoddruhový k?íženec vypadat a kde by se ony podez?elé znaky mohly vzít. P?vodní popis velkého poddruhu C. n. hortulorum uvádí jako standard osm výsad paroží s tím, že vyšší po?et je zcela výjime?ný. Na tom se shodují auto?i, kte?í se zabývali tímto druhem v zemi p?irozeného výskytu, tedy v bývalém Sov?tském svazu: Flerov (1950; 1952); Sokolov (1959); Heptner, Nasimovitch a Banikov (1961); Prisyazhnyuk (1972). V období mezi roky 1936 a 1949 nalezl u sik? Bromley (1956) v Cucukinské rezervaci pouze dva parohy, které m?ly více než osm výsad. Také v Mordovské rezervaci byl o deset let pozd?ji nalezen pouze jeden paroh s p?ti a dva parohy s šesti výsadami, a to z celkem 53 shoz? (Shtarev, 1966). Pak však došlo v pr?b?hu ?asu u populací siky v bývalém Sov?tském svazu k posunu a jednotlivé parohy s p?ti výsadami za?aly být nalézány nap?. v introdukované populaci siky z ?ernomo?ské rezervace (Verestiennikov, 1968). Dokonce i v p?vodní populaci v Lazovské oblasti v Primorském kraji na Dálném Východ? m?žeme v literatu?e vysledovat z?etelný ?asový trend ve zm?n? vzez?ení paroží p?vodního siky. Na rozdíl od zmín?ných p?vodních popis?, že standardem pro paroží jelena sika je po?et osmi výsad, popsal v r. 1971 p?i studiu 40 pár? a 97 jednotlivých shoz? Prisyazhnyuk již 35 paroh? s r?znými anomáliemi, v?etn? vyššího po?tu výsad. U 20 % z nich zaznamenal „nadpo?etné“ výsady na distální a korunové ?ásti parohu. V další studii ze stejné oblasti nalezl Prisyazhnyuk o rok pozd?ji 12 % paroh? s více než osmi výsadami, s maximálním po?tem 13 výsad. Problémem této oblasti je, že krom? p?irozeného výskytu hybridizace ve voln? žijících populacích existuje na jihu Primorského kraje po více než p?l století ?ada jeleních farem, zam??ených na produkci pant?, kde se chovají pohromad? sikové a jelen mandžuský, místn? nazývaný izubr. Ob?asné út?ky zví?at z farem jsou nevyhnutelné. Jak mi svého ?asu sd?lil V. E. Prisyazhnyuk, dokonce ani vodní plocha o ší?ce sedm a více kilometr?, která odd?luje od pevniny ostrov Askold v Japonském mo?i, není bezpe?nou bariérou, která by zabránila farmov? chovaným jelen?m v út?ku z ostrova na pevninu. Tyto skute?nosti dávají prostor ke znepokojující a velmi pravd?podobné domn?nce, že postupné zvyšování po?tu výsad paroží je d?sledkem hybridizace sik? s izubrem.
Za pom?rn? spolehlivý znak hybridizace se proto v evropských podmínkách považuje paroží, které má více než osm výsad, pokud to není zp?sobeno mechanickým poran?ním paroží v dob? jeho r?stu. Pokud má sika na paroží dokonce korunu, je tém?? jisté, že jde o hybrida. P?kný oboustrann? korunový sika dvanácterák z oblasti Lipí u Man?tína ze západních ?ech je zachycen na obr. 6.
Po?átkem 90. let jsem byl pozván p?ednést vyžádanou p?ednášku do Möhnesee v N?mecku na jubilejní setkání Mezinárodní spole?nosti sika. Díky výro?í byla konference sezvána do oblasti s nejv?tší populací voln? žijících sik? v N?mecku. Byl to tenkrát mediáln? sledovaný, honosn? obsazený celosv?tový podnik s ?adou prominentních host?, v?etn? zástupc? Japonska, Nového Zélandu, USA apod. Pokud jsem mluvil obecn? a o našich výsledcích, bylo všechno v po?ádku. Pak m? ale p?i p?ednášce napadlo zabloudit zrakem k p?ilehlé výstavce kapitálních trofejí, kde byla v ?ele na ?estném míst? zav?šena trofej velmi podobná té z Man?tína. Když jsem se dostal k popisu paroží hybrid?, zcela bezelstn? jsem ukázal na tuto význa?nou trofej a popsal jsem ji jako typickou pro hybridy ... V sále to okamžit? nep?átelsky zašum?lo. Když jsem skon?il, ?ada místních prominent? se k mé poznámce o typické trofeji vrátila a dostal jsem školu místní politiky. Nap?. mi bylo ?e?eno, že když se použije anglický termín „hybridization“, nezní to tak zle. Zato když se to ?ekne n?mecky, tedy „die Bastardisierung“, zní to, prý, hrozn? a „p?ítomní noviná?i by proto o n??em takovém ani nem?li psát“. Zahrani?ní ú?astníci konference hled?li stejn? p?ekvapen? jako já a n?me?tí kolegové si dali pozor, aby je nikdo nevid?l, když mi pak v skrytu šeptali, že mám naprostou pravdu ...

METRICKÉ METODY
Když selže rozeznávání hybrid? podle vn?jších znak? a nejsou k dispozici postupy moderní genetiky, nastane problém. Zbývá tedy vrátit se p?ípadn? k postup?m dnes již zastaralým, jako jsou metrické metody (m??ení t?lesných nebo lebe?ních rozm?r?).
Jako p?íklad si m?žeme uvést postup, který se nám osv?d?il koncem 70. let. Tehdy jsme dostali zadání posoudit, zda jedna z trofejí p?edložená na mysliveckou výstavu není hybridního p?vodu. Použili jsme postup publikovaný Lowem a Gardinerem z Velké Británie v r. 1975. Prom??ili jsme 16 lebe?ních rozm?r? u tém?? 200 lebek obou druh?. Aplikovali jsme kanonickou diskrimina?ní analýzu, jejímž cílem bylo najít co nejv?tší odd?lení skupin údaj? ze všech 16 lebe?ních rozm?r? najednou a ur?it, které ze znak? p?ispívají k tomuto odlišení nejvyšší mírou. Výstup analýzy se dal ukázat v grafické podob? z naší prastaré publikace z r. 1981 v prostoru definovaném kanonickými osami (obr. 7). Jednoduše ?e?eno – na obrázku z naší publikace jsou z?ejmé dva shluky údaj?. Výše položený znázor?uje údaje pro jelena lesního, níže položený pro siku. Náš, bohužel již zesnulý, spolupracovník dr. Jaromír Hyánek, matematik a statistik, vymyslel výpo?et elips spolehlivosti. Údaje od jedinc? uvnit? elipsy odpovídají standardu druhu, údaje mezi ob?ma elipsami spadají mezi hybridy. Ukázalo se, že podez?elá trofej byl typický F1 hybrid. Krom? n?j jsme odhalili ješt? tucet dalších.
K ?emu popsaná metoda m?že dnes ješt? sloužit? Mohla by najít uplatn?ní tam, kde byla p?vodn? použita, pokud vyvstane problém s posuzováním sporných trofejí. Její nevýhodou však je, že se musí posuzovat trofej v rámci celé populace, z níž je nutné prom??it co nejv?tší množství kus?. Vychází z toho, že se matematicky hledají hodnoty, které vybo?ují z normálu obou druh?, a proto zachytí pouze hybridy F1 typu nebo jim podobné. Další nevýhodou je, že metoda není natolik jednoduchá a bezpracná, aby se mohla stát b?žným prost?edkem nap?. pro hodnotitelské komise.
Mohli bychom ješt? zmínit celou ?adu podobných pomocných metod, ale všechny mají spole?ného jmenovatele: nejsou absolutn? spolehlivé a vždy je nutné hodnotit celou populaci, nikoliv pouze jednotlivé kusy. V?tšinou se tak používá n?kolik soub?žných podobných metod najednou.
?e?eno na rovinu: krom? o?ividných fenotypových znak? hybridizace nemáme k dispozici metodu, která by se dala uplatnit v b?žné praxi.

CO Z TOHO VŠEHO VYPLÝVÁ?
Sika se zabydlel v Evrop? a zdá se dnes být integrální sou?ástí evropské fauny. Vysoký potenciál konkurovat p?vodním evropským druh?m a ochota k?ížit se s jelenem lesním po dobu více než jednoho století ?iní ze siky velkou hrozbu pro evropské populace jelenovitých. Vážn? mín?ná upozorn?ní na tato nebezpe?í byla publikována již p?ed tém?? 50 lety, avšak nebyla a dosud mnohde nejsou brána nijak vážn?. První výsledky dokazující postižení celých populací mezidruhovou hybridizací byly publikovány p?ibližn? p?ed 30 lety v Irsku, Velké Británii a ?eskoslovensku. Záv?ry t?chto prvních studií byly pln? podpo?eny sou?asnými moderními genetickými metodami ve Velké Británii a N?mecku. P?esto neexistuje ani na p?d? Evropské unie, ani na národní úrovni v?tšiny evropských stát? strategie jak ?elit tomuto vážnému nebezpe?í. V mnoha státech Evropy vykazují statistiky dlouhodob? se zvyšující po?ty ulovené zv??e sika, což sv?d?í o nár?stu populací tohoto druhu. To platí v plném rozsahu také pro naši republiku. Problémy s rozeznáváním hybrid? v provozu jsou jasným signálem, že pro praxi existuje pouze jediná rada: je t?eba preventivn? zabránit míšení populací obou druh?. Pokusit se maximáln? izolovat voln? žijící populace sik? od populací jelena lesního. Vyhlásit oblasti sik?, ur?it jasná a striktní pravidla hospoda?ení, a mimo tyto oblasti všemi prost?edky p?estat tolerovat výskyt této zv??e, a to i za cenu legislativních úprav. Myslím, že toto je jedna z užite?ných oblastí, kam by m?l p?ednostn? sm??ovat zájem státních orgán? zodpov?dných za ?ízení myslivosti.

Autor pracuje v odd?lení etologie Výzkumného ústavu živo?išné výroby, v. v. i. v Praze-Uh?ín?vsi. E-mail: ; http://af.czu.cz/~bartos/publications/
Literatura, z níž byly ?erpány informace pro p?ípravu tohoto ?lánku, je uložena u autora.

Přidat komentář
Jméno:
Název
BBCode:
Komentář:
Napište číslo čtyřistašedesátpět

Označit nové komentáře za posledních 24 hodin (1 den)

Označit nové komentáře za posledních 48 hodin (2 dny)

Označit nové komentáře za posledních 72 hodin (3 dny)