V p?ísp?vku zve?ejn?ném na stránkách Sv?ta myslivosti ?. 12/2007 jsem se pokusil objasnit n?které z d?vod? vedoucích k tvorb? abnormálních par?žk?. Co ale víme o paruce u srnce? Jaké p?í?iny vedou k jejímu vzniku a jak se vyvíjí? Troufnu si tvrdit, že o detailech týkajících se vývoje tohoto nesmírn? citlivého hormonáln? ?ízeného útvaru se mezi mysliveckou ve?ejností ví velice málo.
Paruká?i si právem vysloužili pomyslné nejvyšší p?í?ky mezi abnormálními trofejemi, o ?emž sv?d?í skute?nost, že tém?? každý úsp?šný lovec paruká?e si dá trofej zpracovat do podoby dermoplastického preparátu. Pokud se takový srnec objeví na p?ehlídce trofejí, vždy vzbudí pozornost laické i odborné ve?ejnosti a stane se p?edm?tem diskuse, obdivu a zájmu. Jak by také ne, vždy? šance ulovit paruká?e je výrazn? menší než ulovit srnce se zlatou trofejí. V??ím, že m?j p?ísp?vek v?etn? ucelené fotodokumentace obohatí znalosti ?tená?? o fenomenálním útvaru, jímž srn?í paruka bezesporu je. CO VÍME O PARUKÁCH A PARUKÁ?ÍCH V minulosti provedené výzkumy se srnci chovanými v pokusných za?ízeních oz?ejmily nejasnosti spojené s tvorbou paruk. Je však škoda, že výsledky t?chto experiment? jsou publikovány velmi z?ídka a ve?ejnost k nim má omezený p?ístup. U v?tšiny ?lánk? na toto téma navíc tém?? chybí podrobná fotodokumentace. Pokusy s kastrací srnc? v r?zném biologickém v?ku a r?zném stupni vývinu par?žk? poskytly následující informace: 1. Je-li vykastrován srne?ek v dob? p?ed vývinem pu?nic, nikdy nenasadí par?žky. Tvorba pu?nic však m?že být u takového srnce um?le vyvolána aplikací pohlavního hormonu testosteronu. 2. Je-li vykastrován dosp?lý srnec s par?žky v jakékoliv r?stové fázi, par?žky pokra?ují v r?stu, avšak bez jeho ukon?ení, a vzniká paruka, tedy parožní útvar p?ekrytý lý?ím a dor?stající ?asto velkých rozm?r?. 3. Je-li vykastrován srnec se „zralými“ a vytlu?enými par?žky, vlivem r?stového hormonu, který p?estane být „brzd?n“, dojde zpravidla v krátké dob? ke shození par?žk? (podle mého pozorování za 12–17 dn?). Po shození se pu?nice velice rychle regeneruje a další par?žky vyr?stají již v podob? paruky. 4. Je-li paruká?i aplikován testosteron, r?st paruky se zastaví, srnec ji „vytlu?e“ a „shodí“. Po krátké regenera?ní dob? za?íná ronit další par?žky, v po?adí již druhou paruku. Paruka jsou par?žky, které rostou, dokud nedojde k úhynu srnce (?asto práv? kv?li paruce, resp. problém?m, které svému nositeli zp?sobuje). Na paruce se pod lý?ím dotvá?ejí p?evážn? povrchové ?ástice par?žk?, jako jsou perly. R?st paruky také podléhá ro?nímu období a ?áste?n? zm?nám po?así. Paruka nejintenzivn?ji roste v dob? zvýšeného vym?šování r?stového hormonu hypofýzy, tedy p?ibližn? v období, kdy u srnc? obecn? nar?stají par?žky (prosinec - únor). V té dob? mají vrcholky paruky chrupav?itý charakter. V lét? a na podzim se m?že r?st paruky mírn? zvol?ovat, p?i?emž narostlé perly se dotvo?í a zmineralizují. Tímto zp?sobem paruka postupn? dor?stá do r?zných tvar? a velikostí. Tvar paruky je také výrazn? ovlivn?n architektonikou par?žk?, která m?že být u každého srnce jiná. Zpo?átku paruka roste rychle do výšky, pozd?ji se za?ne zv?tšovat obvod lodyh a r?ží a dochází k tvorb? bohatého a velmi ?lenitého perlení. Zejména v dolních ?ástech paruky, kde jsou par?žky obecn? nejvíce perleny, se mohou vytvá?et lalokovité útvary, které mohou postupn? zakrýt i srncova sv?tla. Takto postižený srnec ztrácí orientaci a jeho úhyn je jen otázkou ?asu. V pokro?ilém r?stu tyto kožovité útvary, ?asto dosahující zna?ných rozm?r?, odpadávají nebo dojde k jejich náhodnému utržení. Do otev?ených ran v m?kké tkáni se dostane infekce, což m?že urychlit úhyn paruká?e. Mladí paruká?i mají paruku v?tšinou menších rozm?r?, zatímco dosp?lí srnci, kte?í by za normálních okolností nasadili silné, perlené a vysoké par?žky, mívají paruky nejv?tší. Paruky bývají, stejn? jako je tomu u „normálních“ par?žk?, velice variabilní z pohledu tvaru i objemu. Pokud má srnec nap?. pu?nice s malou rozlohou, lodyhy sr?stají a paruka má tvar kuželovitého útvaru. R?st paruky bývá n?kdy pozvolný, jindy velice rychlý. Paruká?i se zpravidla nedožívají vysokého v?ku, k úhynu dochází v?tšinou do dvou až t?í let od za?átku tvorby paruky. P?esto jsou známy p?ípady, kdy srnec nosil paruku p?t i více let. T?lesná hmotnost paruká?? v dob?, kdy hypertrofie paruky výrazn? neovliv?uje základní životní funkce, je pom?rn? dobrá. Paruká?i mívají ?asto velké potíže s její hmotností, která m?že dosahovat i n?kolika kilogram?. Nap?. v N?mecku byl v r. 1981 uloven ?ty?letý srnec, jehož paruka m?la hmotnost 5,5 kg. Nejv?tší paruka m?že dosáhnout až kolem výšky 30 cm. Nej?ast?jší p?í?inou tvorby paruky bývá hormonální porucha ovliv?ující produkci testosteronu, který vzniká v rážích. Paruká?i ráže bu? chybí, nebo jsou poran?né, zakrslé ?i jednostrann? vyvinuté. M?že se také stát, že ráže z?stanou v t?íselných partiích a nesestoupí do šourku. Byly popsány i p?ípady, kdy na pohled normáln? vyvinuté ráže neprodukovaly pohlavní hormon, což vedlo k r?stu paruky. Jsou také známy p?ípady r?stu paruky jen na jedné pu?nici, zatímco na druhé srnci nar?stal pravideln? shazovaný par?žek. Ztráta jedné ráže nemusí vždy vést ke vzniku paruky, nebo jak se p?ímo nabízí – paruky rostoucí pouze z jedné pu?nice. Množství testosteronu produkovaného jednou ráží m?že sta?it k tomu, aby se vytvo?ily normální par?žky, které by byly v?as mineralizovány, vytlu?eny a také shozeny. Vzhledem ke složitosti hormonálního ?ízení „normálního“ r?stu par?žk? a zvlášt? výše popsaných p?í?in vedoucích k tvorb? paruky se mohou vyskytovat p?ípady v r?zném sm?ru odchylné od p?ípad? b?žn? známých a popsaných. P?ÍB?HY DVOU PARUKÁ?? V následující ?ásti ?lánku se pokusím popsat poznatky o dvou paruká?ích, u nichž byla tvorba paruk vyvolána um?le – kastrací. Jde o srnce, které dlouhodob? sleduji, takže mohu p?edložit ucelený fotografický materiál vývoje jejich paruk. V žádném p?ípad? však nechci propagovat tento zásah do života srnce, ani p?edkládat návod, jak zbavit srnce chovaného v zajetí jeho agresivity. Nejprve se zmíním o mladším srnci (obr. 1–10). Jde o „nalezence“, jehož matka uhynula po srážce s motorovým vozidlem. Srne?ek byl odchováván doma. Kv?li po?ínající agresivit? byl ve v?ku 11 m?síc? vykastrován. Zákrok p?e?kal výborn? bez jakýchkoliv komplikací, za 12 dn? shodil par?žky pali?ká?e a po krátké regeneraci pu?nic se u n?j za?ala tvo?it paruka. Intenzivn? rostoucí paruka se zv?tšovala spíše do ší?ky, p?i?emž m?la tvar lalokovitých útvar?, které byly od báze m?kké, rosolovité konzistence. V zimním období dosáhla hypertrofie paruky takového rozsahu, že v prvních jarních m?sících za?ala srnci p?sobit potíže p?i zrakové orientaci. Kožovité p?ív?sky postupn? zakrývaly sv?tla a tlakem do stran omezovaly také p?irozené postavení slech?. Srnec se stával ?ím dál tím více apatický, jen neustále pohazoval hlavou ve snaze paruku set?ást. Považuji za d?ležité sd?lit ?tená??m, že celá paruka byla od báze sm?rem k vrcholu stále m?kká, bez jakýchkoliv náznak? mineralizace. Dala se podzvednout a vsunutými prsty bylo možné nahmatat pu?nice. Po dlouhých úvahách bylo rozhodnuto o záchran? života srnce. Srnci byla aplikována dávka synteticky vyráb?ného testosteronu v p?ípravku agovirin v množství 2 ml. Vše, co se vzáp?tí událo, bylo ne?ekané. Srnec paruku výskoky a nárazy do všech p?ekážek p?ímo „rozsekal“ na malé kousky (vše se událo v ?asovém sledu 15 minut po aplikaci). Veterinární léka? konstatoval, že šlo z?ejm? o nežádoucí reakci na vpich jehly. Pohled na srnce nebyl p?íjemný, a proto nebyla ani po?ízena fotodokumentace. Srnec se na další dny stáhl do ústraní (k?lny), kde ho chodili navšt?vovat pouze jeho ?ty?nozí „kamarádi“ (ko?ky a pes). Za n?kolik dn? se poran?ní pu?nice a sv?tel zahojila a srnec se z traumatizace rychle zotavoval. Bylo vyhráno! Nebýt psa ze sousedství, který srnce pravideln? navšt?voval a jazykem mu ?istil otev?enou ránu, t?žko domyslet, jak by vše dopadlo. R?st druhé paruky byl již pomalejší. Tato paruka se již od báze dokonale mineralizuje a nar?stá do zcela jiné podoby, než byla první. Druhým sledovaným „objektem“ je mnou chovaný srnec Joklík, který postupuje do sedmého roku života (obr. 11–22). Srnce jsem dal vykastrovat 19. 6. 2007 stejným veterinárním léka?em, který provedl kastraci u mladého srnce. Zákrok op?t prob?hl bez komplikací, z ?ehož jsem m?l radost, nebo? jsem se obával p?ípadných potíží zp?sobených teplým po?asím a hmyzem. P?esn? 15 dn? po kastraci shodil Joklík své par?žky rovného šesteráka a po velice krátké regeneraci pu?nic mu za?ala r?st paruka v podob? normálních par?žk?. Zajímavá byla rychlost hojení pu?nic. Za sedm dní po shození par?žk? byly pu?nice zcela uzav?ené kožním valem a vzáp?tí v nich byl „nastartován“ proces ron?ní paruky. P?itom v zimních m?sících v p?edchozím roce p?i normální tvorb? par?žk? se srnci pu?nice hojily dlouhých 47 dn?. V p?ibližn? týdenních intervalech jsem fotoaparátem zaznamenal vývoj paruky. Vývoj paruky v podob? par?žk? rovného šesteráka byl velmi intenzivní. V tomto p?ípad? (ale i v p?edchozím) se nepotvrdila hypotéza, že r?st paruky se v letních m?sících omezuje ?i zcela zastavuje. U obou sledovaných srnc? tomu tak nebylo. Joklíkova paruka narostla do této podoby šesteráka v letním období za pouhých 73 dn?, což odpovídá p?ibližn? dob? vývoje par?žk? v zim?. Dosud vytvo?ená paruka tohoto srnce má podobný tvar jako jeho p?edešlé par?žky (obr. 22 a 23). P?ebarvování z letní do zimní srsti probíhalo u obou srnc? zcela fyziologicky. Zajímavostí srnce Joklíka je, že v každém roce je do 25. 9. zcela p?ebarven do zimní srsti a zcela ignoruje známé pravidlo ?asového posunu p?ebarvování v závislosti na zvyšujícím se v?ku. T?lesná hmotnost obou srnc? je velice dobrá. Nejzajímav?jší poznatek jsem získal v anatomicko-morfologické oblasti. Joklík?v silný a objemný krk, typický pro šestiletého srnce, se vlivem chyb?jícího testosteronu v pr?b?hu r?stu paruky zcela „ztratil“ (obr. 24, 25, 26). Srnci vykazují po kastraci rozdílné povahové vlastnosti. Mladší srnec se kastrací zcela zklidnil a jeho agrese jakoby „vymizela“. Joklík však z?stal nadále úto?ný, kv?li citlivé inervaci a vaskulárnímu systému paruky však útoky pouze simuluje. Prvnímu srnci z?staly pohlavní „choutky“ (obr. 27), zatímco Joklík naprosto ignoroval pískající a vábící ?íjnou ?iplenku v sousedním výb?hu. Dne 23. 9. 2007 byla Joklíkovi stejn? jako p?edtím mladšímu srnci injek?n? aplikována dávka testosteronu v p?ípravku agovirin (2 ml). Srnec se po aplikaci na rozdíl od prvního paruká?e choval zcela klidn?. Dne 12. 11. 2007 za?al par?žky (paruku) postupn? vytloukat, kompletn? ji vytloukl až 17. 11. 2007. Za 10 dní po vytlu?ení (27. 11. 2007) shodil levý par?žek a po dalších 10 dnech také pravý par?žek (7. 12. 2007). O dalších osudech srnc? a r?stu paruk budu ?tená?e Sv?ta myslivosti dál informovat. Kontakt na autora:
