V listopadovém ?ísle Sv?ta myslivosti byl zve?ejn?n ?lánek o seminá?i v?novaném problematice siky japonského v západních ?echách a též rozhovor s prof. ing. Lu?kem Bartošem, DrSc., o výzkumu sik?. Díky pobytu v Japonsku, kde jsme se zú?astnili mezinárodního kongresu o savcích, jsme m?li možnost seznámit se s problematikou výzkumu a managementu tamních populací siky. S n?kterými zajímavostmi ze zem?, odkud pochází u nás žijící populace siky japonského, bychom rádi seznámili ?eskou mysliveckou ve?ejnost. 

Sika (Cervus nippon) je známým zástupcem jelenovitých s p?vodním výskytem ve východní Asii od oblasti Ussuri v Rusku p?es ?ínu, Koreu, severní Vietnam až po Tchajwan a Japonsko v?etn? ostrov? Tsušima. V tomto areálu rozší?ení vytvá?í ?adu odlišných forem, z nichž n?které byly introdukovány jako lovná zv?? do USA, na Nový Zéland a do Evropy (v?etn? ?R), kde se v ?ad? oblastí dostaly z obor i do volné p?írody. Z pohledu systematických a genetických studií m?žeme rozlišit t?i skupiny siky: kontinentální, tchajwanskou a japonskou. Japonské souostroví má ?adu unikátních p?vodních populací (v?tšinou uvád?ných jako poddruhy) nevyskytujících se jinde na sv?t?. Stojí za to zmínit se o nich podrobn?ji.

ROZMANITOST SIKY V JAPONSKU    
Systematika siky není dosud jednotná a dochází v ní k neustálým zm?nám. Je možné, že tak, jak pohlížíme na siku dnes, tj. jako na jeden druh s ?adou poddruh?, se na n?j v budoucnu již pohlížet nebude. Alespo? tomu napovídají nejnov?jší práce z oblasti genetiky a systematiky (Pitra et al. 2004, Grovers 2006).
Co se tý?e siky žijícího v Japonsku (jako vyhran?né skupiny), výrazn? se liší jak od pevninských populací, tak od populací z Tchajwanu. Jde p?evážn? o rozdíly genetické, morfologické a behaviorální, jako je nap?. zbarvení t?la ?i lý?í paroží (u japonského siky je ?erné a u poddruh? z pevniny a Tchajwanu ?ervené) nebo o odlišnosti v hlasových projevech v období ?íje.
Sika žijící v Japonsku je velmi rozmanitý druh a ?ada malých ostrov? má své vlastní unikátní taxony. Podle v?tšiny autor? se v Japonsku vyskytuje sedm, n?kdy i osm poddruh?, které se liší p?evážn? morfologickými znaky (nap?. velikostí t?la, mohutností a tvarem paroží apod. –
tab.).
Nejsevern?jší a zárove? nejv?tší formou je C. n. yesoensis z ostrova Hokkaidó, který dosahuje hmotnosti až 140 kg. Ve srovnání s ostatními poddruhy je skute?ným obrem a velikostí se pln? vyrovná i nejv?tším kontinentálním poddruh?m, jako je nap?. sika Dybowského (C. n. dybowskii, syn. hortulorum).
Jižn?ji, na hlavním ostrov? Honšú, žije poddruh C. n. aplodontus, který je již výrazn? menší. Odborná ve?ejnost ho zná spíše pod ?ast?ji používaným odborným názvem C. n. centralis, jenž mu p?ipsal japonský v?dec Kishida v r. 1936. Podle pravidel priority, kdy platí název, pod nímž byl daný taxon poprvé popsán, se však uznává starší název aplodontus (z r. 1884) a centralis je pouze synonymum.
Ješt? více na jih, na ostrovech Šikoku, Kjúšú a na p?ilehlých ostr?vcích Awaji, Shodo a Goto, žije nominátní subspecie (poddruh, podle n?hož byl druh poprvé popsán) C. n. nippon, který je znám jako „klasický“ sika japonský, a to i našim myslivc?m, nebo? byl vysazen do honiteb v ?R. Z ostrova Goto bývá n?kdy populace tohoto siky popisována jako samostatný poddruh C. n. infelix, který je pozoruhodný hlavn? svými malými parohy.
Ostatní ?ty?i poddruhy p?edstavují unikátní, blízce p?íbuzné a geograficky omezené populace z jednotlivých malých ostrov? nejjižn?jší ?ásti Japonska. Všechny se vyzna?ují drobnou velikostí a kratším parožím. Na ostrov? Jakušima žije C. n. yakushimae, na ostrov? Make-Jima C. n. mageshimae, ostrov? Cušima C. n. pulchellus a ostrovy Kerama z prefektury Okinawa v souostroví Rjúkjú obývá C. n. keramae.

SIKA NA OSTROV? KERAMA – P?VODNÍ, NEBO INTRODUKOVANÝ?
Zatímco p?vod a systematická pozice prvních šesti, resp. sedmi poddruh? jsou prozatím více mén? jasné a o jejich autochtonním (p?irozeném) výskytu nem?že být pochyb, poslední forma C. n. keramae je v tomto ohledu dosud pom?rn? problematická. Tento taxon navíc pat?í i k nejohrožen?jším formám siky a je uveden v ?erveném seznamu ohrožených druh? IUCN. Vyjasn?ní jeho systematické pozice již kv?li plánu ochrany je tedy více než žádoucí.
Celková po?etnost C. n. keramae se dnes odhaduje na p?ibližn? 230 jedinc?. P?irozený výskyt siky na Keramaiských ostrovech byl zpochybn?n po zjišt?ní, že p?vodní endemi?tí jeleni z ostr?vk? Rjúkjú jsou známi jen z fosilních nález? a dnes jsou všeobecn? považováni za vyhynulé. Jaký je vztah recentní (dnes žijící) populace k t?mto fosilním jelen?m není dosud jasné i kv?li existenci historických text? datovaných do r. 1713. V nich se uvádí, že sika byl na Keramaiské ostrovy vysazen ?lov?kem z ostrova Kjúšú. Byl tam údajn? introdukován princem Rjúkjúské dynastie n?kdy v letech 1628-1640. Potvrzení tohoto zjišt?ní by mohlo vést k p?ehodnocení ochraná?ského statutu, pop?. i k vyjmutí populace z ?erveného seznamu.
Sv?tlo do problému bohužel nevnesly ani analýzy DNA. Jen potvrdily p?íbuznost zdejší populace s ostatními poddruhy, žijícími na jih od ostrova Honšú, které mají podle v?dc? monofyletický p?vod (p?vod taxon? od jednoho p?edka), ale genotyp keramaiského siky u ostatních testovaných poddruh? zatím neprokázaly. Proto je zatím tato populace siky i v nejnov?jších pracích stále považována za samostatný poddruh. Historické texty je však t?eba brát v potaz, a proto otázka p?vodu keramaiského siky z introdukovaných jedinc? z?stává podle ?ady odborník? stále otev?ená a k jejímu kone?nému vy?ešení bude t?eba další studie. Zajímavé je, že i p?es blízkou genetickou p?íbuznost se místní sika liší od ostatních jižních poddruh? ?adou morfologických znak?, které ovšem nejsou dané genotypem. Jde tedy o ekologické adaptace na specifické prost?edí ostrov? Kerama. A? již tedy bude v budoucnu tato populace posuzována jako samostatný poddruh ?i jen jako lokální populace poddruhu C. n. nippon, zaslouží si zachování práv? kv?li schopnosti p?izp?sobit se unikátnímu prost?edí Keramaiských ostrov?.

DV? LINIE SIK?
Všechny výše zmín?né poddruhy siky z Japonska jsou morfologicky pom?rn? dob?e vyhran?ny a pro potvrzení jejich platnosti byla provedena i ?ada analýz DNA. Ty však ukázaly pon?kud jiný obraz p?íbuzenských vztah? mezi jednotlivými formami. Podle nich lze celou skupinu poddruh? rozd?lit na dv? dob?e odlišitelné linie, a to na severní a jižní. V rámci t?chto linií jsou si jednotlivé poddruhy geneticky velmi blízké, i když, jak již bylo ?e?eno, se jinak výrazn? liší v morfologických znacích. Severní populace siky je nap?. mnohem v?tší než jedinci z populace jižní (lebka jedinc? severní populace je vždy delší než 260 mm oproti jižním, kte?í ji mají vždy do 267 mm) a rozdíly jsou i ve zbarvení. Severní linie zahrnuje dva nejsevern?ji žijící a nejv?tší poddruhy C. n. yesoensis a C. n. aplodontus, jižní linie ostatní poddruhy. Hranice mezi ob?ma skupinami by m?la probíhat n?kde mezi ostrovem Honšú a ostrovy Šikoku a Kjúšú, které odd?lují areály severních a jižních poddruh?. Aby to však nebylo tak jednoduché, podle genetických analýz probíhá hranice mezi liniemi trochu stranou od místa, než se p?edpokládalo, a to jižní polovinou ostrova Honšú (mapka). Znamená to, že v populaci siky z Honšú (C. n. aplodontus), která se jeví (nebo jevila) na první pohled homogenní, najdeme jak jedince geneticky pat?ící k severní linii, tak k linii jižní (by? v podstatn? menším množství). V tomto p?ípad? je patrný evidentní rozpor mezi taxonomickou klasifikací na základ? morfologie a molekulární fylogenezí. Vše m?že vy?ešit jen další výzkum.

NOVÁ TAXONOMIE?
Výše popsaná nová zjišt?ní vedla n?které odborníky k p?ehodnocení taxonomického statutu jednotlivých populací a poddruh?. P?vodní p?edstava považovat severní a jižní linii jen za dva samostatné poddruhy a p?vodní poddruhy v rámci jednotlivých linií synonymizovat (byly by považovány jen za lokální populace) (Grovers 1978) je z?ejm? neudržitelná a v nov?jších pracích se již neobjevuje (Pitra et al. 2004, Grovers 2006). Pro zajímavost však lze uvést, že v nejnov?jších systematických pracích (Grovers 2006) je naopak navrhováno považovat tyto dv? linie dokonce za dva samostatné druhy. Severní forma by nesla jméno Cervus yesoensis a zahrnovala by oba severní poddruhy s názvy C. y. yesoensis a C. y. aplodontus, jižní form? by z?stalo jméno Cervus nippon a pat?ily by k ní všechny ostatní již zmi?ované ostrovní poddruhy z jižního Japonska. Pro úplnost je t?eba ješt? dodat, že se navrhuje samostatný druhový statut i pro pevninské populace, které by pak nesly název C. hortulorum a pro siky z Tchajwanu C. taiouanus. Pokud by byl tento nový systém v budoucnu akceptován, rozpadne se nám tedy p?vodní druh siky na ?ty?i samostatné druhy!
Jak je vid?t z p?edchozích ?ádk?, problém v systematice siky, a to jak na úrovni japonské skupiny, tak z pohledu siky jako druhu obecn?, není ješt? zdaleka vy?ešen a s novými poznatky z genetiky, ekologie i etologie druhu se m?žeme do?kat nových zm?n. Prozatím se však budeme držet klasického výše uvedeného d?lení siky z Japonska do sedmi poddruh?, které je stále nej?ast?ji používané i v nových v?deckých pracích i v odborné a cizojazy?né populárn? nau?né literatu?e. Zajímavostí z?stávají z?etelné morfologické rozdíly mezi jednotlivými poddruhy na stran? jedné a jejich malá genetická odlišnost uvnit? obou zmín?ných linií na stran? druhé. Podle n?kterých odborník? je blízká genetická p?íbuznost d?kazem toho, že jednotlivé poddruhy se za?aly diferencovat až po skon?ení poslední doby ledové a my dnes v podstat? m?žeme sledovat jejich vznik a vývoj. Pokud by jim ?lov?k poskytl dostatek evolu?ního ?asu, vlivem izolace na ostrovech by se genetické rozdíly mezi jednotlivými populacemi stále prohlubovaly, až by vznikly plnohodnotné poddruhy jak po stránce morfologické, tak genetické.
Auto?i pracují na Ústavu ekologie lesa Lesnické a d?eva?ské fakulty MZLU v Brn?1 a v Ústavu biologie obratlovc? AV ?R v Brn?2.

Podpo?eno výzkumným zám?rem LDF MZLU MSM 6215648902.

Přidat komentář
Jméno:
Název
BBCode:
Komentář:
Napište číslo čtyřistašedesátpět

Označit nové komentáře za posledních 24 hodin (1 den)

Označit nové komentáře za posledních 48 hodin (2 dny)

Označit nové komentáře za posledních 72 hodin (3 dny)