p?ipravil ing. David Vaca, Ph.D.

„Za t?ch 30 let, co uplynulo od doby, kdy jsme v západních ?echách vedli výzkum týkající se sik?, se toho moc nezm?nilo. Akorát, že si na seminá?i už nikdo ne?íkal „soudruhu“ a že sik? je dnes n?kolikanásobn? více než tehdy,“ ?íká prof. ing. Lud?k Bartoš, DrSc., z Výzkumného ústavu živo?išné výroby v Praze-Uh?ín?vsi. Jeho referát na žlutickém seminá?i vyvolal u ú?astník? velkou pozornost. Mezinárodn? uznávaného odborníka na biologii jelenovitých jsme požádali o rozhovor, v n?mž jsme se ho zeptali na srovnání situace u nás p?ed 30 lety a dnes. 

Co bylo cílem vašich výzkum? sik? koncem 70. let?
Zabývali jsme se hybridizací mezi sikou a jelenem lesním. Pracovali jsme ve dvou oblastech – v západních ?echách, kde byli sikové ve volnosti, a v obo?e Janovice, kde byli chováni spole?n? s jelenem lesním. Materiál jsme získali i v Lánské obo?e, ve Woburn v Anglii atd. Zdokumentovali jsme, že v oblastech, které jsme sledovali podle tehdejších metod, je k?ížení ?asté, ale, a to je hlavní problém, velmi obtížn? rozeznatelné. Tehdejší stav ve volných honitbách jsme ozna?ili za alarmující – z pohledu potenciálního nár?stu po?etnosti sik? a sou?asn? z hlediska jejich k?ížení s jelenem lesním. Výsledky jsme publikovali na mezinárodní úrovni, následovala pozvání p?ednášet o tom do Japonska, ?íny, N?mecka, Polska atd. U nás však naše výsledky nebral nikdo z ur?itých d?vod? p?íliš vážn?. V dalších letech jsme se primárn? zabývali již jinými projekty, ale problematiku sik? jsme nadále sledovali z povzdálí. Nechci, aby to vyzn?lo ublížen?, ale u nás o informace o sikách nebyl p?es veškerou naši snahu p?íliš zájem. Ud?lalo mi radost, když jsem se dozv?d?l, že v sou?asné dob? se u nás formuje projekt na výzkum sik? a že bude zorganizován seminá? ve Žluticích. Snad by to mohly být první náznaky toho, že se o siky n?kdo za?íná kone?n? vážn? zajímat. Když jsme se v?novali sik?m koncem 70. let, byly jejich stavy považovány za „p?emnožené“. Dnešní stavy jsou podle oficiálních statistik p?tinásobné a stále nar?stají ...

Jaký jste m?l dojem ze seminá?e?
M?l jsem pocit, jako kdybych se vrátil v ?ase. Na seminá?i se totiž ?ešily úpln? stejné v?ci jako p?ed 30 lety: siku máme v neúnosných stavech, p?sobí nám obrovské škody v lese a expanduje do dalších oblastí. Rozdíl je jen v tom, že areál jeho výskytu se v mezi?ase rozší?il o n?kolik desítek kilometr?. Ješt? chci upozornit, že náplní mé práce je základní výzkum, nejsem praktik, a proto se mi snadno radí jiným. Mojí úlohou je p?edat zjišt?né poznatky a nechat na ostatních, jak s nimi naloží. Z tohoto pohledu mohu konstatovat, že jsem p?ece jen dost zklamán, protože je to asi tak, jako kdybychom ve výzkumu nic neud?lali. Ale po?kejte, k jedné – pro mne pozitivní – zm?n? za t?ch 30 let p?ece jen došlo. Když jsme se na za?átku našich výzkum? v 70. letech ptali lidí, kdo v??í v hybridizaci, nikdo se nehlásil. A te?, když jsem se na totéž zeptal ve Žluticích, zvedla se ?ada rukou. Snad by to mohl být p?íslib pro další vývoj.

Pro? se vaše poznatky tehdy nedostaly do širší praxe?
Bylo to výsledkem r?zných d?vod?. Každopádn? se neubráním konstatování, že n?které tehdejší autority mysliveckého výzkumu znaly zahrani?ní v?deckou literaturu slušn? ?e?eno jen povrchn? a byly proto našimi nálezy pon?kud zasko?eny. A to proto, že ve?ejn? pochybovaly o možnosti k?ížení siky s jelenem lesním a vylu?ovaly ji. Na akcích, na nichž jsme nebyli p?ítomni, po nás bylo opakovan? požadováno, abychom p?edložili alespo? jednu publikaci, která by to dokládala. My jsme v té dob? nashromáždili již asi 30 citací ... Když se to nedalo p?ejít, byli jsme pro zm?nu na??eni z toho, že se snažíme svými poznatky zdiskreditovat výsledky práce celých generací lidových myslivc?. Takové obvin?ní bylo tehdy hodn? nebezpe?né ... Tehdy jsem pochopil, že to s tou pravdou nebude lehké.

Jak se od té doby zm?nila myslivecká ve?ejnost a její vztah k sik?m?
Naše myslivecká ve?ejnost se za tu dobu, myslím, p?íliš nezm?nila, což považuji za velmi podstatné. Jde o to, že spousta v?cí se posuzuje ve dvou rovinách – „co je oficiální“ a „co je doopravdy“. Nejlepším p?íkladem jsou stavy zv??e. Jestliže ze statistiky vyplývá, že se skoro každoro?n? uloví více zv??e, než kolik jsou odhadované kmenové stavy, je jednozna?ným záv?rem, že stavy nejsou uvád?ny pravdiv?. A nikomu z povolaných to nevadí. Když to p?evedu na siky a vrátím se o t?i desítky let, v mnoha oblastech byla tato zv?? zcela nová, atraktivní a bylo zjevné, že se ji lidé snažili zatajit do té doby, než jí bude tolik, že se již nedá zlikvidovat. Tato taktika p?ežila mnohde dodnes ...  

Jak vnímáte expanzi sik? jako biolog sledující další druhy jelenovitých v naší p?írod??
Na to existují dva mezní názory. První je ochraná?ský: sika je u nás nep?vodní, nemá tu co d?lat a m?l by být zlikvidován v celé Evrop?. Druhý naopak vychází z toho, že se ned?je nic jiného, než co se stalo v pr?b?hu evoluce milionkrát – p?išel nový druh, usadil se a k?ížením s p?vodním druhem vzniká „nová forma“. Postupn? zmizí p?vodní jelen lesní a nahradí ho nový „druh“. Já mám siky velmi rád, ale rozumov? se, cht? necht?, p?ikláním spíše k prvnímu názoru. Sou?asn? však musím konstatovat, že po mém soudu je na „nápravná opat?ení“ z ur?itého úhlu pohledu již pozd? a vzdor svým názor?m, sám docela radostn? jezdím fotografovat a filmovat siky. Genová kontaminace jelena lesního je ale podle mého odhadu již v takovém stupni, že si nedovedu p?edstavit, jak se ú?inn? dostat do výchozí situace. N?které v?ci se prost? již nedají vrátit.

?íkal jste, že se vám sikové líbí. Co na nich obdivujete?
Je to úžasn? chytrá, skromná, odolná, p?izp?sobivá a krásná zv??. Adaptabilita, která je sik?m vlastní, mne fascinuje a sou?asn? p?ináší zachmu?enou mysl. Jako ?lov?k, který zv?? sám neloví, mohu být považován za n?koho, kdo jen rozdává „knížecí rady“. V Evrop? však existují oblasti, kde se da?í držet stavy pod kontrolou. Vzhledem k již zmín?né adaptabilit? sik? to však musí chtít všichni zainteresovaní. Krom? t?ch, kte?í vytvá?ejí – nebo by alespo? m?li vytvá?et – pat?i?né legislativní podmínky, hlavn? ti, kte?í tyto podmínky realizují, tedy myslivci v terénu. A ty by nejd?íve n?kdo musel dokázat p?esv?d?it.

Jak hodnotíte naši legislativu s ohledem na možnost reálného ovlivn?ní sou?asných neustále se zvyšujících stav? sik??
Pokud srovnám naše podmínky s tím, co znám odjinud, zdá se mi, že ve v?tšin? vysp?lých stát? Evropy hraje v tomto ohledu klí?ovou roli státní správa. M?žeme jít ale ješt? dál. Neznám zemi, kde se více ctí soukromé vlastnictví, než jsou Spojené státy americké. Tam má však státní správa klí?ovou a pln? respektovanou úlohu. Aby si udržela respekt, soust?e?uje se na to, jak problémy efektivn? ?ešit. Tedy co ud?lat, aby opat?ení fungovalo. U nás jsme si zvykli v první ?ad? do detailu vzájemn? vysv?tlit, pro? n?co nejde, pro? je nevyhnutelné, že situace je taková, jaká je, pro? je zbyte?né se o cokoliv nového pokoušet. Jak jsme se dozv?d?li na seminá?i, stát má ústy p?edstavitele ministerstva zem?d?lství za to, že jde o problém vlastník? honebních pozemk? a v podstat? dává od problému ruce pry?. Podle zákona o myslivosti je sice pravda, že hlavní slovo mají mít držitelé honiteb, ale pak nem?žeme za sou?asné situace o?ekávat, že se n?co zm?ní. Expanze sik? se nedá ?ešit na úrovni jednotlivých honiteb, když je areál této zv??e mnohem v?tší.
 
Pokud by nastala situace, že by stát cht?l zvýšit své pravomoci, ozvou se ale vlastníci honebních pozemk? a ?eknou: „Vy nám chcete n?co p?ikazovat a pošlapávat naše vlastnická práva? To odmítáme a budeme bojovat všemi silami proti tomu, abyste to nemohli ud?lat!“
To je obecný problém demokracie. Chci-li n?co prosadit do legislativy, musím nejd?íve p?esv?d?it lidi o tom, že je to správné. Jiná cesta není. O ?ešení musí usilovat všichni. Tím se dostávám k bodu, který sehrává zásadní roli pro to, aby se „n?co stalo“: je to všeobecná osv?ta a p?enos v?dy do praxe, což se u nás po desetiletí velmi zanedbává. Tedy osv?ta nejen vlastník? honebních pozemk?, ale p?edevším myslivc? v honitbách. Pokud oni nebudou p?esv?d?eni na základ? znalostí fakt, že se v?ci mají d?lat tak a ne jinak, nic se nestane. To však není jen náš problém, platí to skoro o celé Evrop?, snad s ur?itou výjimkou ve Skandinávii. Myslivost je velmi konzervativní a zm?ny v myšlení se prosazují velmi t?žko. Co se tý?e naší republiky, jsem p?esv?d?en o tom, že pokud by se poznatky v?dy dostávaly plynule mezi základní informace vzd?lávacího systému myslivc? a kdyby se každý adept myslivosti, který se p?ipravuje na zkoušky, nap?. v našem dnešním p?ípad? do?etl, že m?že dojít ke k?ížení mezi jelenem a sikou s možným d?sledkem postupného nahrazení našeho p?vodního jelena lesního k?íženci, velice rychle by to p?ešlo do obecného pov?domí. Stejn? jako jinde platí i u nás, že když n?co nevím, nic proti tomu nem?žu d?lat. Pokud by n?kdo cht?l vid?t v praxi už dokonale zhybridizovanou populaci p?vodn? jelena lesního, m?že se zajet podívat do oblasti Wicklow v Irsku. Tam už ji mají ...

Na seminá?i jste hovo?il s myslivci ze západních ?ech, z honiteb se sikou. Jak hodnotí jeho stavy a roli v naší p?írod??
Mám pocit, že sika pro n? nep?edstavuje v zásad? problém. Málo platné, je to lovecky atraktivní druh s vynikající zv??inou. Co se tý?e nep?íjemné stránky v?ci, kterou je placení za vzniklé škody v lese, moc se v tom neorientuji, ale tato spole?nost vždy trp?la tím, že podle zákona se dá vymáhat leccos, ale v praxi se vym?že jen nepatrný zlomek, pokud v?bec n?co. Jsem rád, že kolegové z Brna vyzkoumali a na seminá?i prezentovali, kolikanásobn? p?emnožené jsou stavy sik? v západních ?echách a jaké p?sobí škody. M?l jste však pocit, že by to n?koho z místních ohromilo, a?koliv to má katastrofální d?sledky?

Moc ne ...
No práv?. To je otázka, kterou jsem si kladl b?hem celého seminá?e i po n?m a nenašel jsem na ni jednozna?nou odpov??: jak oslovit lidi v praxi, aby pochopili závažnost situace? Hrozbou vyšších plateb za škody p?sobené zv??í? Pokud by to šlo, ur?it? by ji už n?kdo použil. Apelem na to, že k?ížením siky s jelenem lesním p?icházíme o našeho p?vodního jelena a dáváme prostor n??emu, co není ani jedno, ani druhé, ale je to životaschopné? Netroufnu si ?íci, kolik lidí by to zajímalo. Osobn? bych p?ece jen spíš sázel na d?slednou osv?tu už u d?tí. A to nejen co se tý?e hybridizace.

Jaká je Vaše prognóza dalšího vývoje?
To je celkem jednoduché. Za sou?asné legislativy a ochoty zainteresovaných subjekt? problém ?ešit lze po?ítat s tím, že sika a jeho k?íženci s jelenem lesním se budou ší?it do dalších oblastí a jejich po?etnost bude nar?stat. Stejný trend lze sledovat ve zna?né ?ásti Evropy, kde byl sika v minulosti vysazen. Velmi podobná situace je nap?. v N?mecku, kde nap?. si ?ást myslivc? stejn? jako u nás stále nehodlá p?ipustit možnost hybridizace siky s jelenem lesním, p?estože je desítky let prokázána, a namlouvají si, že aplikace moderních genetických metod je jen módní vlnou, která zase odezní. Naopak se zdá, že docela dob?e mají nakro?eno k ?ešení ve Velké Británii.

Jak byste navrhoval ?ešit situaci u nás?
V první ?ad? bych se vrhl na osv?tu. Pokud by se spole?nost rozhodla, že je v jejím zájmu zastavit expanzi sik? a udržet je jen v omezených oblastech, musí se hospoda?it v celé oblasti jejich výskytu a p?esn? vyty?it území, které se bude následn? velmi striktn? dodržovat. Znovu opakuji: toto musí podle mého názoru probíhat pln? pod taktovkou státu, který by se také m?l postarat o osv?tu a v?decké základy ?ízení myslivosti. Jen pak mohou lidé, kte?í v konkrétních oblastech mají své honební pozemky a žijí a loví tam, p?ijmout v?c za svou. Jinak by to ani nešlo.

D?kuji za rozhovor.
Ing. David Vaca, Ph.D.

Přidat komentář
Jméno:
Název
BBCode:
Komentář:
Napište číslo dvacetčtyři

Označit nové komentáře za posledních 24 hodin (1 den)

Označit nové komentáře za posledních 48 hodin (2 dny)

Označit nové komentáře za posledních 72 hodin (3 dny)