Svět myslivosti - Úvodník

život je zm?na a zm?na je život. Platí to obecn?, tedy i v myslivosti. Zm?ny mohou sm??ovat k lepšímu, ale také k horšímu. Je to ale v?tšinou subjektivní pohled stran, kterých se zm?ny týkají. Co je pro n?koho dobré, pro druhého je pravým opakem. Do t?chto úhl? pohledu m?žeme za?adit i zm?ny tvar? a vým?r honiteb a jejich následné pronájmy, které probíhaly b?hem roku 2003.

Pohlédneme-li na vývoj myslivosti u nás od konce druhé sv?tové války po sou?asnost, m?žeme toto období rozd?lit podle ?ty? základních mezník?. Do roku 1962 byl výkon práva myslivosti spojen výlu?n? s vlastnictvím honebních pozemk?. V uvedeném roce byl pojem vlastnické právo zm?n?n na právo užívací, a to u pozemk?, které vlastnil stát. Týkalo se to státních les? a statk?. Zem?d?lská družstva vlastnila majetek družstevní. Všechna p?da ur?ená za honební pozemky musela být pronajata mysliveckým sdružením. Jen státní lesy m?ly výjimku - p?ibližn? 30 až 40 % vým?ry mohly obhospoda?ovat ve vlastní režii. Honitby pronajaté mysliveckým sdružením byly spíše menší až st?ední velikosti a svými vým?rami odpovídaly chov?m drobné a srn?í zv??e. Je t?eba si p?ipomenout, že šlo o dobu, kdy stavy zajíc?, bažant? a n?kde i koroptví byly až pohádkov? vyšší, než je tomu dnes. Honitbám menších vým?r odpovídal i vysoký po?et mysliveckých sdružení.

Významným mezníkem bylo období let 1981 - 1982, které mnohde doprovázela zloba a sk?íp?ní zub?. V té dob? došlo ke slu?ování honiteb do v?tších honebních celk?, p?íp. k tvorb? nových honiteb. Když se slu?ovaly a rozd?lovaly honitby, zákonit? se musela slu?ovat a rozd?lovat i myslivecká sdružení. A protože drtivá v?tšina myslivecké ve?ejnosti je veskrze konzervativní a každou zm?nu nese s nelibostí a odporem, reakce byla p?im??ená. Každý cht?l "urvat" co nejvíce a "pustit" co nejmén?. Je to asi normální lidská vlastnost, myslivostí umocn?ná. P?i jednáních o honitbách, které vedly orgány státní správy ?ízení myslivosti spolu s okresními mysliveckými svazy a jichž se zú?ast?ovali funkcioná?i jednotlivých dot?ených mysliveckých sdružení, nebyla nouze o vyhrožování a nadávky. Padala slova, že je to jako Mnichov, že jde o jednání "o nás bez nás" a že je stejn? vše dávno "upe?eno". Stávaly se i takové p?ípady, že funkcioná?i mysliveckých sdružení s sebou vzali jako morální a politickou podporu n?jakého bývalého partyzána ?i jiného vysloužilého bojovníka východní fronty. Ten, aby zap?sobil p?i jednání pozitivn?, byl ov?n?en metály, vyznamenáními a ?ády od brady až po místa, která opaskem odd?lují b?išní partii od jiné ?ásti mužského t?la. Dnes to p?ipadá velmi komické, k smíchu to však bylo už tehdy. D?vodem tehdejšího slu?ování honiteb byl výrazný pokles stav? drobné a nár?st stav? spárkaté zv??e. Z pohledu pé?e o zv?? to byl krok správný, protože spárkatá zv?? má v?tší teritoria a pro ?ádné myslivecké hospoda?ení by m?la být i odpovídající vým?ra honiteb.

V roce 1993 se vše posunulo a p?iblížilo ke stavu v p?edvále?ném období, resp. ke krátkému úseku n?kolika let po válce. Výkon práva myslivosti byl op?t podmín?n vlastnictvím honebního pozemku. Dosavadní honitby byly rozm?ln?ny do mnoha menších honiteb, což sice odpovídalo vlastnickým vztah?m, možnostem a zp?sobu využívání, ale pro odpov?dný chov zv??e to bylo špatné. Nepom?rn? se zvýšila délka hranic mezi honitbami, což bylo vodou na mlýn újednickým zp?sob?m lovu. Tolik proklamovaná myslivecká etika vzala zasvé a v plné nahot? se projevila vlastnost symbolizovaná heslem: "když to nest?elím já, tak soused". N?kte?í vlastníci honebních pozemk? vnit?n?, ale i svými opat?eními danou situaci podporovali a výsledkem je, že za posledních deset let výrazn? poklesly (krom? divo?ák?) stavy spárkaté zv??e. Nesnížily se však jen po?etní stavy, ale výrazn? se zhoršila i kvalita a pom?r pohlaví. Významn? poklesl pr?m?rný v?k trofejové zv??e.

Zatím posledním mezníkem naší povále?né myslivosti je práv? kon?ící rok 2003. Nájemní smlouvy na výkon práva myslivosti platily do konce letošního b?ezna. Na základ? p?ání vlastník? honebních pozemk? se b?hem roku v honitbách uskute?nily mnohé úpravy, n?které honitby zanikly, jiné byly rozd?leny a také vznikly honitby úpln? nové. V?tšina honiteb byla znovu pronajata, n?kdy nájemc?m p?vodním, jindy však také nájemc?m úpln? novým. Zna?nou roli p?i pronájmech sehrála finan?ní nabídka, takže ten, kdo na to nem?l, m?l zkrátka sm?lu. Mnohá myslivecká sdružení p?išla o výkon práva myslivosti a zvýšil se podíl nájemc? z ?ad fyzických osob ?i osob takto spol?ených. Tzv. "lidové myslivosti" bylo definitivn? odzvon?no.

Snažme se dívat na budoucnost myslivosti optimisticky. V??me, že doba nezodpov?dných uživatel? honiteb byla napln?na b?hem uplynulého desetiletí. Že odpov?dnost, slušnost a káze? se do honiteb vrátí. Doufejme, že i podpora státu, v?etn? jeho orgán? a organizací, bude pro myslivost p?íznivá. P?ejme si, aby mocní tohoto státu p?idali k tenisovým raketám, golfovým holím, horským kol?m a podobným pom?ckám k trýzn?ní lidského t?la i loveckou zbra?. Aby p?edm?tem jejich relaxace bylo i myslivecké vyžití. Ono totiž stále platí to, co ?íkávali sta?í lesníci, kte?í si své povolání bez myslivosti nedokázali p?edstavit a byli vzorem myslivecké etiky chování i odbornosti. Totiž to, že, "když loví páni, zbude i na kmány". Myslivost musí získat v o?ích ve?ejnosti vážnost a prestiž a tím i politickou podporu. Není to nesplnitelné p?ání. Když tomu tak m?že být t?eba v Bavorsku nebo v rakouských spolkových zemích, pro? by to tak nemohlo být také u nás. Tradice máme v myslivosti podobné, ne-li stejné. Historicky jsme si velmi blízcí a dlouhá léta jsme žili spolu. Za?íná se již sice blýskat na lepší ?asy, ale o hromobití zatím nejde. Všem dn?m však není konec, a tak p?ejme ?eské myslivosti op?t vzestup na stupínek, který jí právem náleží.