Tak ostatně vnímá myslivost většina obyvatel celého světa, zejména lidé žijící ve městech. Pravděpodobně pod vlivem názoru, že myslivost je pro určitou skupinu obyvatel sportem, se přibližně v 80. letech minulého století začalo hovořit o tzv. ekologizaci myslivosti. Podnětem pro ekologizaci byly zejména škody působené spárkatou zvěří na lesích ve střední Evropě, tedy ekonomické důvody. Řešení problému škod se pochopitelně nevyhnulo ani našemu státu a výstupem z mnoha jednání na nejrůznějších úrovních bylo zvýšení odstřelu spárkaté zvěře, tichá likvidace oblastí jejího chovu a glorifikace velkých predátorů jako reducentů přemnožené spárkaté zvěře. Přemnožení spárkaté zvěře bylo a je obecně dáváno do souvislosti se způsobem mysliveckého hospodaření a systémem plánování chovu a lovu. To má bezesporu značný podíl na současném neutěšeném stavu.

Chceme-li však řešit problém škod působených zvěří, potažmo i myslivosti, ekosystémově a z tzv. ekologického pohledu, musíme otevřeně a upřímně hovořit o všech ekologických faktorech ovlivňujících početní stavy spárkaté zvěře. Při hodnocení situace a v nejrůznějších analýzách se totiž vyhýbáme komplexnímu posouzení příčin nárůstu početních stavů spárkaté zvěře a označení podstaty problému. Veřejnosti je např. předkládána informace o tom, že velké šelmy jsou tu proto, aby zajistily redukci přemnožených druhů spárkaté zvěře a že provádějí především zdravotní a věkovou selekci v populaci. Většina vnímavých studentů biologických oborů však již ví, že toto tradované tvrzení není zcela pravdivé, neboť šelmy přemýšlejí, učí se a dokáží do určité míry při lovu strategicky uvažovat. Takže o cílené selekci hovoříme na základě nejnovějších poznatků „opatrně“.

Záměrně je zamlčováno, že býložravci plní v ekosystémech stejnou úlohu ve vztahu k produkci biomasy jako šelmy k býložravcům. Na nárůst biomasy v lesích i v zemědělské výrobě reagují zvýšenou reprodukcí a následným pastevním tlakem na rostliny. Býložravci jsou důmyslným nástrojem přírody k zachování rovnovážného stavu mezi producenty, konzumenty a destruenty, jenže to neodpovídá ekonomickým zájmům vlastníků lesa a zemědělských pozemků.

Z objektivního ekosystémového posouzení příčin a důsledků jednoznačně vyplývá, že podnětem k tzv. přemnožení spárkaté zvěře bylo dramatické zvýšení produkce biomasy v intenzivně hospodářsky využívaných oblastech mírného pásma. Pouze neznalost elementárních ekologických vazeb, podcenění reakcí některých druhů živočichů na lesnické a zemědělské hospodaření v krajině, a zejména honba za ziskem vedou k odmítání objektivního pohledu na podstatu problému. Vždyť vedle nárůstu početních stavů některých druhů živočichů existuje mnohonásobně větší množství živočišných i rostlinných druhů, které hospodářskou expanzi lidstva nepřežily. Těm je občas věnována nostalgická vzpomínka, ale nikdo není poháněn k odpovědnosti za jejich vyhubení.

Naše společnost však dospěla do takové situace, ve které je využívání obnovitelných přírodních zdrojů v lese a na poli nezbytné. Proto hovoříme-li o tzv. ekologizaci jakékoliv

činnosti, břímě tohoto přístupu leží na všech, kteří vstupují do krajiny s podnikatelskými či jinými aktivitami a svou činností ovlivňují neživé i živé součásti ekosystému. To se v plné míře dotýká též mysliveckého hospodaření s živočichy zařazenými mezi zvěř. Současná situace vyžaduje opustit tradiční přístupy k hospodaření se zvěří, zejména spárkatou. Především je však nutné přestat oddělovat lesní a zemědělské hospodaření od myslivosti a nalézt střední cestu pro hospodářské využívání lesa i polí a pastvin při společné odpovědnosti za zachování všech živočišných druhů. 

Přidat komentář
Jméno:
Název
BBCode:
Komentář:
Napište číslo dvěstětřicetosm

Označit nové komentáře za posledních 24 hodin (1 den)

Označit nové komentáře za posledních 48 hodin (2 dny)

Označit nové komentáře za posledních 72 hodin (3 dny)