Svět myslivosti - Zamyšlení nad jedním ustanovením zákona o myslivosti

JUDr. Ing. Ji?í Stan?k, CSc.

Mezi orgány státní správy myslivosti a orgány ochrany p?írody vznikl zajímavý názorový spor o to, jak v praxi realizovat ustanovení § 42 odst. 1, v?ta druhá, zákona ?. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve zn?ní pozd?jších p?edpis? (dále jen „zákon“). P?ipome?me si, že podle zmín?ného zákonného ustanovení „pokud orgán ochrany p?írody rozhodne o odlovu živo?ich?, kte?í nejsou zv??í, m?že tento odlov provést za stanovených podmínek osoba oprávn?ná podle tohoto zákona (držitel loveckého lístku)“.

Toto na první pohled srozumitelné ustanovení zákona však v sob? skrývá hned n?kolik nejasností, které vyvstanou ve chvíli, kdy se ho orgán ochrany p?írody odhodlá aplikovat v praxi.

OTÁZKA P?ÍSLUŠNOSTI
P?edevším je t?eba zd?raznit, že jde o jediné ustanovení zákona, které sv??uje v?cnou p?sobnost rozhodnout podle zákona o myslivosti (v daném p?ípad? konkrétn? o odst?elu živo?ich?, kte?í nejsou zv??í), jinému orgánu než orgánu státní správy myslivosti, v tomto p?ípad? orgánu ochrany p?írody.
Všechny druhy a stupn? orgán? ochrany p?írody jsou vyjmenovány v ustanovení § 75 odst. 1 zákona ?. 114/1992 Sb., o ochran? p?írody a krajiny, ve zn?ní pozd?jších p?edpis?, kde je rovn?ž (v odst. 2) uvedeno, že orgány ochrany p?írody vykonávají státní správu na úseku ochrany p?írody a krajiny podle tohoto zákona, tedy podle zákona o ochran? p?írody a krajiny.
P?sobnost, kterou orgánu ochrany p?írody sv??uje ustanovení § 42 odst. 1 zákona o myslivosti, musí mít v soustav? orgán? ochrany p?írody konkrétního adresáta, tedy orgán ochrany p?írody, který bude v?cn? p?íslušný ve smyslu ustanovení § 10 zákona ?. 500/2004 Sb., správního ?ádu.
V?cnou p?íslušnost lze jen nep?ímo dovodit z p?íslušných ustanovení zákona o ochran? p?írody a krajiny, a to z ustanovení § 77 odst. 3, které sv??uje v?cnou p?sobnost k výkonu státní správy v ochran? p?írody obecním ú?ad?m obcí s rozší?enou p?sobností, není-li p?íslušný jiný orgán ochrany p?írody a nejde-li o území národního parku (NP), chrán?né krajinné oblasti (CHKO) nebo jejich ochranného pásma.
Na území NP, CHKO nebo jejich ochranného pásma pak, není-li p?íslušný jiný orgán ochrany p?írody, vykonávají státní správu v ochran? p?írody správy NP a správy CHKO (§ 78 odst. 1).
Má-li být ur?ena místní p?íslušnost orgánu ochrany p?írody, je t?eba zabývat se otázkou, na jakém území m?že být ustanovení § 42 odst. 1, v?ta druhá, zákona aplikováno.
U n?kterých druh? živo?ich? by se mohlo jist? uvažovat o odst?elu na celém území státu. Logicky však musí být místní p?íslušnost v relaci s p?íslušností v?cnou, tzn. že v?cn? p?íslušný orgán ochrany p?írody m?že rozhodnout o odst?elu živo?ich?, kte?í nejsou zv??í, jen v rámci obvodu své územní p?sobnosti.
Za samoz?ejmé je t?eba považovat to, že odst?el živo?ich? podle § 42 odst. 1, v?ta druhá, zákona m?že být provád?n pouze na honebních pozemcích. Je tomu tak proto, že odst?el, resp. lov živo?ich? na nehonebních pozemcích je výslovn? upraven v ustanovení § 41 zákona s tím, že takový lov m?že povolit nebo na?ídit jen orgán státní správy myslivosti, by? jen po dohod? s orgány ochrany p?írody (§ 66 zákona).

KDO M?ŽE PROVÁD?T ODST?EL
Velmi d?ležité je vyjasnit si, kdo m?že provád?t odst?el živo?ich? podle § 42 odst. 1, v?ta druhá, zákona. Zákon používá p?inejmenším nejasnou formulaci „osoba oprávn?ná podle tohoto zákona (držitel loveckého lístku)“. Kdo to tedy v praxi je, resp. má být?
Názor, že „osobou oprávn?nou podle tohoto zákona“ je uživatel honitby, na jejímž území má být proveden odst?el živo?ich?, by snad obstál v p?ípadech, kdy je uživatelem honitby ?eská fyzická osoba. Neobstojí však v ostatních p?ípadech (a t?ch je v?tšina), kdy jsou uživateli honiteb právnické osoby, zejména myslivecká sdružení (MS), protože žádná právnická osoba nem?že být držitelem loveckého lístku.
Rovn?ž názor, že „osobou oprávn?nou podle tohoto zákona“ je pouze myslivecká stráž, není udržitelný již proto, že každá myslivecká stráž musí být držitelem loveckého lístku (§ 12 odst. 3, písm. h/ zákona). Pak by tedy na konci ustanovení § 42 odst. 1 nemuselo být znovu uvád?no „(držitel loveckého lístku)“.
Z?ejm? je t?eba akceptovat názor, že „osobou oprávn?nou podle tohoto zákona“ se v § 42 odst. 1 zákona rozumí každý držitel loveckého lístku, který na míst?, kde má být na základ? rozhodnutí orgánu ochrany p?írody a za stanovených podmínek proveden odst?el živo?ich?, je oprávn?n provád?t právo myslivosti. V praxi to znamená, že odst?el živo?ich? budou oprávn?ni provád?t ?lenové MS, které je uživatelem honitby, na jejímž území má být odst?el proveden, resp. zam?stnanci právnické osoby, která je uživatelem takové honitby a kte?í jsou držiteli loveckého lístku, a samoz?ejm? i ?eská fyzická osoba v honitb?, jejímž je uživatelem.
Zde je t?eba výslovn? zd?raznit, že orgán ochrany p?írody musí v rozhodnutí o povolení odst?elu živo?ich?, vydaném podle § 42 odst. 1 zákona, specifikovat osoby oprávn?né provést odst?el. Není-li možné, resp. ú?elné uvést tyto osoby jmenovit?, pak alespo? tak, že uvede nap?., že osobami oprávn?nými provést odst?el jsou držitelé loveckých lístk?, kte?í jsou ke dni provád?ní odst?elu ?leny konkrétního MS, uvedeného v rozhodnutí.
Nebylo by vhodné, aby oprávn?ní k odst?elu živo?ich? bylo možno p?enést povolenkou k lovu na lovecké hosty.
Pokud by orgán ochrany p?írody ve výroku rozhodnutí o odst?elu živo?ich? podle § 42 odst. 1 zákona neup?esnil okruh osob oprávn?ných provést odst?el, mohl by vzniknout dojem, že za podmínek stanovených v rozhodnutí je oprávn?n provést odst?el kterýkoli držitel loveckého lístku, což je jist? nep?ijatelné.

KTE?Í ŽIVO?ICHOVÉ MOHOU BÝT ULOVENI
Odpov?? na otázku, kte?í živo?ichové mohou být podle § 42 odst. 1, v?ta druhá, zákona uloveni, je jednoduchá jen zdánliv?. Nepochybn? to mohou být všichni živo?ichové, kte?í nejsou zv??í (§ 2 písm. c/ a d/ zákona), a o jejichž odst?elu rozhodne orgán ochrany p?írody.
P?edstavme si však, že orgán ochrany p?írody ve výroku rozhodnutí, vydaného podle § 42 odst, 1, v?ta druhá, zákona uvede, že mají být uloveni mýval severní, psík mývalovitý, norek americký, nutrie ?í?ní a toulaví psi a ko?ky, tedy živo?ichové, kte?í nejsou zv??í, ale jsou uvedeni v ustanoveních § 14 odst. 1, písm. e) a f) zákona jako živo?ichové, jež m?že za podmínek stanovených zákonem usmrcovat pouze myslivecká stráž, resp., pokud jde o psy a ko?ky, i myslivecký hospodá? (§ 35 odst. 3, písm. e/ zákona).
Teoreticky vzato, není takový postup v rozporu se zákonem, prakticky však jde o obcházení zákona, jehož výsledkem by bylo rozší?ení okruhu osob, které by mohly uvedené živo?ichy lovit a usmrcovat.
Z hlediska ochrany myslivosti, resp. omezení ší?ení nep?vodních a invazních druh? živo?ich? (nap?. na území NP) by šlo ze strany orgánu ochrany p?írody o pochopitelnou snahu. Z hlediska zákona se však nutn? nabízí otázka, zda je takový postup p?ijatelný, když oprávn?ní usmrcovat uvedené živo?ichy sv??il zákonodárce výslovn? jen omezenému okruhu subjekt?, tedy mysliveckým strážím, resp. mysliveckým hospodá??m.

STANOVENÍ PODMÍNEK
Ustanovení § 42 odst. 1, v?ta druhá, zákona p?edpokládá, že odst?el živo?ich?, kte?í nejsou zv??í, bude proveden „za stanovených podmínek“, tzn. že orgán ochrany p?írody, který o odst?elu rozhodne, musí ve výroku svého rozhodnutí sou?asn? stanovit podmínky, za nichž bude odst?el živo?ich? proveden.
Po stránce formální je t?eba uvést, že ke stanovení podmínek odst?elu živo?ich? v rozhodnutí posta?uje ustanovení § 42 odst. 1 zákona. Není tedy t?eba, aby orgán ochrany p?írody v rozhodnutí, vydaném podle § 42 odst. 1 zákona opíral stanovení podmínek odst?elu o další zákonná ustanovení, nap?. o ustanovení § 66 zákona o ochran? p?írody a krajiny.
Po stránce v?cné by v rámci stanovení podmínek odst?elu m?lo být ve výroku rozhodnutí orgánu ochrany p?írody, vydaného podle § 42 odst. 1 zákona, uvedeno zejména, resp. alespo?:
- vymezení území, na n?mž m?že být odst?el živo?ich? proveden, když toto území nem?že samoz?ejm? p?esahovat obvod územní p?sobnosti orgánu ochrany p?írody, který rozhodnutí vydává,
- vymezení doby, po kterou je odst?el živo?ich? povolen, a to jak doby ?asové platnosti rozhodnutí, tak podle pot?eby i doby, kdy lze v dob? ?asové platnosti rozhodnutí odst?el živo?ich? provád?t (nap?. jen po ?ást roku, pouze ve dne apod.), dále nap?. forma lovu živo?ich? (odst?el, odchyt) atd.

Jak vid?t, na jediném odstavci jednoho paragrafu zákona lze nalézt hned n?kolik aplika?ních problém?. Praxe si s nimi jist? poradí, bylo by však lepší, kdyby zp?esn?ním textu zákona byly takové problémy odstran?ny.