Svět myslivosti - Úvodník

Vážení ?tená?i,
myslivost je ?innost, která vždy byla ovliv?ována spole?ností, jež rozhodovala, jak se bude hospoda?it se zv??í, kdo bude oprávn?n myslivost vykonávat, kdy a jakým zp?sobem. V minulosti to byla vládnoucí vrstva, která o tom rozhodovala. Dnes je tomu jinak: hlavním ?initelem jsou volení zástupci lidu, kdo podle mín?ní v?tšiny voli?? o tom rozhodují. Kdo získá širokou podporu voli??, m?že prosadit své zájmy. Minulé události spojené s p?ípravou zákona o myslivosti jsou dosud v dobré pam?ti.

Zdá se, že ne všichni myslivci chápou, že je to spole?nost, kdo rozhoduje o osudu myslivosti a její budoucnosti, a že práv? na mín?ní ve?ejnosti velice záleží. A tu se nabízí otázka: co jsme, každý z nás jednotliv?, ud?lali pro to, abychom ve?ejnost seznámili s naší ?inností, s našimi zám?ry, s výsledky našeho mysliveckého snažení nebo s problémy p?emnožených populací zv??e, s jejím životním prost?edím, s druhovou diverzitou a ve svých d?sledcích s životním prost?edím ?lov?ka. Tento problém je nesporn? velmi významný pro všechny, kdo rozhodují o tom, zda i budoucím generacím bude možné nabídnout hodnotné životní podmínky.

P?evážný podíl lidí žije ve stále v?tších m?stech a je zam?stnán v technicky vysp?lých pr?myslových podnicích a spole?enských za?ízeních. Ty formují osobní vlastnosti, v nich se získávají životní zkušenosti a názory. Urbanizací pracovních p?íležitostí dochází ke stále v?tšímu odcizení ?lov?ka od p?írody. Pokud v?tšina obyvatel žila na venkov? nebo aspo? byla s venkovským obyvatelstvem v t?sn?jším styku, mnozí znali zv??, její lov a myslivost v?bec z vlastní zkušenosti. N?kdy se dokonce zú?astnili hon? a poznali, že než se, obecn? ?e?eno, kousek masa dostane na st?l, musí se zví?e usmrtit, že smrt neodd?liteln? pat?í k životu. Dnes si ve?ejnost nechce uv?domit, že každý den musíme zabíjet, abychom m?li co jíst. Tak dochází k nesprávnému hodnocení lovu a myslivosti jako celku.

Usmrcování zví?at, mezi jiným i zv??e, bylo sou?ástí denní zkušenosti venkovského obyvatelstva. Jeho život se však od 2. sv?tové války rychle zm?nil. Stále více lidí se soust?e?uje do m?st a pr?myslových center a tím ztrácí stálý styk s venkovem. Hospodá?ský rozvoj, rychlé pracovní tempo, zvyšování produktivity, neustálý pokrok, to vše je p?í?inou ztráty bezprost?edního styku s p?írodou. Tu m?stským obyvatel?m stále více zprost?edkují média, p?edevším televize, která nahrazují osobní zkušenost nebo aspo? vypráv?ní starších v n?kolika genera?ních rodinách, jak tomu bylo d?íve.

D?íve žili lidé více s p?írodou, znali ji, byli s ní v souladu. Sedlák p?i obd?lávání p?dy a p?i sklizni našel mlá?ata zv??e nebo sn?šky, slyšel zp?t ptactva, poznával p?írodu – stejn? jako každý obyvatel venkova – všemi smysly. D?ti p?i pastv? hus nebo jiné drobné práci získávaly poznatky z p?írody. Dnes obrovské a rychlé zem?d?lské stroje sklízejí plodiny a obd?lávají p?du v krátkém ?ase. Není ?as se rozhlédnout ani zaposlouchat. Média sice umož?ují, abychom vid?li z p?írody více, ale není to opravdová p?íroda, není to p?írodní zážitek.

Že m?stskému ?lov?ku chybí bližší styk s p?írodou, dokládají psi, ko?ky, r?zní drobn?jší hlodavci, andulky a jiní ptáci, akvarijní rybky, plazi, pavouci a další tvorové, které m?stský ?lov?k chová v byt?. Neuv?domuje si však, že tato zví?ata, chovaná po generace v zajetí, ztratila své p?irozené chování a ?asto se zm?nila i t?lesn?. Z jejich pozm?n?ného chování pramení také neporozum?ní životu voln? žijících zví?at.

Myslivost je jedním ze zp?sob? trvalého využívání p?írodních zdroj? a je v tom sm?ru srovnatelná se zem?d?lstvím, rybá?stvím a lesnictvím. Také u nich je základním principem hospoda?ení využívat pouze to, co naroste. Ale z hlediska zásah? do p?írody je myslivost z uvedených využivatel? p?írody nejšetrn?jší.

Jedním z projev? odcizení ?lov?ka od p?írody je nesprávné chápání významu myslivosti, zejména záv?re?né fáze lovu, usmrcení zv??e. Není proto divu, že se objevují názory, zda má v dnešní dob? myslivost, tato starodávn? p?sobící ?innost, své oprávn?ní. V kulturní krajin?, jako je naše, se myslivosti nem?žeme z?íci. Šlo by o budoucnost lesa, kdybychom p?estali lovit jeleny. Jak by to dopadlo se zem?d?lstvím, kdybychom nelovili ?ernou zv??, na to si m?že odpov?? dát každý sám.

Odcizení od p?írody vede nejen k chybnému hodnocení sv?ta, ale také k nepochopení p?írodních zákon?, ve svých d?sledcích pak k lhostejnosti, neodpov?dnosti, n?kdy k pocit?m bezmoci a k frustraci. Práv? myslivci se snaží p?ekonat odcizení od p?írody. Ochrana a lov zv??e se nevylu?ují, ale vzájemn? podmi?ují. P?edním úkolem dnešních myslivc? je snaha o druhov? pestrý a prost?edí p?im??ený stav zv??e. Proto p?ebírají odpov?dnost za voln? žijící zv?? a za udržení jejích životních podmínek. A v tom se shodují s ochránci p?írody. Bez práce myslivc? by byla naše krajina chudší.

Myslivost m?že mít jen tehdy budoucnost, když se myslivc?m poda?í jejích ?innost a jejich p?ísp?vek k naší kultu?e ve?ejnosti p?edstavit. Myslivost musí být pro ve?ejnost pr?hledn?jší. Myslivci jí musí ukázat sv?j odpov?dný pom?r k p?írod?. Proto by se m?ly zve?ej?ovat p?íklady úsp?šné spolupráce myslivc? s ochránci p?írody p?i tvorb? biotop?.

Myslivci mohou být hrdí na svou nehonorovanou ?innost. Jako málo jiných si pln? uv?domují p?íslušnost ?lov?ka k p?írod? a své spojení s ní. Jako první zaznamenávají zm?ny v p?írod?, pozitivní i negativní. V pravém smyslu slova sledují tep p?írody. Myslivecká praxe, odborné znalosti a dlouholetá zkušenost je nau?ily sledovat nep?íznivé zm?ny a zmir?ovat je, a kde je to nezbytné, hájit a chovat.

Naše spole?nost pot?ebuje myslivce jako pe?livé a pozorné pozorovatele p?írody a d?ležité spolupracovníky ochrany p?írody. Záleží na nás všech, aby nás tak vid?la a naši ?innost chápala také ta ?ást obyvatel, která se p?írod? odcizila.