Vážení čtenáři,

toto číslo Světa myslivosti se k vám dostává začátkem měsíce června, měsíce myslivosti. Červen nebyl zvolen za měsíc myslivosti náhodou – v přírodě přicházejí na svět nové životy, které často potřebují lidskou péči a ochranu. V červnu si také připomínáme, že myslivci mají jednu velkou povinnost: propagovat svou činnost na veřejnosti a především mezi mládeží. Získáváme tím nové zájemce o myslivost. Především by však akce měly směřovat k „výchově“ veřejnosti, aby byla k myslivosti tolerantnější.

Na zasedání Výkonné rady Unie subjektů zainteresovaných v myslivosti ČR (dále jen USZM ČR), konaném v pátek 9. dubna t. r. v Praze, byl završen několikaletý proces vytváření společné platformy subjektů, které jsou jakýmkoliv způsobem zainteresovány v odvětví myslivosti. Na tomto zasedání byla definitivně ustavena a schválena USZM ČR, byly zvoleny všechny její orgány a projednány základní výchozí principy pro další činnost.

Ve Světě myslivosti č. 6/2008 jsme čtenářům poprvé představili v našich zeměpisných šířkách dosud neznámou virovou nákazu – katarální horečku ovcí (bluetongue, BTV), která byla do října 2006 problémem pouze nejjižnějších států Evropy. Po tomto datu však nastal zlom v příznivé nákazové situaci ve značné části ostatních států západní, střední a severní Evropy včetně ČR. K nákaze jsou podle biologických vlastností viru vnímaví všichni přežvýkavci, v našich podmínkách by jimi mohly být i jejich divoce a volně žijící druhy řazené mezi zvěř. Jak vypadá současná situace s bluetongue v Evropě a u nás celkově jsem se zeptal MVDr. Pavla Bartáka, Ph.D., pracovníka Státního veterinárního ústavu (SVÚ) Jihlava a vedoucího Národní referenční laboratoře pro katarální horečku ovcí Státní veterinární správy ČR (SVS ČR).

Občas míváme štěstí v tom, že se setkáme s výjimečnými lidmi. Vzápětí nás ale přepadne zvláštní myšlenka, že kdybychom je potkali dříve, mohli jsme některé věci ve svém životě udělat úplně jinak, a hned nato přijde touha být v jejich přítomnosti brzy znovu, abychom od nich mohli načerpat životní moudrosti, které nezištně rozdávají s noblesou jim vlastní. Jedním z takových lidí je Adolf Hradecký ze Staré Boleslavi, s nímž se znám (bohužel) jen dvacet let. Je tedy hloupost v následujícím rozhovoru předstírat, že si vykáme. Na úvod prozradím, že právě on je spoluautorem myšlenky, z níž se zrodila soutěž Zlatá srnčí trofej, která letos slaví 40. výročí pořádání (národní kolo proběhne v červenci na Křivoklátě). Protože se současně blíží oslava Adolfových 70. narozenin (29. srpna), bylo dvojí výročí důvodem k návštěvě a zajímavému povídání.

Soutěž „Zlatá srnčí trofej“ je nejviditelnější aktivitou Českomoravské myslivecké jednoty na poli práce s dětmi a mládeží. Za čtyři desítky let existence prošla vývojem od akce na úrovni okresu po celostátní soutěž dětí se zájmem o myslivost. Po r. 1989 došlo v podstatě z roku na rok k razantnímu poklesu počtu mysliveckých kroužků a počtu dětí do nich zapojených. Současně se snížil i počet účastníků Zlaté srnčí trofeje.