|
Ing. Roman Urbanec, Ph.D.
Vážení čtenáři,
rok 2008 uplynul jako voda, a proto mi dovolte využít předvánoční atmosféry k malému ohlédnutí. Nechci se věnovat obvyklým „úvodníkovým“ tématům, mezi něž patří např. lovectví coby jeden z hlavních pilířů myslivosti. O problematice regionálně přemnožené spárkaté zvěře toho letos bylo napsáno také již mnoho. I myslivecká legislativa je neustále na pořadu dne. Ve snaze „otevřít“ zákon o myslivosti je zvěř víceméně zneužívána jako hlavní škůdce v lese i na poli. V tomto úvodníku se zaměřím na duchovní rozměr myslivosti, který představuje další významný pilíř české myslivosti.
Přidat komentář (0 komentářů) |
|
Celý článek...
|
|
|
Několik poznámek k diskusi o černé zvěři |
Ing. Zdeněk Navrátil
Již delší dobu sleduji na stránkách Světa myslivosti polemiky týkající se černé zvěře. Trvalo mi to dlouho, ale nakonec jsem se nechal vyprovokovat k napsání diskusního příspěvku. Je mi 57 let a 22 let pracuji ve státní správě lesů a myslivosti v Podkrkonoší. Mládí jsem prožil částečně na severní Moravě v oblasti Bruntálska a částečně na Vysočině – na Svitavsku. Myslivost jsem začal aktivně vykonávat až po vystudování vysoké školy v r. 1977 jako technik polesí u Lesního závodu Horní Maršov. To jen na úvod, aby bylo zřejmé, že nejsem nějaký teoretik od „zeleného stolu“.
Přidat komentář (0 komentářů) |
|
|
Hospodaření s černou zvěří v Německu |
Ing. David Vaca, Ph.D.
Meziroční odstřel černé zvěře u nás vzrostl o 100 % a podobně tomu je i v sousedních státech. Na problematiku chovu prasete divokého v Německu jsme se zeptali Volkera Hinsche, jenž se dlouhodobě zabývá chovem černé zvěře a je autorem karty k rychlému určení věku uloveného divočáka, která byla přílohou Světa myslivosti č. 11/2007.
Přidat komentář (0 komentářů) |
|
|
Jak je ten divočák starý? |
Volker Hinsch
Stojíme u výřadu po naháňce na černou zvěř. U nohou nám leží jeden menší a jeden větší kus. To malé je sele, to větší sekáč, usoudí mnohý z účastníků lovu. Vše ale může být jinak! Jak to přesně je s věkem ulovených kusů, vyčteme z jejich chrupu. K rychlému určení věku zvěře do dvou let dnes slouží skládací kartička „Bylo uloveno prase! Jak je staré?“ (příloha Světa myslivosti č. 11/2007). Neméně důležité však je sledovat též věk starší zvěře. Jak na to?
Přidat komentář (0 komentářů) |
|
|
... aneb jaký je rozdíl mezi Moravou a Rakouskem v početnosti drobné zvěře? RNDr. Jakub Hruška, CSc.
Mnozí z čtenářů jistě znají velmi dobré výsledky v chovu drobné zvěře v honitbách Dolního Rakouska, zejména v honitbě Wildendürnbach, kam bylo díky Středoevropskému institutu ekologie zvěře Brno – Wien – Nitra v posledních letech uspořádáno mnoho exkurzí. Jejich účastníci obvykle jen nevěřícně kroutili hlavami nad bohatstvím zvěře a současně i nad intenzitou péče o honitbu ze strany rakouských kolegů. Část hranice honitby Wildendürnbach je současně státní hranicí s ČR, přičemž honební pozemky na naší straně tvoří honitbu, již obhospodařuje Myslivecké sdružení Nový Přerov. Tato honitba sousedí s honitbou Wildendürnbach, a tak lze dobře porovnat vliv rozdílných podmínek na stavy drobné zvěře. O rozhovor na toto téma jsme požádali Miloše Vašinu, mysliveckého hospodáře MS Nový Přerov.
Přidat komentář (0 komentářů) |
|
|
Je naše spárkatá zvěř ohrožena motolicí velkou? |
RNDr. Martin Kašný, Ph.D., a MVDr. Adam Novobilský, Ph.D.
Motolice (Trematoda) jsou početnou třídou vnitřních parazitických červů z kmene ploštěnců (Platyhelminthes). Mnoho zástupců motolic jsou původci závažných parazitárních onemocnění lidí i zvířat, na celém světě ročně způsobují až statisíce lidských úmrtí a ekonomické ztráty několika miliard amerických dolarů v hospodářských i oborních chovech. Motolice dosahují rozměrů od několika milimetrů až po několik metrů a vyznačují se komplikovanými vývojovými cykly často vázanými na bezobratlé mezihostitele a vodní prostředí. Nejvíce patogenním druhem mírného pásu je motolice velká (Fascioloides magna).
Přidat komentář (0 komentářů) |
|
|
Předkládání antiparazitárních přípravků zvěři ve volných honitbách – ano, či ne? |
Redakce
Závěr kalendářního roku bývá v našich honitbách spojen nejen s pořádáním společných lovů, ale též s intenzivní péčí o zvěř. V části volných honiteb a ve valné většině obor se k péči o spárkatou zvěř řadí předkládání antiparazitárních přípravků. Tento způsob boje s vnitřními parazity zvěře je u nás ve větším měřítku veden přibližně od druhé poloviny 80. let minulého století a bezesporu přispěl ke zlepšení zdravotního stavu části zvěře ve volných honitbách. Obory je třeba posuzovat odděleně – na omezeném prostoru s velkou koncentrací zvěře je sledování zdravotního stavu zvěře jednou ze základních podmínek úspěchu chovu. Za přibližně čtvrtstoletí používání antiparazitárních přípravků se v některých ohledech změnil náhled na stavy zvěře ve volných honitbách a přístup k jejímu chovu. Jak v tomto ohledu posuzovat předkládání antiparazitárních přípravků?
Přidat komentář (0 komentářů) |
|
|
Jen těžko uvěřitelné, ale (ne) přátelsky reálné … |
MVDr. Pavel Forejtek, CSc.
V minulém čísle Světa myslivosti (11/2008) byl uveřejněn článek prof. RNDr. Jiřího Lamky, CSc., s názvem „Jen těžko uvěřitelné, ale (myslivecky) reálné …“. Skutečně jde o článek, jehož obsah je těžko pochopitelný. Pan profesor (RNDr.), který se jmenoval do role veterinárního odborníka, zde uvádí řadu argumentů, které jsou nepřesné, zavádějící a v závěru článku bulvárně skandalizující. Nezbývá tedy, než na tyto skutečnosti reagovat.
Přidat komentář (0 komentářů) |
|
|
|
<< Začátek < Předchozí 1 2 Následující > Konec >>
|
| Výsledky 1 - 16 z 25 |
Ročník 9 (2008) 
