Doc. Ing. Jiří Kamler, Ph.D.
Vážení čtenáři,
březnem skončil další myslivecký rok a nastal čas k jeho zhodnocení a naplánování dalších aktivit. Řada z nás bude průběžně sledovat aktuální stavy zvěře v honitbách, její zdravotní stav a také výši škod působených zvěří. Zároveň budeme hodnotit, jak se podařilo plnit plán lovu, s jakými problémy jsme se museli vyrovnat, zda jsme dosáhli cílů stanovených v uplynulém období atd. Zkusme k tomuto bilancování přistoupit s odpovědností a rozvahou, bez zbytečného sentimentu a hlavně bez přístupu, který je v myslivosti velmi častý a lze shrnout do věty: takhle se to dělalo vždy. Mějme na paměti, že myslivecké tradice vznikly v kontextu úrovně poznání své doby, tehdejšího stavu společnosti, životního stylu lidí a charakteru myslivosti. K našim úkolům patří udržovat je, ale nezakonzervovat. Na to, jak se v posledním desetiletí změnilo mnohé v naší myslivosti, je třeba reagovat změnou přístupu k hospodaření se zvěří. Proto není v pořádku, když necháváme bez povšimnutí např. novinky v poznání biologie zvěře.
|
|
Celý článek...
|
|
|
Jaké stavy zvěře je snadné udržovat, aneb kapři si sami rybník nevypustí |
Ing. Radim Plhal a doc. Ing. Jiří Kamler, Ph.D.
Asi každý náš myslivec zná alespoň základy mysliveckého plánování a je srozuměn s tím, že má povinnost udržovat početnost zvěře na úrovni normovaných stavů. Mnoho z nás zároveň tuší, že skutečné stavy v honitbách se od oficiálně vykázaných výrazně odchylují a přiblížení se normovaným by výrazně omezilo myslivecké vyžití. Protože se postupně zvyšuje tlak na to, aby se stavy zvěře snížily, měli bychom se snažit najít potřebnou rovnováhu mezi únosností prostředí a potřebami myslivosti.
|
|
|
Krkavec velký – pojďme o něm diskutovat |
Ing. Josef Novák
V úvodu podotýkám, že nechci vést polemiku s autory článku „Krkavec velký – rozporuplný zástupce naší ptačí fauny“ (Svět myslivosti č. 6/2008). Jsem si vědom toho, že přečetli mnoho publikací a studií o krkavci velkém. V tomto příspěvku chci shrnout své zkušenosti o krkavcích získané v uplynulých třech desetiletích v okresech Mladá Boleslav, Česká Lípa a Ústí nad Labem. Nejdelší pozorování mám z Mladoboleslavska.
|
|
|
Los evropský na Vyšebrodsku |
Jan Märtl
Historie stálého výskytu losa evropského na území Lesní správy Vyšší Brod (Lesy České republiky, s. p.) sahá k r. 1973, kdy byl v oblasti pozorován první kus, který přišel zřejmě z Polska. Státní hranice s Bavorskem a Rakouskem byla totiž v té době neprodyšně uzavřena vysokým, i pro losa obtížně překonatelným plotem. Tzv. ženijně-technické zajištění, jak se tomuto zařízení oficiálně říkalo, mělo ochránit hranici před narušiteli. Zároveň bylo významnou překážkou pro migrující spárkatou zvěř, a to ať šlo o zvěř jelení, srnčí, černou či losí, jíž je věnován tento článek. Po r. 1989 došlo k odstranění ženijně-technického zajištění a zvěř může od té doby volně přecházet mezi ČR, Bavorskem a Rakouskem.
|
|
Pavel Scherer
Základní tvar srnčích parůžků je ovlivněn geneticky. Parůžky každého srnce jsou však jiné, originální, variabilita tvarů je obrovská. Na podobu parůžků má totiž vliv totiž celá řada faktorů, především zdravotní stav konkrétního jedince. Různá poranění parůžků v době jejich růstu, choroby, kterými srnec onemocní, fyzická zranění nebo parazitární infekce dokáží typický tvar parůžků srnce dočasně, ale v některých případech i trvale pozměnit. Pokud negativně působící faktor pomine, v dalším roce se parůžek může tvarově vrátit do typické podoby.
|
|
|
„Živá konzerva“ plná parazitů |
MVDr. Rudolf Janto a MVDr. Peter Lazar
V odborné myslivecké literatuře se v souvislosti s potravou vlka zpravidla uvádí, že loví volně žijící živočichy od velikosti myši až po losa a konzumuje též padliny. Vlk se pokouší ulovit podle možností slabší zvíře – buď mládě, nebo starý či nemocný kus. V přírodě tak vykonává důležitou selekční a asanační službu. Uloví však i zdravé a vitální jedince, zejména pokud loví ve smečce a pronásledovaná zvěř má ztížené podmínky k úniku (např. vyšší sněhová pokrývka). Často působí i škody na hospodářských zvířatech, zejména na ovcích. S tvrzeními z odborné literatury lze souhlasit. Současně je třeba poznamenat, že v současnosti jsou stavy vlka v některých oblastech Slovenska na hranici únosnosti a vlkům padne za oběť mnoho zdravé a vitální zvěře, domácích zvířat, a dokonce lovečtí psi. V našem článku se však budeme věnovat sanitární činnosti vlka v přírodě a jeho občasnému specifickému chování ke kořisti.
|
|
|
Můžeme dávat zvěři záraz a zapeřovat ji? |
Redakce
Redakce Světa myslivosti byla upozorněna na sdělení Krajské veterinární správy pro Jihočeský kraj č. j. KVSC/261/2009 z 21. ledna t. r., adresované uživatelům honiteb Jihočeského kraje, v němž ředitel KVS MVDr. František Kouba upozorňuje myslivce, že nesmí provádět záraz nebo zapeření zvěře. Ve sdělení se doslova píše: „Dnem 1. října 2008 vešel v platnost zákon č. 409/2008 Sb., úplné znění zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, zakazující týrání zvířat a všechny formy propagace týrání zvířat. V § 5h povoluje zákon pro usmrcení zvěře při dohledávce pouze manipulaci šíje nebo užití střelné zbraně, a to jen je-li to v souladu se zvláštními předpisy – zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti. Záraz nebo zapeření zvěře se nesmí provádět, bylo by to v rozporu se zákonem na ochranu zvířat proti týrání. V případě porušení těchto ustanovení zákona na ochranu zvířat proti týrání lze fyzické osobě za přestupek uložit pokutu až do 500 000 Kč.“ O zodpovězení otázky, zda je možné provádět zapeření zvěře pernaté nebo záraz zvěře spárkaté, nebo zda je takový způsob usmrcování zvěře porušením zákona na ochranu zvířat proti týrání, jsme požádali spolupracovníka naší redakce JUDr. Ing. Jiřího Staňka, CSc.
|
|
|
Kde lišky dávají dobrou noc |
Ing. David Vaca, Ph.D.
Linden je malé městečko v Hessensku, takové, jichž jsou v Německu tisíce. Pomalu projíždím čistými ulicemi, míjím domky s upravenými zahradami a najednou něco upoutá moji pozornost. Na střeše jednoho z domů postaveném v bavorském stylu se točí větrná růžice zdobená siluetou běžícího zvířete. Zastavím auto a přemýšlím. Oči sjedou k železné brance natřené bílou barvou a zdobené rovněž jakýmsi živočichem. Jsem si téměř jistý. Vystoupím z auta a okukuji zahrádku. Dveře domku se náhle otevřou, vyjde z nich starší pán a pátravě si mne prohlíží. „Dobrý den, jsem tu správně v Liščí noře?“ ptám se. „Ano, pojďte dál. Jste očekáván.“
|
|
|
Ročník 10 (2009) 
